Ceny ropy mohou atakovat až 130 dolarů za barel. Zdražuje také plyn

Extrémně volatilní reakce burzy přichází v důsledku eskalace konfliktu na Blízkém východě a faktického ochromení Hormuzského průlivu, kudy proudí pětina globální nabídky. Mezinárodní energetická agentura (IEA) aktivovala historicky největší uvolnění strategických rezerv. Ekonomové varují před novou vlnou inflačních tlaků a srovnávají aktuální šok s krizí v roce 2022.

Světové ceny ropy zaznamenaly dramatický nárůst v důsledku eskalace vojenského konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, který začal koncem února leteckými údery na íránské cíle.

Podle IEA jde o největší narušení dodávek ropy v historii globálního trhu. Toky ropy a ropných produktů přes Hormuzský průliv jako klíčovou tepnu pro pětinu světové nabídky klesly z předválečných 20 milionů barelů denně na pouhý zlomek.

Severomořská ropa Brent se po počátečním šplhání až k hranici 120 dolarů za barel v průběhu března stabilizovala kolem 92 dolarů. Ve čtvrtek ale opět prudce stoupla na téměř 112 dolarů za barel, což představuje nárůst o více než 50 procent oproti začátku roku.

Cena americké lehké ropy West Texas Intermediate (WTI) se pohybuje podobně vysoko. Důvodem je nejen uzavření Hormuzského průlivu kvůli íránským hrozbám a útokům na tankerovou dopravu, ale také přímé poškození íránské infrastruktury a následné odstavení produkce v Perském zálivu, kde Saúdská Arábie, Kuvajt, Spojené arabské emiráty a další producenti omezili těžbu o nejméně 10 milionů barelů denně. Globální nabídka ropy má v březnu klesnout o 8 milionů barelů denně, což převyšuje dopady jakékoli předchozí krize, včetně války v roce 1973 i ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022.

Reakce trhu byla okamžitá a extrémně volatilní. Aliance OPEC a jejích spojenců (OPEC+) ve snaze snížit napětí rozhodla o mírném zvyšování produkce o 206 tisíc barelů denně od dubna. Tento krok však bude mít jen omezený dopad kvůli problémům s dopravou.

IEA, která zastupuje zájmy spotřebitelů, aktivovala historicky největší uvolnění strategických rezerv – celkem 400 milionů barelů z členských zemí, přičemž asijské zásoby jdou na trh okamžitě a evropsko-americké koncem března.

Přesto analytici varují, že pokud konflikt přetrvá, ceny mohou znovu atakovat 130 dolarů, což by prohloubilo inflační tlaky a zpomalilo globální růst. Zatímco geopolitická rizika drží ceny nahoře, očekávaný přebytek nabídky mimo OPEC+ by mohl v druhé polovině roku tlačit Brent k 60–70 dolarům, pokud se Hormuzský průliv znovu otevře.

Vývoj komentuje ekonom Lukáš Kovanda. „Roku 2022, po invazi Ruska na Ukrajinu, stály pohonné hmoty v přepočtu do dnešních cen a mezd až takřka 59 Kč/l, a tehdejší Fialova vláda přitom se schválením snížení spotřební daně čekala takřka 1,5 měsíce od zahájení invaze,“ připomněl ekonom.

Výrazně rostoucí cena pohonných hmot v Česku je podle něj tématem těchto dní, v historickém ohlédnutí však bývaly i mnohem „dražší“, tedy alespoň v reálném vyjádření, které je však rozhodující z hlediska skutečného dopadu na peněženky domácností a rozpočty firem.

„Podle nejnovějších dostupných dat společnosti CCS, z 15. března 2026, se litr benzínu prodával za 38 korun a litr nafty pak za 42,12 Kč. Průměrná cena litru pohonných hmot tak činila 40,06 Kč. Průměrná čistá mzda činila loni 38 680 Kč. Za aktuální průměrnou čistou mzdu lze tedy stále i dnes, přes zdražení posledních týdnů, pořídit necelých 965 litrů pohonných hmot,“ konstatuje Kovanda.

A ohlédl se do března roku 2022, kdy ceny paliv v Česku zažívaly výraznou kulminaci v důsledku invaze Ruska na Ukrajinu, která započala v únoru. „Například 11. března 2022 stál litr benzínu 47,26 Kč a litr nafty 49,41 Kč, plyne z dat CCS. V prostém průměru tak pohonné hmoty vyšly na 48,34 Kč/l. Přitom průměrná čistá mzda činila roku 2022 celkem 31 869 Kč. Za průměrnou čistou mzdu tak bylo možné pořídit v době kulminace cen paliv v březnu před čtyřmi lety jen zhruba 659 litrů pohonných hmot, tedy o 306 litrů méně než dnes,“ spočítal ekonom.

Pokud by ve vztahu k průměrné čisté mzdě měly být pohonné hmoty stejně drahé jako v březnu před čtyřmi lety, musely by nyní stát v průměru 58,67 Kč/l. Musely by být o zhruba 18,60 Kč/l dražší, než jsou nyní.

„Nominální vývoj čisté mzdy zahrnuje rovněž inflaci, jež od roku 2022 nastala. I když tedy byly před čtyřmi lety pohonné hmoty reálně dražší o takřka 19 Kč/l, než jsou dnes, tehdejší Fialova vláda úlevu v podobě redukce spotřební daně, platné od června 2022, schválila až po bezmála měsíci od kulminace cen, konkrétně 6. dubna 2022,“ připomíná Kovanda.

Upozorňuje, že ačkoliv dnes jsou pohonné hmoty v průměru reálně o přibližně 19 Kč/l levnější než tehdy a část opozičních politiků už volá po snížení spotřební daně. „Přestože, když byli před čtyřmi lety tito politici u vlády, při reálně o takřka 20 Kč/l vyšších cenách, než jaké panují dnes, čekali na schválení úlevy o přibližně měsíc déle, než to žádají po vládě současné. Úlevu totiž Fialova vláda schválila tedy až začátkem dubna 2022, tedy bezmála půldruhého měsíce po zahájení invaze Ruska na Ukrajinu. Zatímco nyní často ti samí politici žádají při reálně o skoro 20 Kč/l nižších cenách úlevu již při uplynutí ani ne půlky měsíce od zahájení úderu na Írán,“ odhalil ekonom.

Politik, finančník a publicista Jiří Lobkowicz varuje, že Evropa se ocitla na prahu energetické krize. „Útok na klíčové LNG zařízení v Kataru není jen další epizodou vzdáleného konfliktu. Je to varovný signál – možná ten nejvážnější od energetické krize roku 2022. A přesto Evropa, včetně České republiky, reaguje, jako by šlo o dočasnou epizodu, nikoli o začátek hlubšího otřesu,“ podivuje se Lobkowicz.

Upozorňuje, že Katar není okrajový hráč. Je jedním z pilířů globálního trhu se zkapalněným zemním plynem. Jakýkoli výpadek v Ras Laffanu se okamžitě promítá do cen plynu, elektřiny i ropy. Energetické trhy jsou dnes propojené více než kdy dřív – výpadek plynu tlačí vzhůru ceny ropy, a naopak. To, co se odehrálo, není izolovaná událost. Je to zásah do samotného nervového systému globální energetiky.

„Historie ukazuje, že podobné šoky se neprojevují lineárně. Přicházejí ve vlnách. První je psychologická. Druhá fyzická – když se ukáže skutečný rozsah škod a výpadků. A třetí, nejtvrdší, přichází ve chvíli, kdy se naruší důvěra v to, že systém ještě funguje,“ domnívá se finančník.

Evropa se podle něj nachází mezi první a druhou vlnou. Politická reakce je přitom zarážející svou opatrností. Mluví se o monitorování situace, o diverzifikaci zdrojů, o koordinaci na úrovni EU. To všechno jsou legitimní kroky – ale v kontextu rychlosti, jakou se krize může prohlubovat, působí spíše jako technokratická rutina než jako krizové řízení.

Česká republika na tom není jinak. Spoléhá na evropské řešení, na trh, na to, že „se situace uklidní“. „Jenže právě tato pasivní víra byla jedním z hlavních problémů už v roce 2022. Tehdy se také dlouho čekalo. A když přišla skutečná krize, reakce byla opožděná, drahá a bolestivá. Dnes se rýsuje podobný scénář,“ domnívá se Lobkowicz.

Zásadní problém není podle něj v tom, že by Evropa nedělala vůbec nic. Problém je, že nedělá dost – a hlavně ne včas. Chybí jasný signál, že situace je vážná. Chybí politická mobilizace odpovídající rozsahu hrozby. Chybí příprava na scénář, ve kterém ceny ropy překročí 120 dolarů a plyn se stane opět nedostatkovým zbožím.

„Energetická krize totiž nezačíná ve chvíli, kdy ceny explodují. Začíná ve chvíli, kdy si ji politici odmítají připustit. Útok na katarskou infrastrukturu je varování. Možná poslední, které přichází ještě včas. Pokud bude ignorováno, další fáze už nebude o prevenci, ale o zvládání následků. A ty bývají vždy dražší. Otázka dnes nestojí, zda krize přijde.
Otázka stojí, zda na ni budeme připraveni. Zatím tomu nic nenasvědčuje,“ uzavírá finančník.

Také Kovanda komentuje zdražování plynu, jehož cena v EU ve čtvrtek vyskočila o 35 %.

„Nárůst je v rozsahu toho, jenž nastal s prvotním úderem na Írán. Nyní cena vyskočila, neboť Írán svými protiúdery v Kataru zásadně poškodil jedno z největších center výroby a exportu zemního plynu, zodpovědné za pětinu globálních dodávek. Z provozu jej to může vyřadit na měsíce, v horším scénáři na roky, i kdyby válka v Perském zálivu skončila zítra a Hormuzský průliv se otevřel,“ vyjádřil obavy.

Na propojení vývoje na burzách a politického dění upozorňuje bývalý politik Miroslav Kalousek. „Íránský režim oslabí, ale ten Putinův posílí. Drahé energie jsou spásnou injekcí pro skomírající rozpočet Ruské federace. Drahá hnojiva = drahé potraviny budou vedle drahých energií značným inflačním tlakem. Ať už se evropské státy do tohoto konfliktu zapojí či nikoliv, jejich obyvatelé za něj tvrdě zaplatí,“ napsal na síti X.

Situace na burzách připomíná rok 2022, ale je ještě vyhrocenější. Zatímco se daří částečně tlumit růst díky státním zásobám a dovozu z alternativních zdrojů, spotřebitelé i dopravci už hlásí rostoucí náklady, které se promítají do cen zboží a služeb.

Pokud se diplomatické úsilí prezidenta Donalda Trumpa o deeskalaci – včetně plánovaného konvoje pro tankery přes Hormuzský průliv – nezdaří dostatečně rychle, může Česko čekat další vlna zdražování pohonných hmot, která zasáhne domácnosti i průmysl v době, kdy globální ekonomika balancuje na hraně inflačních rizik. Trhy zatím sledují vývoj v Teheránu, Rijádu i Washingtonu s napětím, které připomíná ty nejhorší energetické krize minulosti.

Zdroje:

IEA, Trading Economics, Reuters, Lukáš Kovanda, Jiří Lobkowicz, LK, Miroslav Kalousek.