Článek
Petr Klíma a kurátor sbírky architektury Západočeské galerie v Plzni Petr Domanický v pokračování svého rozhovoru přibližují především příběhy Benešovy a Pikovy školy a také Vyšší hospodářské školy.
Probírají elementární architektonické kvality budov, původní technické inovace, stavební komplikace, ale také citlivou obnovu vybraných staveb. Upozorňují na důležitost, kterou vzdělávání přisuzovala prvorepubliková Plzeň i celé Československo a která se odrážela mimo jiné v pojmenovávání škol i dalších institucí po významných představitelích města i státu (příkladem budiž Masarykova, Benešova či Pikova škola). Pokoušejí se také naznačit, jaký význam mají Zápalovy školní stavby v kulturní paměti Plzně dnes.
---
Odkaz na podcast: https://podcasty.seznam.cz/podcast/od-zapadu-nefouka
Co v rozhovoru uslyšíte:
02:48 – školy nesoucí jména slavných
20:36 – Benešova škola a její záchrana
28:52 – Pikova škola a její přístavba
34:08 – Vyšší hospodářská škola a inspirace Kotěrou
–––
O jakých projektech bude řeč:
Benešova škola (1923-1925), Petr Jehlík
Benešova škola (1923-1925), Petr Jehlík
Budova Občanských škol Luďka Pika (1930-1932), Petr Jehlík
Budova Občanských škol Luďka Pika (1930-1932), Petr Jehlík
Budova Vyšší hospodářské školy (dnes Pavlovův ústav LF UK), Petr Jehlík
Budova Vyšší hospodářské školy (dnes Pavlovův ústav LF UK), Petr Jehlík
Hanuš Zápal (1885–1964) byl klíčovým architektem meziválečné Plzně. Po studiích v Praze nastoupil roku 1910 na stavební úřad města Plzně, kde působil až do penzionování v roce 1931. Jeho první samostatnou plzeňskou stavbou byla budova obchodní akademie, později navrhl řadu významných veřejných budov, především škol. Vrcholem jeho tehdejší tvorby pro Plzeň je funkcionalistická Pikova škola (dnes Gymnázium Luďka Pika). Již předtím navrhl ve službách města množství technických, průmyslových nebo obytných staveb. Po odchodu z úřadu se věnoval projektům v regionu a památkové péči – zasloužil se o obnovu Mariánské Týnice a dalších památek na Plzeňsku. Od roku 2006 uděluje město Plzeň Cenu Hanuše Zápala za architektonický přínos.
Ing. arch. Petr Domanický vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 1997 pracoval na plzeňském pracovišti dnešního Národního památkového ústavu, kde se podílel na koncepci oprav památek v Plzni a dalších místech regionu. Od roku 2009 působí v Západočeské galerii v Plzni jako kurátor nově založené podsbírky architektury, kterou buduje. Publikační a výstavní činnost zaměřuje na architekturu 19. a 20. století v regionu. Hanuši Zápalovi věnoval v roce 2015 výstavu i monografickou publikaci Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska. V letošním roce se k Zápalovi vrátil panelovou výstavou ve Smetanových sadech v Plzni.
Více v projektu PAM.
---
Editace: Jan Balcar, Radka Šámalová, Petr Klíma
Hudba, zvukový design, fotografie: Jan Balcar
Sledujte nás na sociálních sítích Facebook a Instagram.
