Článek
Krásná otrokyně, kterou nechtěl prodat
V jednom z měst Chorásánu, historické oblasti rozkládající se na území dnešního Íránu a sousedních zemí, se ve 12. století měl odehrát příběh, který by mohl připomínat mimořádně kruté milostné drama. Vystupuje v něm bohatý obchodník, jeho manželka, krásná mladá otrokyně a mocný místodržitel, jenž se rozhodl získat ženu, která mu nepatřila.
Příběh zaznamenal učenec a lékař al-Samawʾal al-Maghribí (asi 1126–1175) ve svém díle věnovaném sexualitě a intimnímu životu. Údajně mu jej vyprávěla jedna z jeho vlastních otrokyň, která se s obchodníkem a jeho doprovodem setkala během cesty. Zda se události skutečně odehrály tak, jak je autor popsal, nelze ověřit. Vyprávění však pozoruhodně odhaluje dobové představy o vztazích mezi muži, jejich manželkami a otrokyněmi.
Bohatý obchodník cestoval se svou ženou a několika tureckými otrokyněmi. Při zastávce v jednom městě se všichni ubytovali v zájezdním hostinci. Jedna z otrokyň vynikala mimořádnou krásou a obchodník si ji oblíbil natolik, že s ní pravidelně trávil noci.
Jeho manželka přitom spala nedaleko, ve stejných ubytovacích prostorách společně s ostatními otrokyněmi. Obchodník se svou vyvolenou uchyloval do oddělené místnosti. Nešlo tedy o tajný poměr v dnešním slova smyslu. Manželka nemusela svého muže přistihnout při nevěře, aby věděla, že se stýká s jinou ženou.
Ve společnosti, v níž se příběh odehrává, totiž vlastnictví otrokyně zahrnovalo také možnost sexuálního styku s ní. Obchodník se z hlediska tehdejších právních pravidel nemusel své manželce zodpovídat za samotnou existenci konkubíny. Zda se však s takovým soužitím žena dokázala vyrovnat po citové stránce, byla zcela jiná otázka.
Mocný muž nabídl peníze. Obchodník odmítl
Obchodník se během pobytu pravidelně scházel s místním místodržitelem. Po večerech spolu pili a bavili se, než se kupec vracel do hostince.
Při jednom z těchto setkání projevil místodržitel zájem o mimořádně krásnou otrokyni. Chtěl ji koupit a za tímto účelem obchodníkovi nabídl peníze.
Kupec však odmítl.
Místodržitel se nevzdával. Naléhal a postupně svou nabídku zvyšoval, ale ani vyšší částka obchodníka nepřesvědčila. Ženu si chtěl ponechat.
Pro samotnou otrokyni musela být situace odlišná než pro oba muže. Ti jednali o jejím osudu, jako by šlo o cenný předmět. Rozhodovali, kdo ji bude vlastnit a s kým bude žít. Její přání nemělo při obchodování žádnou právní váhu.
Podle al-Samawʾalova vyprávění se však mladá žena o místodržitelově nabídce dozvěděla. A co víc, sama po něm zatoužila.
Autor její jednání jednoznačně vysvětluje vášnivou touhou po jiném muži. Nabízí se ovšem také otázka, zda nemohla spatřovat v přechodu do jeho domácnosti možnost změnit své postavení. O jejích skutečných motivech nevíme nic. Dochovalo se pouze vyprávění muže, který její počínání hodnotil z hlediska nebezpečí, jež mohla krásná a podle něj neposlušná otrokyně představovat pro svého pána.
V noci zamkla dveře a vytáhla nůž
Jednoho večera se obchodník vrátil z pití s místodržitelem a odešel se svou oblíbenou otrokyní do oddělené místnosti. Byl opilý a brzy usnul.
Žena podle vyprávění předem připravila provaz. Jakmile její pán usnul, zajistila dveře, přistoupila k němu a spoutala mu ruce. Jedna z ostatních otrokyň však její neobvyklé chování zpozorovala. Všimla si zamčených dveří a začala mít podezření, že se děje něco nebezpečného.
Pak spatřila, jak žena svého pána svazuje.
Útočnice vytáhla nůž, který měl obchodník u sebe, a podřízla mu hrdlo.
Druhá otrokyně se s křikem rozběhla za obchodníkovou manželkou. Ta okamžitě vstala a společně s ostatními ženami spěchala k uzamčené místnosti. Volaly na otrokyni, vyhrožovaly jí a pokoušely se dostat dovnitř.
Dveře však byly pevné a nepodařilo se je včas vyrazit.
Když se ženy konečně dostaly dovnitř, obchodník již nežil.
Podle středověkého autora si vražedkyně ani tehdy příliš nevšímala okolního rozruchu. Její touha po místodržiteli měla být natolik silná, že ji nezastavily ani výhrůžky ostatních žen.
Právě tato část příběhu je však důvodem k opatrnosti. Al-Samawʾal chtěl prostřednictvím vyprávění varovat před otrokyněmi, které považoval za nebezpečné a neloajální. Zda žena skutečně jednala z milostné vášně, ze zoufalství, v sebeobraně či z jiných příčin, nelze rozhodnout.
Manželka se rozhodla pomstít
Obchodníkova žena se na vražedkyni vrhla. Společně s ostatními otrokyněmi ji zbila a spoutala. Tím však celý příběh neskončil.
O události se dozvěděli lidé místodržitele, který se předtím pokoušel krásnou otrokyni koupit. Jeho společníci a vyslanci přišli za obchodníkovou manželkou a požadovali, aby jim zajatou ženu vydala.
Manželka odmítla.
Nenechala se přesvědčit ani naléháním vyslanců. Naopak jim pohrozila strašlivým potrestáním otrokyně, pokud se ji pokusí odvést.
Z vyprávění vyplývá, že měla natolik silné postavení, že její odpor nedokázali překonat ani představitelé mocného muže. Al-Samawʾal ji označuje také za obchodníkovu sestřenici, což mohlo její postavení v rodině posilovat.
Nakonec měla získat od panovníka právo otrokyni potrestat.
Pomsta, kterou středověký autor popisuje, byla mimořádně krutá. Manželka nechala ženu veřejně zmrzačit, připravit o zrak a vystavit dalšímu tělesnému násilí. Podle vyprávění jí sama způsobila těžká poranění končetin a pohlavních orgánů. Nenechala ji však okamžitě zabít.
Zmrzačená otrokyně měla ještě sedm dní přežívat, žebrat o jídlo a nakonec zemřít.
Na tomto místě se příběh mění z vyprávění o milostné touze a vraždě v obraz extrémního násilí. Zvlášť výmluvná je skutečnost, že pomstu nevykonal anonymní kat, ale podle autora přímo manželka zavražděného obchodníka.
Co ji vedlo? Smutek nad smrtí manžela? Zlost na jeho oblíbenou konkubínu? Pocit ponížení? Snaha obnovit vlastní autoritu?
Středověký text její vnitřní prožívání nepopisuje. Připisovat jí konkrétní city proto můžeme pouze jako možné vysvětlení, nikoli jako doloženou skutečnost.
Manželka a konkubína: Dvě ženy, zcela odlišná práva
Abychom pochopili vztahy mezi ženami tohoto příběhu, musíme se podívat na prostředí, v němž vznikl.
Ve středověké islámské společnosti bylo otroctví právně uznanou institucí. Bohatí muži mohli vlastnit několik otrokyň, které pracovaly v domácnosti, pečovaly o děti nebo sloužily jako konkubíny. Vedle manželství tak existoval další způsob, jakým mohl muž udržovat sexuální vztahy.
Mezi svobodnou manželkou a otrokyní však existoval zásadní rozdíl.
Manželka disponovala určitými právními nároky vůči svému muži. Její postavení vyplývalo z manželského svazku, příbuzenství a rodinných vazeb. Zejména ženy pocházející z významných rodin mohly mít v domácnosti značný vliv.
Konkubína naproti tomu zůstávala majetkem svého pána. Její tělo i práce podléhaly jeho právní moci. Mohla sice získat určité výsady a v případě narození dítěte svého pána se její postavení za stanovených podmínek měnilo, ale její možnosti rozhodovat o vlastním životě byly zásadně omezené.
Historická studie Pernilly Myrne upozorňuje, že pro některé manželky mohlo být dokonce výhodnější, pokud si jejich muž pořídil konkubínu, než kdyby uzavřel další manželství. Nová manželka by totiž mohla představovat výraznější ohrožení jejich společenského a rodinného postavení.
To samozřejmě neznamenalo, že mezi manželkami a konkubínami neexistovala žárlivost, rivalita nebo osobní nepřátelství.
Zatímco muž mohl v jednom domě udržovat několik sexuálních vztahů, ženy v jeho domácnosti žily v prostředí výrazně nerovného rozdělení práv i moci. Oblíbená otrokyně mohla získat pozornost, dary a určitou míru vlivu, avšak nadále byla podřízena vůli svého vlastníka. Jeho manželka zase mohla mít důvod vnímat ji jako konkurentku, přestože její vlastní právní postavení bylo nesrovnatelně bezpečnější.
Příběh z Chorásánu tak zachycuje prostředí, v němž se intimní vztahy, majetkové zájmy a společenská hierarchie navzájem prolínaly.
Byla vražedkyní, nebo zoufalou ženou?
Z dnešního pohledu je možná nejzajímavější otázka, kterou si původní autor příliš nepokládal: Co se skutečně odehrálo za zamčenými dveřmi?
Al-Samawʾal vysvětluje vraždu otrokyninou vášní k místodržiteli. Příběh zařadil do pojednání o ženách různého původu a jejich údajných povahových vlastnostech. V případě tureckých otrokyň zdůrazňoval krásu, ale také jejich domnělou nespolehlivost a nebezpečnost.
Takové hodnocení však nevypovídá o skutečných vlastnostech žen určitého původu. Především ukazuje, jaké stereotypy mezi tehdejšími vzdělanými muži existovaly.
Švédská historička Pernilla Myrne, která vyprávění podrobně rozebrala v odborné studii publikované roku 2019, upozorňuje na možnost zcela odlišného výkladu.
Pokud je v příběhu alespoň nějaké historické jádro, mohlo podle ní spočívat ve skutečnosti, že obchodník pravidelně sdílel lože s otrokyní téměř v přítomnosti své manželky. Mladá žena se mohla ocitnout v situaci, v níž byla vystavena sexuálnímu nátlaku a neměla možnost svého pána odmítnout. V takovém případě nelze vyloučit, že vražda souvisela i s pokusem ubránit se jeho jednání.
To je ovšem hypotéza, nikoli prokázaná rekonstrukce událostí.
Historikové narážejí při zkoumání sexuálního otroctví na zásadní problém. Dochované texty zpravidla sepisovali muži, často sami vlastníci otroků, a byly určeny především jiným mužům. O životě zotročených žen vypovídají z perspektivy těch, kdo nad nimi měli moc.
Jejich skutečné zkušenosti, obavy, přání či odpor se v písemných pramenech objevují jen výjimečně.
Příběh, který měl muže varovat
Al-Samawʾalův příběh zřejmě neměl své čtenáře přimět k soucitu s otrokyní. Jeho účelem bylo upozornit muže na nebezpečí, které podle autora představovaly některé ženy, zvláště krásné otrokyně přivedené do otroctví až v dospělosti.
V jeho podání je žena schopná vraždy, protože propadne touze po jiném muži. Manželka obchodníka je zase vykreslena jako osoba schopná neobyčejně kruté pomsty. Obě ženy se stávají zosobněním nebezpečných vášní, které mohou narušit mužský svět.
Při pozornějším čtení však vystupuje do popředí ještě něco jiného.
Muž mohl sdílet domácnost s manželkou i sexuální otrokyní. Jiný muž mohl nabídnout peníze, aby otrokyni získal pro sebe. A samotná žena neměla žádný právně zajištěný prostor, v němž by mohla o svém osudu svobodně rozhodovat.
Nakonec ji nepotrestala pouze moc jejího vlastníka, ale také moc jeho manželky.
Vyprávění proto není pouze historií údajně nebezpečné ženské vášně. Ukazuje také prostředí, v němž mohlo být ženské tělo předmětem vlastnictví, obchodu, sexuálních nároků i kruté odvety.
Nevíme, zda krásná otrokyně z chorásánského hostince skutečně existovala. Neznáme její jméno, věk ani okolnosti, za nichž se dostala do otroctví. Nevíme ani, zda někdy místodržitele osobně poznala nebo zda po něm opravdu toužila.
Víme však, že středověký učenec považoval podobný příběh za vhodný příklad, na němž mohl své čtenáře poučit o ženách a jejich údajných nebezpečných sklonech.
A právě to je na jeho vyprávění snad nejvýmluvnější.
Použité zdroje
MYRNE, Pernilla. Slaves for Pleasure in Arabic Sex and Slave Purchase Manuals from the Tenth to the Twelfth Centuries. Journal of Global Slavery. 2019, roč. 4, č. 2, s. 196–225, zejména s. 219–221. DOI: 10.1163/2405836X-00402004.
AL-SAMAWʾAL AL-MAGHRIBĪ. Nuzhat al-aṣḥāb fī muʿāsharat al-aḥbāb [Potěšení přátel o intimním styku s milovanými]. Zejména s. 135–136 citované v MYRNE, Pernilla. Slaves for Pleasure in Arabic Sex and Slave Purchase Manuals from the Tenth to the Twelfth Centuries. Journal of Global Slavery. 2019, roč. 4, č. 2, s. 219–221.
