Článek
Když se dnes mluví o „zločinech ze cti“, většina Evropanů si představí vzdálené země, konzervativní společnosti nebo příběhy z novinových titulků. Málokdo by podobný institut hledal v moderní Evropě druhé poloviny 20. století.
Přesto právě v Itálii existovalo ustanovení, které po desetiletí umožňovalo výrazně mírnější tresty mužům, kteří zabili svou manželku, dceru nebo sestru poté, co podle jejich názoru pošpinily rodinnou čest.
Až do roku 1981.
Ano, ve stejné době, kdy Evropané sledovali televizní přenosy, jezdili na dovolenou automobilem a poslouchali moderní popovou hudbu, italské zákony stále nesly stopy světa, v němž měla rodinná čest vyšší hodnotu než život ženy.
Když byla čest důležitější než spravedlnost
Takzvaný delitto d'onore – zločin ze cti – nebyl v Itálii nepsaným zvykem, ale součástí trestního zákoníku.
Pokud muž přistihl manželku při nevěře nebo objevil chování, které považoval za vážné poškození rodinné cti, a v náhlém rozrušení ji zabil, mohl počítat s výrazně nižším trestem než běžný vrah.
Z dnešního pohledu to působí šokujícím dojmem.
Zákon totiž implicitně připouštěl, že mužská čest je natolik významnou hodnotou, že její ztráta může částečně omlouvat násilný čin.
Nešlo přitom o relikt středověku. Ustanovení bylo součástí moderního italského právního řádu a přežívalo hluboko do druhé poloviny 20. století.
Kořeny sahaly hluboko do minulosti
Abychom tomuto fenoménu porozuměli, musíme se vrátit o několik století zpět.
Ve středomořských společnostech hrála rodinná čest mimořádně důležitou roli. Reputace rodiny ovlivňovala společenské postavení, možnosti uzavírání sňatků i ekonomické vztahy.
Sexuální chování žen bylo často považováno za záležitost celé rodiny, nikoli pouze jednotlivce.
Pokud žena porušila očekávané normy, nebylo to vnímáno jen jako její osobní selhání. Ostuda dopadala na rodiče, sourozence i manžela.
Dnes se podobný způsob uvažování může zdát cizí, ale po staletí představoval běžnou součást života v mnoha evropských regionech.
Právě z tohoto prostředí vyrůstaly zákony, které mužům poskytovaly určité právní úlevy v případech, kdy jednali ve jménu „obrany cti“.
Evropa nebyla výjimkou
Jedním z největších omylů je představa, že podobné právní normy existovaly pouze mimo Evropu.
Historici upozorňují, že privilegované zacházení s vraždami spojenými s nevěrou nebo rodinnou ctí bylo dlouho přítomné i v evropských právních systémech.
Nešlo vždy o stejné zákony ani stejné tresty. Společná však byla jedna myšlenka: člověk jednající v afektu po údajném zneuctění rodiny si zaslouží větší pochopení než běžný pachatel vraždy.
Dnes bychom řekli, že zákon zohledňoval emoce pachatele více než práva oběti.
Změnu přinesly až ženy
Po druhé světové válce začala Itálie procházet výraznými společenskými proměnami.
Rostla ekonomická nezávislost žen, měnilo se postavení rodiny a sílila feministická hnutí. Právě aktivistky začaly upozorňovat na absurditu situace, kdy stát fakticky přiznává vyšší hodnotu mužské cti než ženskému životu.
Veřejná debata postupně sílila.
Příběhy konkrétních žen ukazovaly, že problém není jen teoretický. Zákon měl skutečné důsledky pro skutečné lidi.
To, co bylo po desetiletí považováno za samozřejmost, začalo být vnímáno jako nespravedlnost.
Rok 1981: konec jedné éry
K definitivnímu zrušení institutu delitto d'onore došlo v roce 1981.
Z dnešního pohledu to není dávná historie.
Mnoho lidí, kteří tehdy sledovali zprávy o této změně, stále žije. V době zrušení zákona už byly samozřejmostí barevné televize, proudová letadla i počítače.
Právě proto bývá toto datum tak překvapivé.
Ukazuje, že společenské normy se mohou měnit mnohem pomaleji než technologie.
Zatímco lidstvo dokázalo přistát na Měsíci, některé právní představy stále vycházely ze světa, v němž byla čest rodiny považována za vyšší hodnotu než osobní svoboda ženy.
Co nám tento příběh říká dnes?
Především připomíná, že dějiny nejsou jednoduchým příběhem neustálého pokroku.
Mnohé věci, které dnes považujeme za samozřejmé, jsou ve skutečnosti poměrně nové.
Rovnost před zákonem, právo žen rozhodovat o vlastním životě nebo představa, že nevěra není omluvou pro násilí, nejsou starobylé pravdy. Jsou výsledkem dlouhého společenského vývoje.
Příběh italského delitto d'onore zároveň ukazuje, jak rychle zapomínáme.
Když dnes slyšíme o zločinech ze cti, často máme pocit, že jde o problém jiných kultur. Historie však připomíná, že podobné myšlenky byly ještě nedávno součástí i evropských zákonů.
A právě proto stojí za to si je připomínat.
Ne proto, abychom minulost odsoudili, ale abychom lépe pochopili, jak dlouhou cestu evropské společnosti během několika desetiletí urazily.
Použité zdroje
PUGLISI, Rosaria. Of Marriage, Divorce and Criminalization: Honour, Morality and Gender in Italian Family Law.
SEIDMAN, Naomi. The Politics of Honour and Family Law in Modern Europe.
PATEMAN, Carole. The Sexual Contract. Stanford: Stanford University Press, 1988.
DUBY, Georges. Love and Marriage in the Middle Ages. Chicago: University of Chicago Press, 1994.
KERTZER, David I.; SALLER, Richard P. The Family in Italy from Antiquity to the Present. New Haven: Yale University Press, 1991.
