Jako andělé na špičce jehly. Proč konzervativci pořád řeší počet pohlaví?

Podle výstupů na sociálních sítích se zdá, že jedním z nejzávažnějších problémů, které se v hlavním městě Maďarska přetřásaly, je počet pohlaví.

„Evropa ztrácí odvahu říkat pravdu – a to je ta skutečná krize,“ zaznělo v Budapešti. „Měli bychom být schopni říci, že existují pouze dvě pohlaví – ženy a muži,“ sdělil účastníkům konference belgický politik Tom Van Grieken.

Nedokážu si představit, že dospělí, bohatí a úspěšní lidé na sebe navlečou drahé obleky a vyrazí do Maďarska, aby si popovídali o… Ehm… O tom, že existují pouze dvě pohlaví. Ne víc!

(Zvláštní úchylka, chtělo by se říct. Možná druh fetišismu.)

O podobných „problémech“ se vykecávají chlapi v hospodě, když do sebe předtím kopli pár piv a zazdili je panáky zelené. Pak i takové blábolení přijde vhod.

Tahle konference ale byla velkolepou událostí. V osobním videoposelství její účastníky, a hlavně milovaného Viktora Orbána, pozdravil sám velký, skvělý a stále pěkně oranžový Donald Trump.

Maďarský premiér vytáhl do boje o „duši západního světa“. „Vlastenecké síly povstávají. Nastal náš čas. Vpřed k vítězství!“ hřímal Orbán.

Vystoupit měl také předseda české vlády Andrej Babiš.

Do maďarské metropole vyrazil už v pátek, ale vůz nechal otočit zhruba půlhodinu cesty od státních hranic, když se rozhodl vrátit kvůli teroristickému útoku v Pardubicích.

Svůj projev však pronesl Irakli Kobakhidze, předseda vlády Gruzie. Mezi řečníky nechyběl ani Mateusz Morawiecki, bývalý polský premiér, dále hovořili ministři (např. Péter Szijjártó, maďarský ministr zahraničních věcí a obchodu – ano, je to ten, co měl donášet Rusům), američtí kongresmani a další politici.

Patrně to nebude náhoda, že řečnili většinou jen muži.

Spor o počet pohlaví, který se pořád vrací jako bumerang, je bizarní. Není to tak dávno, co český ministr Petr Macinka „vysvětloval“ tuhle problematiku exministryni zahraničí USA Hillary Clintonové. Každý z nich pravděpodobně hovořil o něčem jiném.

Otázka počtu pohlaví zcela uhranula zvláště mladé konzervativce. S neuvěřitelnou umanutostí si vzali do hlavy, že jim kdosi podsouvá, že pohlaví je více. Pravděpodobně jen nepochopili odbornou debatu. O to větší potřebu mají vyjádřit se k ní.

Zmatek do věci vnesla v roce 2014 sociální síť Facebook, která uživatelům nabízela různé možnosti, jak se identifikovat. Původně bylo ve hře 50 až 58 variant, číslo se mírně lišilo podle regionu a konkrétní jazykové mutace.

Možnost této volby byla nejdříve dostupná pro uživatele v USA, kteří měli nastavenou angličtinu. Později se rozšířila do Velké Británie a dalších zemí.

Lidé se tehdy mohli identifikovat např. jako trans žena, trans muž, trans osoba, transsexuální žena, transsexuální muž, nebinární, genderqueer, androgynní, bigender, two-spirit, genderově fluidní, agender, neutrois atd. O rok později se objevila i kolonka, do níž mohl uživatel napsat v podstatě cokoliv, co ho nejlépe vystihovalo.

Mladé muže, kteří tehdy byli v citlivém pubertálním věku, to pravděpodobně poznamenalo už navždy.

Jejich lítý boj za uznání faktu, že existují pouze dvě pohlaví (dvě, rozhodně ne víc!) by byl vážně k smíchu, kdyby z něj tak trochu nemrazilo.

Když tak zapáleně sdělují pravdu všech pravd, která na ně byla seslána v souladu s jejich konzervativními hodnotami odněkud shůry, nejspíš si vůbec neuvědomují, že se vlamují do dávno otevřených dveří.

Jejich boj za dvě pohlaví (a ani jedno navíc!) tak trochu připomíná disputace středověkých učenců o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Tato otázka se stala symbolem pro scholastické debaty obecně. Tomáš Akvinský ve svém spisu Summa theologiae řešil, jestli dva andělé mohou být ve stejnou chvíli na stejném místě. Dospěl k závěru, že andělé nejsou hmotné bytosti, ale čistě duchovní entity. Nemají objem, a proto ani nezabírají prostor. Teoreticky se jich tedy na špičku jehly vejde nekonečno.

Otázka o andělech a jehle se však stala populární až mnohem později, v 17. a v 18. století. Kritici jako Erasmus Rotterdamský a po něm i osvícenci ji používali k tomu, aby se vysmáli teologům, kteří marnili čas nesmyslnými teoriemi místo toho, aby řešili skutečné problémy.

Tato debata byla čistě intelektuální, proto se jistě nedá srovnávat s nepochopitelným tažením za zachování dvou pohlaví, jejíž účastníci nejspíš netuší, že co je dáno přírodou, lze okecat jen stěží.

Jedno však společné přece jen mají. Počet andělů na špičce jehly ležel na srdci středověkým intelektuálům, tedy převážně osobám duchovního stavu. Tehdejší mnichy i současné incely lze s trochou nadsázky označit za eunuchy.

Není nic divného na tom, když mladého muže zajímá pohlaví, obvykle to opačné, které by ho mohlo přitahovat. Jsou však muži, kteří místo přímé akce, raději s bojovnou vervou okecávají, že všechno je jinak. (Psss! Známe pravdu. Tu, kterou před vámi všichni tají.)

To nám pak nemá ta demografická křivka klesat!

Chtělo by se říct, že mladí muži by měli méně mluvit a více jednat.

Ale když si uvědomíme, že v tomto případě se pravděpodobně nejedná o jedince s vysokým IQ, je snad dobře, že své geny nepředají dál.

A tak pro ně mějme alespoň trochu pochopení. Vždyť i kapoun nebo vůl má na světě své místo.

Zdroje: The Center, Viktor Orbán, CPAC Hungary – řečníci, CPAC Hungary – program, The Guardian, Teraz, GLAAD, Summa theologiae, ČSÚ.