Článek
Příčinou zjevného rozporu nemusí nutně být falšování statistik. Důvodem je, že statistiky odrážejí pouze výsek skutečnosti, nikoliv realitu celou.
Statistikové vyčíslí například průměrnou mzdu. Lze pak vypočítat, kolik bochníků chleba si dnešní zaměstnanec s průměrnou mzdou koupí a o kolik více chleba má než jeho předek třeba v roce 1989. Papírově tak vychází, že si lidé ohromně polepšili. Politikové, kteří chtějí demonstrovat růst životní úrovně, logicky pominou, jak je to s cenami bydlení a energií. Ale v tom zakopaný pes pořád ještě nespočívá.
Mzdu dostává zaměstnanec, nikoli pracující vytlačený do šedé ekonomiky
Důležité je, že průměrná mzda logicky odráží průměrnou mzdu zaměstnance. A zaměstnanec se opravdu nemusí mít špatně, a to dokonce ani ten s minimální mzdou. Hůře jsou na tom lidé, kteří byli proti své vůli vytlačeni do sféry šedé ekonomiky. Netýká se to samozřejmě řemeslníků a jiných nedostatkových profesí, ani Prahy či Středočeského kraje nebo Brna.
Spousta lidí v chudších regionech má před sebou jednoduchou volbu: buď setrvávat na „pracáku“ bez perspektivy zlepšení situace, nebo jít tak zvaně na „živnosťák“. (A práce v naší zemi je, jenom není vůle za ni adekvátně zaplatit.)
O faktické vykonávání živnosti v řadě případů vůbec nejde. Tito pracující lidé byli systémem exkomunikováni do šedé ekonomiky. (Se vzděláním to nemá mnoho společného, týká se to širokého spektra profesí, nejen manuálních. Neblahý stav se dotýká absolventů základní školy, ale i vysokoškoláků.)
Bývají „najímáni“ na práce zhruba za dvě stovky na hodinu, což je v přepočtu někde kolem minimální mzdy, pokud tedy vycházíme ze superhrubé, nikoliv z hrubé mzdy, kterou argumentují „najímatelé“.
Najímání otroků a živoření na hranici bídy
U minimální mzdy 22 400 korun hrubého se celkové náklady zaměstnavatele na zaměstnance, tzv. superhrubá mzda, vyšplhají na třicet tisíc měsíčně. Na hodinu to vychází 188 korun. Částka dvou set korun na hodinu se pak pohybuje jen 12 korun nad minimální mzdou (počítané ze superhrubé mzdy).
Povinnost odvodů je přenesena na „živnostníka“. Lidé ve výsledku pracují za směšné částky, nemají nárok na nemocenskou ani dovolenou, žádné benefity.
Pokud by se zakalkulovala dovolená, ocitají se s dvěma sty korunami na hodinu pod úrovní minimální mzdy. A když onemocní, zaplaceno nedostanou, odvody uhradit musí.
Životní úroveň
Podobně špatně jsou na tom klienti tzv. pracovních agentur, kteří dostávají mnohem méně peněz, než se za ně vyplácí. Obvykle to bývají cizinci.
Příjmy novodobých otroků nefigurují ve statistikách průměrných mezd. Mnozí zaměstnanci tak de facto žijí z práce těchto „ne-zaměstnanců“ (nikoliv nezaměstnaných, ale údajně nezaměstnavatelných). Někteří o tom ani nevědí, protože úroveň finanční negramotnosti v naší zemi je otřesná.
Otrokáři a šmejdi pracovního trhu
Jiní vědí, protože ze systému profitují, sami ho vytvářejí. A to jsou novodobí otrokáři, šmejdi pracovního trhu.
Státní úřady o tom samozřejmě informace mají, ale nekonají. Formálně sice deklarují boj s šedou ekonomikou a potírání švarcsystému, v praxi však neudělají nic. Maximálně budou pronásledovat nešťastné „živnostníky“, novodobé otrokáře však nikdy.
Ve výsledku jsou tito „živnostníci“ nebo „klienti“, kteří mnohdy nemají možnost jiné volby a poctivě pracují ve prospěch celku, biti hned dvakrát. Nejenže nevydělají teď a žijí stylem z ruky do úst, ale v případě, že se dožijí důchodového věku a nebudou už moci pracovat, ocitnou se na samém sociálním dně.
Budou odkázání na pomoc státu, který se ovšem ne vždy postará. A vyznavači statistik, kteří celoživotně z jejich práce profitovali a užívali si vysokou životní úroveň, na ně ještě naplivou.
Proč stát situaci neřeší? Pravděpodobně z obav, že zásahy do systému by mohly způsobit jeho rozkolísání, ekonomický pokles, v krajním případě zhroucení. Část lidí totiž žije proti své vůli v systému, který kopíruje situaci v 19. století nebo v zemích třetího světa.
Zásadní otázkou dneška tak je: Obešla by se česká ekonomika bez novodobých otroků?
(Naskýtá se analogie s počátky přemyslovského státu v 10. století, který vznikl mimo jiné i díky obchodování s otroky. Naši předkové to tedy nakonec zvládli. Skoro.)
