Článek
V pokračování jarní přednáškové a diskusní série Architektura dnes: práce v regionech se mohli návštěvníci blíže seznámit s prací dvou ateliérů, které určitou část své činnosti směřují do míst, k němuž mají dlouhodobé vazby. Tentokrát v Plzni promluvila architektka Jitka Ressová, zakladatelka zlínského studia ellement architects, a profesní i životní pár Eva Šarochová a Václav Matějka z ateliéru Projektor.
Jitka Ressová v úvodu přiblížila vznik ateliéru, který ve Zlíně založila společně s Hanou Maršíkovou, Helenou Víškovou a Janem Pavézkou, následně publiku představila svůj výzkumný, výstavní a publikační projekt Můj baťovský domek. Autorka v projektu z úvodu minulé dekády mapovala a s kolegy i sama navrhovala vhodné a citlivé rekonstrukce lokálních domků. Projekt pak vyústil v dlouhodobou expozici v jednom z domků, v níž se ateliér ellement také usídlil a který sdílí s Infopointem baťovského bydlení. „Tady vidíte modely z té původní výstavy, které vydržely už deset let, a na nich stále vysvětlujeme, co to je jednodomek, půldomek, čtvrtdomek…,“ komentovala Ressová promítané fotografie z interiéru.
Další tvorbu studia ellement ilustrovala architektka několika zlínskými realizacemi ve veřejném prostoru. Ressová neopomněla oceňovanou parkovou úpravu Gahurova prospektu, poté překvapila výrazným projektem červené pobytové plochy na sídlišti Jižní Svahy, navíc s nečekaným výsledkem: „Je to oblíbené místo i pro náctileté, což považuji za úspěch, že se nám podařilo tuto věkovou skupinu zaujmout.“ Pozornost věnovala architektka také rekonstrukci oblíbeného zlínského Tržiště Pod Kaštany. Z mimozlínských projektů Ressová vybrala ukázku realizovaného interiéru rodinného domu navrženého Janem Kotěrou v Rožnově pod Radhoštěm.
Eva Šarochová a Václav Matějka, zakladatelé ateliéru Projektor, se po více než patnácti letech působení v Praze před rokem vrátili do rodných Klatov. Ve své prezentaci představili několik svých soutěžních návrhů z poslední doby, které zpracovávali především do Klatov a dalších měst v jihozápadních Čechách. Úspěšně dokončeným a oceňovaným projektem je rekonstrukce pivovaru v Domažlicích. Místu architekti navrátili původní funkci, navíc zde vzniklo i kulturní a návštěvnické centrum s galerií a knihovnou. „Ačkoliv se objevovaly obavy, zda to bude fungovat, dnes je to celoměstsky využívané centrum a všichni místní jsou hrdí na to, že tam takové prostory mají,“ zhodnotil současné užívání budovy Matějka. Ve fázi projektové přípravy je zatím projekt novostavby základní a mateřské školy v Praze – Dolních Měcholupech. Představený návrh vychází ze současných trendů v plánování školních budov, jako jsou pavilony soustředěné okolo společné části, nebo maximální využití prostoru díky využití střešní krajiny.
V další části přednášky Matějka a Šarochová hovořili o neuskutečněných projektech postavených na silném konceptu. Například u oceněného soutěžního návrhu pro plaveckou halu na Borských polích v Plzni hledali architekti inspiraci v minulosti samotného místa. Projektem tedy připomněli existenci tamějšího letiště: „Seskupením několika hangárů jsme docílili prostoru, který je vhodný i pro funkci plaveckého areálu.“ Obzvlášť kreativně přistupovali také ke koncepci konverze někdejšího telekomunikačního objektu v Klatovech. Reagovali přitom na zveřejněnou kritiku stavby z druhé poloviny osmdesátých let minulého století. „Do budovy telekomunikací coby bývalého chrámu vědy a techniky jsme navrhli umístit science centrum. Radioreléová červená věž by pak jako vyhlídka nabídla nový pohled na centrum města.“
V navazující diskusi směřovaly dotazy zejména k okolnostem vzniku vybraných projektů. Eva Šarochová s Václavem Matějkou mimo jiné vysvětlili, co je přivedlo k rozhodnutí přestěhovat se z Prahy do Klatov. Zhodnotili také posun a vývoj města v novém tisíciletí. Jitka Ressová pak reflektovala život ve Zlíně, ať už z perspektivy svého někdejšího pedagogického působení, nebo z pohledu členky spolku aArchitektura, který usiluje o odbornou popularizaci architektury ve Zlíně. V jedné z odpovědí Ressová naznačila, že aktuálně uvažuje o pokračování projektu Můj baťovský domek (po deseti letech), přičemž poznamenala, že „nejlepší památková ochrana představuje obyvatele, kteří daný objekt přijmou takový, jaký je, a dokážou v něm nalézt benefity.“
