Článek
Ve skutečnosti je nadějná herečka Kristýna Ryška (38) spíš introvertní a pokorná žena. Co ji tedy spojuje s postavou, kterou ztvárňuje: „Společného určitě něco mít musíme, už jenom to, že ji hraju. Máme společné tělo. Vždycky se vám tam promítne určitě nějaká vlastnost. Ale na první dobrou to asi není člověk, se kterým bych chtěla jít na kafe,“ svěřila se sama představitelka.
Dobovky jí sedí
Ta má v poslední době štěstí především na dobové role, které se ale liší jak nebe a dudy. Nová minisérie Král Šumavy, Fantom temného kraje, jí přinesla roli myslivcovy ženy a nejstarší z milenek šumavského fantoma. Tady byly dobové kostýmy z let padesátých mnohem méně honosné a prostředí o hodně drsnější. „Měla jsem se topit v močálu, měla jsem pod šaty neopren a ještě závaží, abych se opravdu potopila. Bylo to dost nepříjemné,“ vzpomíná na jednu z vypjatých scén, při které měla pocit, že ji ledová voda úplně paralyzuje a že by se opravdu mohla utopit.
Z divadla do světa
Mladá herečka se narodila na Valašsku v Rožnově pod Radhoštěm a dětství prožila jen s maminkou. Kristýna Ryška pochází z města spjatého s folklorem, kde odmalinka chodila do folklórních souborů a dalších kroužků, ale její nejoblíbenější byl ten dramatický. Přirozenou volbou tedy bylo studium herecké konzervatoře v Ostravě. Po studiu nastoupila do angažmá do Těšínského divadla, kde dostala velké herecké příležitosti ve hrách jako Maryša nebo Skřivánek, za které získala cenu ředitele divadla Karola Suzsky pro mladou herečku. Její divadelní kariéru přerušilo natáčení Ulice. A protože dostala další herecké příležitosti v televizi a filmu, začalo být pendlování mezi Českým Těšínem a Prahou únavné. Tehdy se přestěhovala do Prahy, kde hostovala na různých scénách.
Maminka se o ni bála
K roli They Nekonečné v nekonečném seriálu Ulice, který ji konečně proslavil, se ale dostala trochu oklikou. Castingové agentury si totiž herečky z divadla v Českém Těšíně všimly, až když ji mezinárodně proslavila role v německém artovém filmu Absurdistán, který obletěl festivaly po všech koncích světa, včetně uznávaného Sundance Roberta Redforda. Režisér Veit Helmer (55) sháněl mladou herečku do hlavní ženské role pro svou novou alegorickou komedii Absurdistán a Kristýna prošla sítem čítajícím na šest set hereček z bezmála třiceti zemí světa! Na samotné natáčení v Azerbajdžánu ale málem neodcestovala, protože její maminka se ji nejdříve bála pustit.
Děti až po rozvodu
Díky této roli byla tedy přizvána na konkurz do seriálu Ulice, kde hrála od roku 2009 a zůstala v něm do roku 2013, kdy na vlastní žádost odešla. Nejprve zde účinkovala pod svým dívčím jménem Malířová a od roku 2010 jako Podzimková. Na vánočním večírku v roce 2006 se sblížila se scenáristou Ulice Matějem Podzimkem (42) a o čtyři roky později se vzali. Po devíti letech ale přišel rozvod a brzy oba zakotvili s novými partnery a konečně se stali i rodiči. Matěj se oženil s herečkou Evou Josefíkovou (33) a má s ní ceru Lotu (2).
S manželem napřed tančila
Kristýna si vzala ekonoma a šéfa folklorního souboru Radhošť Jana Ryšku (45), se kterým má syna Antonína (3). Toho znala od mládí, a dokonce s ním nějaký čas ve folklorním souboru tančila. „Ale to už je hodně dávno. Žádná zajímavá historka k tomu není, mimo jeden detail, že jsem si v pubertě o Honzovi zapsala pár vět do svého deníčku, pak jsme zůstali na dlouhá léta přáteli!“ přiznává s tím, že vztah se z toho vyvinul pozvolna, organicky, tak jak už to v životě někdy chodívá.
Po Ulici byl propad
Když před deseti lety skončila ve své seriálové roli They v seriálu Ulice, přišel prý velký pracovní propad, protože neměla v Praze žádné divadelní zázemí. Dva tři roky to prý bylo dost bídné, pak se to začalo lehce obracet k lepšímu, až přišel dvoudílný film Metanol. „Najednou vás režiséři a producenti vidí v jiné roli než v tom nekonečném seriálu. Po Metanolu začaly přicházet další nabídky. Tudíž si myslím, že můj pracovní rozjezd posledních let nebyla náhoda, spíš důsledek výběru, respektive výdrže!“. Nyní hraje ve Zlaté labuti postavu, které vděčí mimo jiné za to, že definitivně přebila postavu They z Ulice, i když sama herečka vůči Ulici nemůže říci křivého slova. „Je to jeden z mála českých projektů, který dodnes šlape jako hodinky!“
Zahrála si kuplířku
Také to byla první velká práce po rodičovské pauze. A Zlatá labuť je dobovka. „Většina hereček chce točit dobovku, protože dobovky jsou prostě pěkné!“ směje se. Také si nedávno zahrála ne zrovna příjemnou roli partnerky sexuálního predátora v seriálu Guru, která vlastně dodávala hlavnímu hrdinovi ženy do podivné terapeutické dílny, kde byly zneužívány. „Když jsem se dozvěděla, že to budu hrát, měla jsem vlastně strašnou radost. Do té doby jsem tak kontroverzní postavu nehrála. Pořád z toho mám rozporuplné pocity. Ale na ten úkol jsem se těšila,“ řekla po odvysílání seriálu.
Delší divadelní prázdniny
Zpět do rodného Rožnova ji přivedla až pandemie a druhý manžel Jan se kterým mají tříletého Antonína. A svoji mateřskou roli považuje herečka za tu nejkrásnější v životě, i když se rozhodla poměrně brzy vrátit k natáčení. Divadlo prozatím opustila, protože by toho bylo moc. „Myslím, že mi divadelní pauza prospívá. Poslední dobou jsem totiž měla pocit, že už se trochu opakuji. Pokud se tedy budu jednou vracet zpátky do divadla, aspoň mezitím naberu nové podněty i motivaci,“ přiznává herečka, která se ale k divadlu určitě vrátit chce.
Pendluje mezi Prahou a Rožnovem
Když má volno mezi natáčením několik hodin až den volna, ihned jede domů, i kdyby to mělo být jenom na jedno odpoledne. Chce být se synem. „Jinak bych měla poslední dobou pocit, že jsem matka přes mobilní displej,“ přiznává. „Máme i fungující babičky, ale svým způsobem si vyčítám, že až přespříliš upřednostňuju práci před dítětem, i když nejsem typ matky, která by se mu totálně podřizovala.“ A nemůže si vynachválit manžela, který je ve starosti o dítě i domácnost abnormálně schopný. V Rožnově má Kristýna Ryška celou rodinu, rodiče i prarodiče. „Vidím, jakou je pro všechny to naše malé obrovskou vzpruhou. A taky nás tam drží samotné prostředí. Prostě víte, že jste někde správně a není u toho žádný otazník!“ Přitom v Praze prožila Kristýna třináct let, takže může porovnávat. Dokonce prý teď mnohem intenzivněji vnímá exponované lokality typu I. P. Pavlova, Anděl, jako až nebezpečné lokality, kde se necítí dobře. „V Rožnově mám prostě sílu věnovat se věcem, kterým chci!“
