Článek
Neděle. Ještě v jednu odpoledne jste absolutně spokojený člověk. Kafe chutná tak dobře, že by ho měl předepisovat praktický lékař. Oběd se povedl. Gauč vás přijímá s otevřenou náručí. Vše dává smysl. Budík je vzdálený jako výprava na Everest. Život je přenádherný. A pak to přijde.
Někdy kolem čtvrté. Nejdřív nenápadně. Jako když se zatáhne obloha, ale ještě neprší. Ticho je najednou hustší než guláš od babičky. Slunce svítí podezřele melancholicky. A ve vzduchu se objeví neviditelná věta:
„Zítra se vstává.“
Najednou:
- máte potřebu uklízet věci, které vám tři týdny nevadily,
- dostaví se nechuť k existenci,
- máte náhlou potřebu péct i když nikdo nemá hlad
- začnete plánovat zdravý život od pondělí,
- kontrolujete předpověď počasí na příštích 14 dní,
- googlíte „kolik dní do Vánoc“ a „kolik dní do důchodu“,
- a přemýšlíte, jestli by nebylo jednodušší odstěhovat se do hor a pást kozy.
Já tomuto jevu říkám: nástup nedělní reality.
Školka
Dítě ještě v neděli ráno tvrdí, že školku miluje a chodí tam rádo.
V 16:45 si vzpomene, že:
- paní učitelka má oči i vzadu a nutí každého uklízet,
- Pepíček bere hračky,
- a zítra je k obědu brokolice.
V 18:10 oznamuje: „Já tam zítra nepůjdu.“ V 18:12 se rozpláče. V 18:15 si vzpomene, že chce batůžek s dinosaurem a může si vzít do školky ten žlutej bagr. Krize zažehnána.
Školák
Ve 14:00 je totálně svobodná bytost. V 17:03 si vzpomene, že existuje něco jako matematika. V 17:05 zjistí, že nemá sešit. V 18:20 začne psát referát o žížale. V 19:10 zjišťuje, že žížaly mají víc orgánů než on nervů.
Ve 20:00:
„Mami, můžu zůstat doma? Asi mě bolí vzdělávání.“
Středoškolák
V neděli tvrdí, že škola je systémový omyl jakej svět neviděl. V 18:40 zjistí, že má zítra test. V 19:00 z něčeho, o čem nikdy neslyšel. V 22:30 otevře sešit poprvé od října.Ve 22:32 zavře sešit. V 22:33 otevře TikTok.
V 23:47 pronese větu: „Tohle se nedá naučit. To je taková kravina. Kdo si to má pamatovat a k čemu to budu potřebovat?“
Vysokoškolák
V 19:00 si připomene existenci termínů.
V 19:15 otevře notebook. V 19:16 aktualizace systému. V 19:48 restart compu. V 20:02 zapomene, co chtěl dělat. Ve 22:10 zjistí, že o půlnoci končí odevzdání seminárky. Ve 22:12 zjistí, že seminárku ještě nemá.
Ve 22:14 zadá do vyhledávače: „Jak napsat seminárku za 5 hodin? Jak citovat zdroje, které neexistují.“
Ve 23:58 odevzdá soubor s názvem
FINAL_FINAL_opravdu_final2.docx
A jde spát s pocitem, že věda zase zvítězila.
Dospělý člověk
V neděli dopoledne: „Zítra začnu nový život.“
V 17:00 hledá pracovní tašku. V 18:00 hledá motivaci. V 19:00 hledá jinou práci.
V 21:30 googlí: „Jak žít na Bali bez peněz.“
Rodič
Nedělní večer = klasika
- svačiny
- podepsat úkoly
- vyprat dres
- najít peníze na výlet
- zjistit, že zítra je projektový den a že zítra dítě potřebuje:
krabici od bot, bílý balicí papír, pravé ptačí pírko, model sopky, fotografii prapradědečka a „něco přírodního“ ve 21:42 večer.
Nakonec vyrábí sopku z ruličky od toaletního papíru, s trochou naděje a hodně fantazie.
Dítě ráno pronese:
„Paní učitelka říkala, že to může být jednoduché.“
Důchodce
Budík je vypnutý od roku 2008.
Kalendář slouží jen k zapisování narozenin a poznámky „zalít kytky“. Zítra se nikam nevstává.
V neděli večer si v klidu uvaří čaj, zapne televizi a sleduje, jak zbytek domácnosti začíná panikařit.
Když se ho někdo zeptá, co bude dělat v pondělí, odpoví:
„Nevím. Podívám se, až se vzbudím.“
Zatímco svět v neděli večer propadá panice, důchodce stojí u okna, sleduje západ slunce a přemýšlí, jestli je středa, nebo listopad.
Nedělní odpoledne má zvláštní schopnost zpomalit čas a připomenout nám všechny povinnosti světa. A i když se každou neděli tváříme překvapeně, zvládli jsme už stovky pondělků předtím. A ten další přežijeme taky.
A pokud je vám v neděli úzko, pamatujte: zítra ráno bude vstávat celá republika s vámi. Nikdo v tom pondělí není sám.
Pondělí přijde. Ale stejně tak přijde další pátek. A to už stojí za to vydržet.
