Článek
„Co jsem měl dělat? Rok jsme spolu skoro nespali.“ Podobné vysvětlení nevěry zní na první pohled logicky. Jeden z partnerů sex chce, druhý ho dlouhodobě odmítá, frustrace narůstá a nakonec se objeví někdo třetí. Znamená to ale, že za nevěru vlastně může ten, kdo doma sex nechtěl?
Tak jednoduché to není. Nedostatek sexu může být skutečným problémem vztahu a pro odmítaného partnera velmi bolestivou zkušeností. Vysvětluje však okolnosti, za kterých k nevěře došlo. Nezbavuje nevěrného odpovědnosti za způsob, jakým se rozhodl situaci řešit.
Když jeden chce třikrát týdně a druhému stačí jednou za měsíc
Rozdílná sexuální touha je ve vztazích běžná. Problém obvykle nevzniká samotným faktem, že jeden chce sex častěji než druhý, ale tím, jak velký význam rozdílu oba přikládají a co se kolem něj začne odehrávat.
Partner s větší potřebou sexu může postupně získávat pocit, že je odmítaný. Nejde přitom vždy pouze o fyzické uspokojení.
Sex pro něj může být způsobem, jak prožívat blízkost, cítit se milovaný nebo si potvrzovat, že je pro druhého stále přitažlivý. Opakované odmítání pak nemusí slyšet jako prosté „dnes nemám chuť“, ale jako „už po tobě netoužím“.
Druhý partner může stejnou situaci prožívat úplně opačně.
Čím častěji je k sexu vybízen, tím více jej začne vnímat jako povinnost. Každé objetí může budit podezření, že zase přijde požadavek na sex. A tlak, výčitky nebo uraženost chuť na intimitu zpravidla neposílí.
Vzniká začarovaný kruh: jeden naléhá, protože se cítí odmítaný, a druhý se vzdaluje, protože se cítí pod tlakem.
Za větou „nechce se mnou spát“ může být úplně jiný problém
Nízká sexuální touha navíc nemusí znamenat nezájem o partnera.
Může za ní stát stres, vyčerpání, nemoc, bolest při sexu, hormonální změny, některé léky, psychické obtíže, problémy ve vztahu nebo prostě odlišná míra sexuální potřeby.
Někdy se sexualita vytrácí společně s emocionální blízkostí. Jindy vztah funguje dobře, ale partneři se v potřebě sexu výrazně rozcházejí.
Proto je nebezpečné automaticky hledat viníka.
Člověk, který sex nechce, nemusí partnera „trestat“ ani zanedbávat. Stejně tak ale není rozumné zesměšňovat nebo bagatelizovat partnera, pro kterého je sexuální život důležitou součástí vztahu.
Problém jednoho se totiž velmi snadno stane problémem obou.
Pak se objeví někdo, kdo po něm touží
Právě tady může vzniknout prostředí, v němž je třetí člověk mimořádně lákavý.
Představme si muže, který doma několik let opakovaně zažívá odmítnutí. Postupně nabude dojmu, že už není přitažlivý. Pak potká kolegyni, která s ním flirtuje, vyhledává jeho společnost a dává mu jasně najevo zájem.
Najednou dostává přesně to potvrzení, které mu doma chybělo.
Nemusí přitom hledat pouze sex. Může hledat pocit: pořád jsem žádoucí. Někdo po mně touží. Nejsem ještě odepsaný.
A právě proto může být zavádějící věta „podvedl, protože mu chyběl sex“. Sex mohl být jen jednou částí problému. Pod ním se mohl skrývat hlad po blízkosti, obdivu, vzrušení nebo potvrzení vlastní hodnoty.
Jenže vysvětlení není omluva
Tady přichází zásadní rozdíl.
Je možné uznat, že člověk byl ve vztahu dlouhodobě sexuálně frustrovaný, aniž bychom tím řekli, že neměl jinou možnost než být nevěrný.
Mohl o problému mluvit. Mohl navrhnout párovou nebo sexuologickou terapii. Mohl říct, že za současných podmínek už ve vztahu nechce pokračovat. Mohl odejít. Partneři se také mohou dohodnout na jiném uspořádání vztahu, pokud s ním oba skutečně souhlasí.
Nevěra je další možnost. Jenže právě ta obvykle obsahuje něco navíc: tajení.
Proto může být věta „neměli jsme sex“ pravdivým popisem problému a současně velmi pohodlnou obranou.
Z „byl jsem ve vztahu nešťastný“ se snadno stane „donutila jsi mě k nevěře“.
A to už jsou dvě velmi odlišná tvrzení.
Ani spokojený sexuální život nevěru nevylučuje
Představa, že dostatek sexu je spolehlivou pojistkou proti nevěře, má ještě jeden problém.
Lidé nepodvádějí pouze proto, že doma sexuálně strádají.
Někteří hledají novost a vzrušení. Jiní potvrzení vlastní atraktivity. Někdo se zamiluje, někdo se mstí partnerovi, jiný využije příležitosti. Svou roli může hrát nespokojenost ve vztahu, nízký závazek vůči němu i touha po větší sexuální rozmanitosti.
Člověk tedy může mít doma pravidelný a uspokojivý sex a přesto být nevěrný.
A naopak může žít ve vztahu s dlouhodobým sexuálním nesouladem a nevěrný nikdy nebude.
„Kdybys se mnou spala, nestalo by se to“
Tahle věta může být pro podvedeného partnera mimořádně ničivá.
Člověk už se vyrovnává se zradou a současně dostává zprávu, že si ji vlastně způsobil sám. Kdyby byl sexuálně aktivnější, přitažlivější nebo vstřícnější, nic by se nestalo.
Jenže vztahová odpovědnost a odpovědnost za nevěru nejsou totéž.
Za dlouhodobě nefunkční sexuální život mohou nést určitý díl odpovědnosti oba. Možná o problému nemluvili. Možná jeden roky odmítal slyšet potřeby druhého. Možná se druhý choval tak, že sex začal být nepříjemnou povinností. Možná spolu přestali řešit intimitu úplně.
To všechno stojí za poctivé pojmenování.
Ale rozhodnutí začít tajný vztah s někým třetím je další krok. Ten udělal člověk, který byl nevěrný.
Sex může být příčina problému. Ne rozsudek nad vztahem
Pokud se po odhalení nevěry pár rozhodne zůstat spolu, nemá příliš smysl spokojit se ani s jedním extrémem.
První zní: „Podvedl jsi mě, takže všechno je pouze tvoje vina a na našem předchozím vztahu není co zkoumat.“
Druhý: „Nespala jsi se mnou, takže sis o to řekla.“
Ani jedno nepomáhá pochopit, co se skutečně stalo.
Mnohem nepříjemnější, ale užitečnější otázky znějí jinak: Proč mezi námi sex zmizel? Jak dlouho to jednomu z nás vadilo? Věděl o tom ten druhý? Co pro každého z nás sex vlastně znamená? Byla nevěra opravdu hledáním sexu, nebo především pocitu, že jsem žádoucí? A proč jsme problém řešili až ve chvíli, kdy mezi nás vstoupil někdo třetí?
Nedostatek sexu totiž může být vážným varováním, že ve vztahu něco nefunguje. Výzkumy skutečně spojují výrazný nesoulad mezi žádoucí a skutečnou frekvencí sexu s horšími vztahovými výsledky.
Nevěra ale není jeho nevyhnutelným následkem.
Mezi „doma nám nefungoval sex“ a „začal jsem spát s někým jiným“ je stále prostor, ve kterém člověk dělá vlastní rozhodnutí.
Zdroje:
DEWITTE, Marieke, Joana CARVALHO, Giovanni CORONA, Erika LIMONCIN, Patricia PASCOAL, Yacov REISMAN a Aleksandar ŠTULHOFER. Sexual Desire Discrepancy: A Position Statement of the European Society for Sexual Medicine. Sexual Medicine. 2020, 8(2), 121–131.
SELTERMAN, Dylan, Justin R. GARCIA a Irene TSAPELAS. Motivations for Extradyadic Infidelity Revisited. The Journal of Sex Research. 2019, 56(3), 273–286.
WILLOUGHBY, Brian J., Adam M. FARERO a Dean M. BUSBY. Exploring the effects of sexual desire discrepancy among married couples. Archives of Sexual Behavior. 2014, 43(3), 551–562.
https://www.partnerske-vztahy.eu/nedostatek-sexu-v-manzelstvi/
https://www.partnerske-vztahy.eu/nevera-kvuli-nedostatku-sexu/
