Článek
Naše zkušenost je stará dva týdny a dala by se shrnout hned dvěma lidovými moudry: „Práce kvapná, málo platná“ a „Dvakrát měř, jednou řež“. V našem případě by spíš sedělo: „Dvakrát měř a raději nikam nejezdi“.
Všechno to začalo nevinně. Během prodlouženého víkendu jsme potřebovali na dvě noci přespat kousek za Prahou. Byla to klasická „hurá akce“ na poslední chvíli. Musím podotknout, že hotel jsem nerezervovala přes třicet let – buď to za mě vždycky vyřešila cestovka, zaměstnavatel, nebo rodina. Vrhli jsme se tedy s manželem na internet a s úžasem zjistili, že dnešní svět ubytování neovládají recepční, ale všemocné aplikace. Po počátečním boji s digitálním kalendářem jsme vítězoslavně vybrali penzion. Cena byla příznivá, prostředí slibovalo klid a ticho, a třešničkou na dortu měl být vlastní kuchyňský koutek. Objednáno, připojištěno, zaplaceno. Že nám vzápětí dorazilo asi deset potvrzovacích e-mailů, jsme přešli s velkorysým mávnutím ruky.
Cestou nás sice potkaly drobné patálie s autem, ale do penzionu jsme dorazili téměř na čas. Protože jsme spěchali, v rychlosti jsme převzali klíče s tím, že vybalíme až večer. Informace, že recepce funguje jen od 13 do 18 hodin, nás sice mírně udivila, ale v moderních penzionech je to prý běžné.
Skutečné překvapení na nás čekalo až při návratu do penzionu kolem 20:00h. Pokoj z fotek
v aplikaci očividně prošel masivním digitálním zeštíhlením. Realita ale byla poloviční. Kolem postelí zbývalo tak třicet centimetrů na nadechnutí, k dispozici byla jedna jediná židle
a slibovaný „kuchyňský koutek“ představovala rychlovarná konvice na stolku pod televizí, doprovázená jedním hrnkem a jednou lžičkou. Romantika pro dva jako vyšitá. Jelikož jsme ale potřebovali jen hlavu složit a ráno zase běžet, mávli jsme nad tím rukou.
Jenže když se začne dařit, tak pořádně.
Rozhodla jsem se pro rychlou sprchu. Odsunula jsem skleněné dveře sprchového koutu a ty na mě s naprostou ležérností celé vypadly. Nemít rychlé reflexy, odvážela by mě z „klidného penzionu“ sanitka. Manžel sice dveře hrdinně nasadil zpět, ale sprcha od té doby fungovala spíš jako interiérový vodopád. Když jsem se pak chtěla utřít do ručníku, který místo vůně čistoty zapáchal zatuchlinou nedoschnutého prádla, začal ve mně pomalu bublat vztek.
Korunu všemu nasadila postel. Polštář připomínal pytel starých brambor a povlečení bylo tak plné žmolků, že by spolehlivě posloužilo jako peeling celého těla. V tu chvíli mé naštvání dosáhlo vrcholu a popadla jsem telefon. Jenže ouha – recepce má přece padla a po 18. hodině večer už vaše zoufalství nikoho nezajímá.
Unavení a vytočení jsme kolem desáté zhasli s nadějí, že to prostě zaspíme. V tu ránu ale vypukla v restauraci naproti divoká oslava, která plynule přešla v regulérní pouliční bitku
a hádku, dobarvenou zvuky motorek závodících nočním městem. Tolik k inzerovanému „klidnému prostředí“.
Druhý den jsme raději strávili celý venku a večer se vraceli s obavami. Bitka se sice neopakovala, zato sousedé na terase se rozhodli ponocovat hluboko přes půlnoc. Naše upozornění na noční klid je upřímně pobavilo. A recepce? Samozřejmě nedostupná.
Zlatý hřeb programu přišel k ránu. Uprostřed noci prostě přestala téct voda. Ranní toaletu jsme ještě stihli s kapkou štěstí, ale ranní sprcha už byla z oblasti sci-fi. Do třiceti minut jsme měli sbaleno a penzion opustili.
Po dalším neúspěšném pokusu dovolat se na recepci jsem na ono tajemné číslo poslala sáhodlouhou SMS. Domů jsme dorazili ještě před otevírací dobou recepce. Když se ani hodinu po otevření nic nedělo, zavolala jsem znovu. Paní recepční mi ospalým hlasem oznámila, že na hovory reagují jen v provozní době a na moji SMS ještě jaksi neměla čas. V tu chvíli jsem už ne zrovna klidným hlasem zrekapitulovala celý náš víkendový pobyt.
Výsledek? Do hodiny nám přistála nabídka na vrácení 50 % z ceny pobytu, kterou jsme přijali. Peníze sice dorazily, ale na možnost ohodnotit tento nezapomenutelný zážitek přímo v aplikaci čekám marně už dva týdny. Že by náhoda?
Co říct závěrem? Nechť je náš příběh poučením pro všechny cestovatele. Když vám dnes aplikace slibuje klid, komfort a kuchyňku, raději si přibalte vlastní lžičku, nářadí na opravu sprchy a hlavně – pevné nervy. A příště? Raději do hotelu, kde je recepční 24/7!
