Ave caesar morituri te salutant

Provolávali gladiátoři před svými zápasy na počest císaře.

Gladiátorské zápasy - nejznámější symbol starověkého Říma. Po celá staletí patřily k nejpopulárnějším veřejným událostem v celé Římské říši. Stal se z nich nástroj reprezentace římských elit.

Název gladiátor vznikl od krátkých římských mečů, kterým se říkalo glaudius. Meč měřil 50-60 cm a měl listovou čepel. Bojovníci s ním bodali v krátkých výpadech, kdy hrot meče zaráželi jen několik cm do těla protivníka.

Gladiátorské zápasy Římané pravděpodobně převzali od Etrusků. Původně měly souboje náboženský charakter a byly součástí pohřebních obřadů významných osobností. Představovaly jeden z rituálů, kterým potomci projevovali úctu zemřelému. První zmínka o gladiátorském boji pochází z roku 264 př. n. l., kdy 2 synové zemřelého Junia Bruta Pery - Marcus a Decimus zakoupili 3 páry otroků ke konání pohřebních her k uctění památky svého otce. Tyto první gladiátorské zápasy se konaly jako projev úcty, prokazované potomky památce mrtvému předku. Symbolika krve měla usmířit mrtvé s živými. Tyto souboje se nazývaly munera. Jejich popularita rostla natolik, že z původně omezeného pohřebního rituálu se v průběhu let vyvinula forma veřejné zábavy pro desetitisíce lidí.

V období římské republiky hry organizovali bohatí politici, kteří si tak získávali přízeň voličů. Od 2. st. př. n. l. postupně bohatne římská aristokracie, což se projevuje i navyšováním počtu gladiátorů při tryznách. Zápasy tak sloužily k prezentaci bohatství rodiny. Čím byla rodina bohatší, tím více gladiátorů si mohla dovolit. Hry začaly sloužit jako nástroj, kterým se aristokracie snažila zavděčit masám. Např. roku 65 př. n. l. chtěl G. J. Caesar uspořádat zápasy s více než 320 páry bojovníků. Svým plánem vylekal své politické protivníky, kteří se obávali převratu.

V době císařství převzal nad hrami kontrolu stát a císař. Císaři si nárokovali právo stát se jedinými pořadateli gladiátorských zápasů v celé Římské říši. Gladiátorské hry dosáhly vrcholu za panování císařů - Augusta, Traiana, Commoda. Císař Augustus zavedl každoroční konání her jejichž primární funkcí se stala zábava. Stalo se zvykem pořádat gladiátorské hry na počest císaře a jeho rodiny. Císař Traianus uspořádal zřejmě největší hry v rámci oslav svého vítězství nad Dáky roku 106 n. l. Během 120 denních her soupeřilo mezi sebou okolo 10 000 gladiátorů a bylo zabito 11 000 zvířat.

Gladiátory se nejčastěji stávali otroci, váleční zajatci nebo odsouzení zločinci, ale našli se i dobrovolníci. Auctorati - dobrovolníci z řad římských občanů, kteří bojovali na základě smlouvy. Sic ztráceli část občanských práv, ale mohli značně zbohatnout a společensky se proslavit. Veřejnost je vnímala dvojím pohledem. Na jedné straně jako osoby nízkého postavení, na druhé straně je obdivovala za jejich odvahu, fyzickou zdatnost a bojové umění. Úspěšní gladiátoři byli velmi slavní, ale patřili na nejnižší stupeň tehdejší římské společnosti. Jejich hlavním úkolem bylo pobavit bojem mezi sebou nebo bojem se zvířaty široké obecenstvo, resp. bavit davy.

Gladiátoři pocházeli ze všech částí Římské říše, ze všech sociálních vrstev. Zpočátku mezi nimi převažovali váleční zajatci, poté otroci - nejpočetnější, ale i zločinci např. odsouzení k 5 letům v aréně nebo dokonce dobrovolníci - ti milovali atmosféru v aréně a nadšení diváků a hlavně dostali možnost velkého výdělku - což jim umožnilo uniknutí z chudoby. Jako gladiátoři měli jistotu dobré stravy a zdravotní péče. Dobrovolně uzavírali s majitelem gladiátorské školy smlouvu, kde byly uvedeny přesné podmínky - jejich plat, jak často budou vystupovat apod. Životní podmínky gladiátorů byly tvrdé, ale protože na ně bylo pohlíženo jako na investici, která může být výnosná, dá se říct, že minimálně v oblasti stravy a lékařské péče, na tom byli lépe než průměrný Říman. Úspěšní gladiátoři byli často ženatí, měli děti, které po nich mohly dědit. Nejúspěšnější mohli vlastnit otroky. Ale podle římského práva, ti gladiátoři, kteří byli otroky, nemohli uzavřít manželství.

V době císařů Octaviana a Tiberia se začaly stavět pro souboje samostatné arény, neboli amfiteátry. Nejslavnější Koloseum se začalo stavět v době císaře Vespasiana v letech 70 - 72 n. l., bylo dokončeno roku 80. n. l. za vlády císaře Tita. Amfiteátr pojal 50 000 - 70 000 diváků. Sedadla bylo rozdělena podle společenského postavení. Koloseum získalo své jméno podle kolosální 35 metrů vysoké bronzové sochy císaře Nerona (později socha boha Sola) postavené v jeho blízkosti a jejíž označení Colossus bylo po stržení sochy postupem času ztotožněno se samotnou stavbou. Jednalo se o největší amfiteátr Římské říše.

Gladiátoři bavili římskou společnost v cca 400 amfiteátrech v téměř každém městě Římské říše. Často tak nečinili z vlastní vůle, značnou část tvořili otroci nebo zajatci, které k bojování donutili. Jejich hlavním úkolem bylo bavit davy vzájemnými souboji. Často bojovali i se zvířaty, nejčastěji se lvy, tygry, slony. Když byl gladiátor úspěšným bojovníkem a vyhrál desítky soubojů, mohl se od svého majitele dočkat svobody a dožít se důchodu. Někteří tak odešli do důchodu jako bohatí a svobodní muži.

V době počátků her v 1. st. n. l. nosili gladiátoři přilbu, kulatý štít, kopí nebo meč. Výzbroj se postupem času měnila. Kulatý štít vystřídal pancíř, tělo gladiátora chránily náholenice, chrániče rukou a tělní pancíř. Podle výzbroje gladiátory dělíme: Sammita: vybaven mečem nebo kopím a velkým oválným štítem. Na hlavě měl helmu zdobenou chocholem a peřím. Thrák: měl jednodušší přilbu s lícními klapkami, holenice, čtyřhranný štít a zahnutý thrácký meč. Gal: nosil dlouhý meč a oválný štít, jeho zbroj tvořila pouze přilba s týlním štítem, od pasu nahoru byl nahý. Murmillus: nahradil v císařském období Gala, nosil mohutný obdélníkový štít, meč, náholenice na pravé noze a přilbu s vysokým hřebenem. Provocator: bojoval mečem, nosil přilbu s hledím, chránič pravé ruky a tělní pancíř. Retiarius: bojoval s trojzubcem a rybářskou vrhací sítí, jeho tělo kryl pouze pancíř na levé paži a ramenní štít.

Gladiátoři měli velkou cenu. Jejich výcvik byl finančně nákladný a zkušení bojovníci představovali cenný majetek. Měli kvalitní lékařskou péči a kvalitní stravu 3× denně. Lékaři gladiátorů uměli dobře napravovat zlomeniny nebo ošetřovat zranění svalů. Jako anestetikum používali opium. S vážnějšími zraněními si ale nevěděli rady.

Spicilus - bojoval v ½ 1. st. n. l., stal se oblíbencem císaře Nerona, který mu dokonce daroval rozsáhlé majetky a peníze, jako ocenění jeho bojových schopností. Marcus Attilius - současník Spicula. Byl svobodný Říman, který se pravděpodobně dobrovolně stal gladiátorem, aby se zbavil svých dluhů. Jako nováček porazil šampiona jménem Hilarus. Vybojoval mnoho vítězství. A nesmíme zapomenout samozřejmě na Spartaka. Spartakus se pravděpodobně narodil roku 110 př. n. l. v Thrákii. Bojoval jako žoldnéř v římské armádě. Byl však zatčen za dezerci a zotročen. Stal se gladiátorem díky svým bojovým schopnostem. Skončil v nejlepší gladiátorské škole v Capui. V roce 73 př. n. l. vedl skupinu cca 70 gladiátorů při vzpouře otroků. Jeho gladiátorská válka získala obrovskou podporu mezi chudými a zotročenými Římany. Během několika měsíců se povstalci, kterých nakonec bylo cca 120 000, prakticky zmocnili Říma a ovládli jižní Itálii. Oblast drželi celé 2 roky, než se římský senát rozhodl proti nim poslat armádu 8 legií = 40 000 mužů pod vedením Marka L. Crassa. Gladiátoři se s vojáky utkali v bitvě u řeky Silarius. Spartakova armáda byla poražena a sám Spartakus zabit. 6000 gladiátorů bylo ukřižováno podél cesty z Capuy do Říma.

Bylo zvykem, že noc před samotným gladiátorským bojem, se pro ně uspořádala hostina, která se konala na veřejném prostranství, většinou na městském fóru. Před samotným počátkem her byla vždy informována veřejnost formou programů napsaných na zdech městských budov a pomocí pouličně prodávaných pamfletů. Divák byl seznámen s důvodem konání her, se jménem organizátora a se jmény a úspěchy jednotlivých gladiátorů, kteří měli bojovat. Jako vstupenky sloužily kousky kostí nebo dřeva. Ráno se nejčastěji konaly hry divokých zvířat. Do arény byli vpuštěni lvi, tygři, levharti, sloni, nosorožci…V poledne se konaly popravy odsouzenců. Hlavní gladiátorské souboje se konaly odpoledne a představovaly vrchol programu. Před vstupem do arény byli gladiátoři slavnostně představeni publiku. Zápasy se řídily pevně danými pravidly a zápasům přihlížel rozhodčí. Souboje měly jasná pravidla a jejich cílem nebylo druhého zabít, ale porazit. Souboje měly časový limit, bojovalo se do té doby, než bylo rozhodnuto o vítězi. Průměrný duel trval 10 až 15 minut. Občas se stalo, že gladiátor byl v souboji zabit, avšak bylo upřednostňováno, aby souboj probíhal do odzbrojení či znehybnění nepřítele, který musel uznat svou porážku. Odhodil svou zbraň a zvedl ukazovák na znamení, že uznává svou prohru. Avšak rozhodnutí, zda bude gladiátor zabit, či ne, bylo na organizátorovi her. Na jeho rozhodnutí mělo velký vliv obecenstvo, které pokřiky vyjadřovalo svůj názor na osud poraženého. Vítězi byly organizátorem her předány ceny, obdržel palmovou ratolest (symbol vítězství), ale také peněžní odměnu.

Význam her začal postupně upadat v 3. století n. l. Důvodem byly hospodářské problémy Římské říše, vysoké finanční náklady na uspořádání her a měnící se morální hodnoty společnosti. Významnou roli sehrálo i křesťanství, které odmítalo veřejné zabíjení jako formu zábavy. Císař Konstantin v roce 325 vydal edikt, který zakazoval trénink odsouzených zločinců v gladiátorských školách. Roku 404 n. l. byly gladiátorské zápasy zakázány císařem Honoriem.

Zdroje:

Dunkle, Roger: Gladiátoři - krutá podívaná ve starověkém Římě. Praha 2011.

https://www.outfit4events.cz/czk/magazin/zajimavosti-dejin/otroci-zlodeji-i-vasnivi-valecnici-kym-vlastne-byli-rimsti-gladiatori/?srsltid=AfmBOopsAJVtaLmnMK_uqYex5R0IIlTFYQdoGHAMNhPKusj6mq_d_JDD

https://www.stoplusjednicka.cz/slavni-borci-z-rimskych-aren-kteri-gladiatori-se-stali-celebritami

https://www.natgeotv.com/cz/serialy/natgeo/gladiatori-bojovnici-starovekeho-sveta