Článek
Talentovaný chlap, jehož zrodila doba naší sametové revoluce. Jeho podnikatelský příběh je impozantní i úctyhodný. Z ruiny vydupal jeden z TOP českých pivovarů.
Aby se mu něco takového povedlo v době socialismu, bylo zhola nemožné, proto lze jeho pohled na věc vnímat jako oprávněnou obavu z návratu plánované ekonomiky, která je tu zpátky. A něco na jeho výroku v tomto ohledu je. I když stalinisti toho nejhrubšího zrna lidi ještě za jejich jiné názory nebo nabytý majetek trestali kriminálem a jinými perzekucemi, což „Ursula a její banda“ tedy nedělají a snad ani nebudou.
Stanislavu Bernardovi za veřejné projevení jeho názoru, s nímž souzní čím dále více lidí nejen v Česku, taky snad nikdo nevyhrožoval, aby si dal pozor na ústa, nebo… Nicméně majetek z nás zelení socialisté z vedení Unie tahají a chtějí tahat skrze různou škálu ekologických daní a omezení od povolenek po znevýhodňování všeho, co nešetří jejich mantru – tedy CO2.
Zarážející potom na jejich postupu, jak už jsem si taky leckdy přečetl, je, že byť se ukazuje, jak celá dekarbonizace v současném provedení nedává ekonomický ani jiný smysl, ještě jí zintenzivníme. Prostě jako u nás za starých časů, kdy strana a vláda řešila podobné průšvihy ve stylu – když něco nefunguje, dělejte to stejně a ještě usilovněji. Ostatní svět se Evropě za zády šklebí a ještě ji vypočítavě povzbuzuje, aby si pak smlsl na jejích průmyslových provozech, které padají nemohouce ustát především ceny energií, jež jdou jednoznačně na vrub německo-bruselskému experimentu.
Proto současné snahy v rámci tzv. Clean Dealu nebo pokus o oživení a podporu evropského ocelářství, jemuž jsme napřed sami lámali vaz a teď ho chceme v jeho smrtelné křeči křísit, nikam nepovedou. Tyto „perestrojkové“ kroky nejsou o tom, kdy nastane bod zlomu a začnou se ostatní země světa k EU a její ideologicky prováděné ekologii bez zohlednění ekonomických dopadů přidávat.
Jak už je všem, kdo má všech pět pohromadě, víceméně jasné, nejsou a nebudou totiž v tomto scénáři provedení nikdy především ekonomicky ani jinak výhodné. Prostě chybí onen win – win efekt. Rentabilní ekonomika ruku v ruce s tím, co požadují v ekologii, lépe řečeno v rychlosti eliminace emisí CO2 jím (efektem win-win) fakt není, je mi líto.
Tyto kroky jsou jenom o prodlužování agonie a krize, než se to všechno zhroutí. Stejně jako socialismus u nás a v dalších zemích tzv. východního bloku v roce 1989, protože nebude společenská shoda něco takového podporovat. Lidé už to více méně prokoukli. Lákat je na záchranu planety, když jim beru chleba, může oslovit opravdu už jen skalní naivky nebo přesvědčené „soudruhy“.
Nejde přeci prosazovat něco jenom proto, že si autoři tohoto programu o něm myslí, jak je skvělý, když prostě nefunguje. A nutit k němu půl miliardu obyvatel „na sílu“ sešněrovanými směrnice, různými ESG reporty či dalšími předpisy. Je to úplně stejné, jako když byl někdo v minulosti označován za buržoazního nacionalistu jenom proto, že něco vlastnil a myslel jinak, než jak nakazovala strana a vláda.
To může dělat opravdu jenom někdo, kdo je naprosto odtržený od reality nebo bolševik (byť tento nepopravuje, nezavírá kvůli vadnému sociálnímu postavení do „ťurmy“ ani nezakazuje vašim dětem studovat nebo veřejně, třeba takto, projevovat svůj názor). V tom má Stanislav Bernard pravdu, bohužel.
Zdroje:
