Na Úřadu vlády řeší, zda jedí zdravě. Řada Čechů přitom na obědy už nemá

Lidé šetří a do práce si nosí vlastnoručně připravované pokrmy. Někteří nemají ani na zaplacení stravného za děti ve školních jídelnách.

„Na Strakově akademii jsme začali vařit zdravě a nově jsme zavedli jednoduché barevné značení jídel pro lepší orientaci našich kolegyň a kolegů. Je to malá změna, která ale může mít velký dopad,“ pochlubil se Úřad vlády na sociálních sítích.

Z přiloženého videa se lidé dozvídají, že v kantýně ve Strakově akademii nově mají jídla označená podle barev na semaforu.

„Na Úřadu vlády jsme začali vařit zdravě a zavedli jsme jednoduché barevné označení jídel – zelená, oranžová, červená. Zelená znamená nejzdravější volbu. Oranžová je rozumný kompromis. A červená? Klidně. Ale ideálně, pokud jste si před prací zacvičili nebo to ještě ten den plánujete. I méně zdravá jídla zůstávají, jen jsou nově označená, aby si naše kolegyně a kolegové mohli snadno vybrat. Jde o informaci, o možnost se rychle zorientovat a rozhodnout se. Protože prevence nezačíná až v nemocnici, začíná u každodenních rozhodnutí, třeba právě u toho, co máme na talíři,“ vysvětlují dvě úřednice nad velkou porcí burgeru, hranolek s tatarskou omáčkou a hromadou zeleniny.

Prostřednictvím záběrů na displej se lidé dozvídají, že červenou nálepku odborníci na Úřadu vlády přiřkli například guláši s knedlíkem, naproti tomu koprová omáčka s vejcem a s bramborami je oranžová, zelenou dostal losos na grilu a quinoa se zeleninou.

Příspěvek zboural sociální sítě. Jenom na Facebooku má přes 150 tisíc zhlédnutí a více než šest stovek lidí ho okomentovalo. Pozitivně laděný názor je však k nenalezení.

Lidé se úředníkům smějí. Podivují se tomu, že nedokážou sami vyhodnotit, které jídlo je pro ně dobré a které ne. Uvádějí, že těmito schopnostmi disponují už pětileté děti, a ptají se, na kolik oběd zaměstnance Úřadu vlády vyjde.

„To se na nás vytahujete, že máte lepší jídlo než drtivá většina obyvatel?“ ptá se jeden z komentujících.

Zatímco ve Strakově akademii se řeší barvy, řada Čechů má zcela jiné problémy. „Setkáváme se s případy, kdy rodiče chtějí dítě zapsat do mateřské školy, ale nemohou si dovolit hradit povinné stravování,“ upozorňuje Barbora Nejedlá z organizace Women for Women.

Už před časem organizace varovala, že tisíce rodičů v Česku nemají na školní obědy.

„Meziroční nárůst žádostí o podporu o průměrných 15 % považujeme za významný. Překvapilo nás, že se tento vývoj projevuje i v Praze, kde dosáhl dokonce 20 %. Nárůst podle nás odráží skutečnost, že rodin s neuspokojivou finanční situací přibývá, a to zejména v důsledku navyšování životních nákladů, kdy ceny rostou rychleji než mzdy,“ uvedla Nejedlá.

Výdělky českých gastro podniků se za uplynulé tři roky propadly o desetinu. Vyplývá to z údajů společnosti Dotykačka, poskytovatele pokladního řešení v oboru gastro služeb.

Jak upozornil ředitel tržního a datového výzkumu Dotykačky Vladimír Sirotek, celková bilance toho, jak se gastro zařízením loni dařilo, zůstala navzdory mírnému meziročnímu zvýšení tržeb záporná. Po započtení vlivu inflace totiž provozovatelé prodělali, což se děje už tři roky po sobě.

Na vině jsou podle Luboše Kastnera, člena představenstva Hospodářské komory ČR, mimo jiné vysoká daňová zátěž – od spotřební daně přes DPH až po odvody zaměstnanců, ale také změny spotřebitelského chování.

Průměrná cena oběda dosáhla na konci roku 199 Kč. Na jídlo připadne čím dál větší část rozpočtu běžné domácnosti, obvykle zhruba 20 %.

Češi na vyšší ceny reagují častější přípravou obědů doma, omezením návštěv restaurací a pečlivějším výběrem pokrmů i ingrediencí, za které své peníze utratí.

„Data potvrzují, že náklady na potraviny zabírají v rodinných rozpočtech čím dál větší prostor. Češi začali mnohem citlivěji vnímat, kolik je jídlo stojí. Restaurace navíc patří mezi první položky, které jsou lidé ochotni v rámci svých výdajů omezit – v roce 2025 to v našem průzkumu uvedlo téměř 90 % respondentů,“ sdělila Aneta Martišková ze společnosti Edenred.

Téměř 40 % dotázaných přiznalo, že musejí na kvalitě jídla šetřit.

„Strávníci začínají hledat nové cesty, jak si v rámci poledního stravování uchovat vlastní standardy,“ připouští Martišková a dodává, že lidé v práci častěji jedí pokrmy připravené z domova.

„U běžných potravin bez přidané hodnoty Češi stále pečlivě sledují ceny a nakupují ve slevách,“ vysvětluje Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.

Zatímco ještě před pár lety většina zaměstnanců mířila na oběd do restaurací, dnes stále více lidí sahá po domácích „krabičkách“ nebo rychlých možnostech v okolí práce. Podle průzkumu společnosti Pluxee si více než 48 % zaměstnanců nosí oběd z domova.

„Krabičkám dává přednost 55 % žen, u mužů je to o něco méně,“ komentuje Jan Michelfeit z Pluxee.

Výši úspor při donášce jídla z domova vyčíslil ekonom Lukáš Kovanda.

„Průměrná cena obědového menu v restauraci činí v současnosti zhruba 200 korun, vyplývá z dat společnosti Edenred. Měsíční náklady tak představují přibližně 4300 korun, pokud vyjdeme z průměrného počtu pracovních dní v měsíci, jenž odpovídá 21,5. Příprava krabičkového oběda vyjde v průměru na 60 až 90 korun, v závislosti na použitých surovinách,“ analyzuje Kovanda.

Bezmasé pokrmy se cenově pohybují spíše kolem spodní hranice uvedeného pásma, pokrmy s masem kolem jeho horní hranice. Kdo střídá pokrmy s masem a bez něj, dá za krabičkový oběd průměrně 75 korun.

„Tedy nějakých 1613 korun měsíčně. Měsíčně tedy konzument krabičkových obědů ušetří průměrně 2687 korun, ročně pak 32 244 korun, jestliže na domácí přípravu obědů přejde zcela a úplně,“ uvádí Kovanda.

Zdroje:

Úřad vlády, Hospodářské Noviny, Women for Women, Dotykačka, Edenred, tisková zpráva Pluxee, Gastro Report, Lukáš Kovanda.