Článek
Jako výsměch společnému „zelenému“ snažení totiž zasáhla svět v médiích čerstvá zpráva, že Čína v letošním roce rozjede nové uhelné elektrárny o výkonu 70 GW, tedy v přepočtu 31 našich jaderných Temelínů! S přehledem tak potvrzuje svoji roli největšího znečišťovatele na planetě a dává cynickou facku základnímu a nezadatelnému právu každého jedince na život ve zdravém, nezaneřáděném prostředí. A to vše ve světle současného boje proti globálnímu oteplování a klimatické změně, které ohrožují miliardy lidí i živočichů po celém světě. Evropa tak může rozjet hned několik „bezuhlíkových“ Green Dealů najednou, ale bude to v podstatě k ničemu, když nejlidnatější státy toto nejen bojkotují, ale jdou přímo proti těmto cílům. Prostě uhelná energie je výrazně levnější, a to rozhoduje.
Na místě by bylo také vzít rozum do hrsti a přibrzdit tento nákladný „zelený tanec smrti“, který nás roztočí na spirále do pekel a zadusí obyvatele i průmysl. Již nyní miliony Evropanů horkotěžko platí drahé energie, potraviny a další zboží každodenní potřeby a fanatické prosazování „zeleného údělu“, ať to stojí, co to stojí, to ještě zhorší. Orientace na obnovitelné zdroje energie (OZE) jako solární a větrné elektrárny je samozřejmě správná, nemůže však zatím nahradit stávající stabilní zdroje, bez kterých nemůže hospodářství fungovat. Mimoevropské státy si tak jen mnou ruce, jak si sami podkopáváme konkurenční schopnost. Abychom si takto sami bezprecedentně neškodili, můžeme nastavit energetický mix složený z OZE i stávajících zdrojů, jako jsou jádro, plyn či uhlí, jak ostatně činí jiné velmoci.
A aby toho nebylo málo, my za to Číně a dalším sokům ještě „poděkujeme“ nynějším schválením zákazu prodeje nových vozidel na spalovací motory v EU od roku 2035. Největším současným výrobcem baterií do elektromobilů je totiž samozřejmě Čína, a i když se v EU chystají v tomto směru velké projekty, viz gigafactory u nás, bude to stačit obrovské vynucené poptávce? Opět, elektromobily určitě mají své místo na silnicích, proč ale eliminovat konkurenční prostředí jiného typu motoru, jež je vždy ku prospěchu spotřebitelů. Popíráme tak samotné principy svobody a volné soutěže, na nichž naše civilizace pevně a dlouhodobě stojí, a dostáváme se po odstřižení od ruských surovin pod novou závislost na další totalitní zemi, která mj. vyhrožuje také napadením sousedního území. Číňané také nezaháleli ve vývoj vlastního automobilového parku a jejich auta skutečnou kvalitou a cenou „děsí“ evropskou konkurenci, včetně české, jak nedávno přiznal v rozhovoru pro média šéf české pobočky korejského Hyundaie Martin Saitz.
Česká vláda se chválabohu zatím snaží bránit tomuto nesmyslnému elektroblouznění i ve spojení s brzkým prosazováním tvrdé emisní normy Euro 7, jež zase sáhne lidem hlouběji do peněženek, a nikomu tady vlastně neprospěje. Společně s vlivem nové čínské konkurence by to mohlo do tří let znamenat třetinový propad produkce aut jen v ČR. Ale její hlas v rámci unie není tak silný jako velkých států typu Německa. Ještě, že za tři roky bude přezkum proveditelnosti této razantní elektrozměny, tak doufejme, že horké hlavy zchladnou a začnou více přemýšlet. Anebo je to všechno jen velký ošklivý kalkul jako v případě onoho zemního plynu, kdy vrcholní evropští politici po ukončení angažmá ve vedení státu a splnění byznysových „úkolů“ se usadili na vysokých manažerských postech energetických firem, jako v případě bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera v ruském Gazpromu? To bychom po nynějších tragických zkušenostech již neměli dopustit.
