Článek
V okolí městečka Frýdlant nad Ostravicí se nalézala bohatá naleziště železné rudy a zpracování železa zde mělo velice starou tradici. Železárny představovaly základní část biskupského resp. arcibiskupského podnikání na hukvaldském panství. A právě zpracování železa mělo ve Frýdlantu dlouhou tradici již od poloviny 40. let 17. století, kdy byly hutě založeny. Městečko se tak stalo jedním z významných hutních center na Moravě. Na svou dobu se jednalo o moderně založený hutní podnik, který velmi úzce souvisel s pozdějším vznikem a rozvojem celého ostravského těžkého průmyslu a položil základy dlouhé tradice výroby železa na Ostravsku.
Frýdlant nad Ostravicí byl ve středověku malou osadou, jejíž obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím. V okolí městečka se nacházela bohatá naleziště železné rudy, karpatských pelosideritů, které až do poloviny 19. století stačily zásobit surovinou veškeré pobeskydské hutní podniky. K nejvýznamnějším ložiskům patřil i Frýdlant nad Ostravicí, což byl hlavní důvod k založení železáren. Železárny byly nejspíš založeny mezi léty 1637-1648. Podnět k jejich založení dal Jan Mikuláš Reiter z Hornabergu (regent biskupských statků), který napsal olomouckému biskupovi Leopoldu Vilémovi odhad výnosnosti jim nově založeného hamru. V dobách míru měl vynášet 2500 - 3000 zlatých ročně, po dobu války dvojnásobek. Hamry tehdy vyráběly a dodávaly válečný a opevňovací materiál jako dělostřelecké koule, ruční granáty, lopaty, motyky, krumpáče, a to jak královské armádě, tak biskupským pevnostem na Mírově a Hukvaldech. Hamry přinášely olomouckému biskupovi značný zisk. Odhad výnosu hutní výroby činil pro období Třicetileté války více než třetinu výnosu celého hukvaldského panství. Dobře pracující hutě zařadily olomoucké biskupy mezi významné výrobce železa na Moravě.
Železárny se v té době ( konec 17. století) skládaly z tradičních hamrů na zkujňování a další zpracování železa, v provozu byla dřevouhelná vysoká pec, podle všeho asi první výrobní zařízení tohoto druhu v Pobeskydí. V dřevouhelné peci se z místních rud redukovalo na dřevěném uhlí surové železo. Část železa se přímo z dřevouhelné vysoké pece používala k odlévání různých litinových výrobků, část šla do zkujňovací výhně a pod hamr, kde se z něho vyráběla kujnina, tj. železo o sníženém obsahu uhlíku použitelné ve stavebnictví, v kovárnách, při výrobě různého zemědělského zařízení apod. Výrobky železáren se prodávaly ve městech na panství olomouckého biskupa. Nejprodávanější zboží bylo tyčové a šínové železo, radlicový plech, cánové železo a různé kovářské výrobky.
Ve 2/2 18. století nastal velkolepý rozvoj manufakturní výroby. Nově vzniklé textilní závody a sklárny, ale i rozvíjející se zemědělská výroba potřebovala stále více a více železa. To mělo za následek velký rozmach železářské výroby. Ale frýdlantské železárny v té době kupodivu stagnovaly, protože olomouckému biskupství chyběly finance. Nastalou situaci se ol. biskupství rozhodlo řešit pronajmutím huti. Nájemce by odváděl smluvené pachtovné (nájem) a tím by zajistil biskupství bezstarostný příjem. Jako nájemce zvolili Jana Václava Homoláče, který disponoval dostatečným kapitálem a zkušenostmi. Homoláčům bylo důlní i hamerní podnikatelství tradičním zaměstnáním. Zásluhou J. V. Homoláče se frýdlantská huť znovu dostala do popředí mezi moravskými železárnami. U vysokých pecí zavedl významnou novinku - válcová litinová dmychadla, která sloužila ke vhánění vzduchu do vysokých pecí. To umožnilo značně zvýšit produkci surového železa. V době nájmu rodiny Homoláčů se frýdlantské železárny skládaly z vysokých pecí neboli šmelcovny s příslušnými puchhamry, dvou kovářských hamrů a velkého kovářského hamru poblíž papírny, dále z malého hamru a cánhamru. Nájemné činilo 2 125 zlatých a bylo splatné čtvrtletně pozadu.
Pronájem železáren sloužil jen k jejich prospěchu. Zvýšila se výroba i jakost vyrobeného zboží. V množství vyrobeného železa se staly druhými na Moravě. Homoláč nechal postavit novou moderní pec na místě dosavadních dvou málo prostorných pecí. Také nově zorganizoval hamry, které byly číslovány. Železárny vybavil novými moderními stroji, mezi jinými i pístovým dmychadlem, prvním v habsburské monarchii. Lze se tedy domnívat, že podnik měl významné postavení v celém habsburském soustátí. Hlavním výrobkem železáren se stalo tyčové železo. V hamrech se vyrábělo železo mřížové, rámové, podkovové, nástrojové, brzdové, pilové a také na kolové obruče a šíny.
V roce 1825 skončil pronájem železáren a arcibiskupství si je převzalo zpět do své správy. Získaly nové ředitele Františka Kleinpetera, který hospodářským věcem dobře rozuměl. V době jeho příchodu železárny zahrnovaly dvě vysoké pece, čtyři zkujňovací výhně, cánový hamr, modelárny, slévárny, zámečnické dílny. Nový ředitel pro ně pořídil nejmodernější stroje. Také postavil válcovnu, ve které se mělo topit uhlím z Ostravska. Proto se zvýšil počet fryšovacích (zkujňovacích) ohňů a postavily se nové hamry, celkem jich bylo 9. Kovaly se v nich ráfky na kola, radlice, osy, nápravy, hřídele pro mlýny a továrny, materiál pro zámečníky, kováře. Nově byla zavedena válcovna plechu, klempírna, hřebíkárna. Rovněž se přestavěla slévárna. Pro její pohon se využilo válcové dmychadlo. Strojírna byla také přestavěna a vybavena parním strojem. Stala se jednou z nejlépe vybavených strojíren v habsburské monarchii. Kleinpeter v rozšiřování železáren neustále pokračoval. Roku 1839 nechal zřídit dmychadla na použití teplého vzduchu, byla postavena nová vysoká pec s parním strojem a čtyři nové pražící pece. V roce 1852 byly postaveny dvě kupulové pece a přecházelo se na hromadnou výrobu litinového zboží. Převahu nad litinou však stále měla výroba kujného železa, které bylo moci využít ke stavbě strojů.
Výroba železáren se dělila na výrobu vysokých pecí, výrobu válcovny a výrobu hamrů. Vysoké pece měly k dispozici jeden parní stroj a 8 zkujňovacích ohňů. U vysokých pecí pracovalo 125 dělníků.
V 2/2 19.století se najednou změnily podmínky výroby. Zahájila se těžba kamenného uhlí kolem Moravské Ostravy. Černé uhlí začalo vytlačovat dřevěné uhlí jako výhradní palivo v železárnách. Těžba železné rudy v okolí železáren se přestala pomalu vyplácet, protože byla chudá na železo. V roce 1827 provedl arcibiskupský horní rada F.X. Riepel geologický výzkum kraje od Frýdlantu n.O. po Nový Jičín. Nejvíc prostudoval ostravsko-karvinský revír, kde rozpoznal obrovské zásoby uhlí. Pozměnil tak svůj původní návrh na další reorganizaci frýdlantských hutí. Nově navrhl olomouckému arcibiskupovi, aby založil v blízkosti kamenouhelných ložisek u Moravské Ostravy pudlovnu, ve které by se rafinovalo železo, vyrobené ve frýdlantských železárnách. Vedle pudlovny navrhl i postavení nových železáren, včetně vysoké pece a 2 pecí na tavení litiny. Na návrh ředitele frýdlantských železáren Kleinpetera se nové železárny začaly stavět ve vsi Vítkovice v nejsevernějším výběžku hukvaldského panství. Jejich poloha byla vhodná z několika důvodů: vesnice ležela v blízkosti ostravského kamenného uhlí, vesnicí procházela dobře udržovaná cesta z Moravské Ostravy na Paskov a Frýdlant nad Ostravicí, což umožnilo dobré spojení s frýdlantskými železárnami, v blízkosti protékala řeka Ostravice, která poskytovala dostatek vodní energie. Tak byly v roce 1828 vystaveny nové železárny ve Vítkovicích, které se staly největším konkurentem frýdlantských železáren a v pozdější době frýdlantské hutě úplně předstihly. Založením Rudolfovy hutě, jak byly Vítkovcké železárny nazvány, nastal počátek konce železáren ve Frýdlantu n. Ostravicí. Vítkovické železárny, založené na moderním základě, již nepotřebovaly dřevěného uhlí, jehož ceny stoupaly. V roce 1836 byla uvedena do provozu vysoká pec vytápěná koksem, jako první v celé habsburské monarchii. Což byl významný technologický pokrok. Zavedení této technologie umožnilo zvýšení produkce i kvality vyrobeného železa a zařadilo Vítkovice mezi nejmodernější hutní podniky tehdejší habsburské monarchie. Rudolfova huť se tedy vyvíjela zcela samostatně vedle frýdlantských železáren, které se jen pomalu přizpůsobovaly novým vynálezům.
Zdroje:
Sysalová, Petra: Historie železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí. Ostrava Montanex 2008.
Sysalová, Petra: Historie frýdlantských železáren. Vlastivědné listy 1/2009, s.8-13.
Sysalová, Petra: Fenomén Frýdlantských železáren. Sborník státního okresního archivu Frýdek-Místek 9/2008, s. 64-79.
