Článek
A taky, že související technologické zaostávání hlavně za USA jen dotační politikou bez celkové reformy dohnat, ani jako silný ekonomický celek 27států evropských, nemůžeme? Zdá se, že vše v tomto ohledu zatím marnost jest.
Německé spolkové země Sasko a Durynsko se před pár dny proměnily ve volební Waterloo vládních stran a hodně kontroverzní AfD tam zamávala vítěznými fanglemi, byť je otázkou, zda tam povládne. Titulky médií oznamovaly tsunami hněvu a kontrarevoluci, zatímco kancléř Olaf Scholz cítil hořkost. Vnímáte ten pohled mimo realitu? Jak vůbec nechce chápat, že k tomu mohlo dojít. Vždyť oni to dělají tak dobře, třeba zachraňují planetu, nebo naučí zdejší průmysl vyrábět, když hodně svítí slunce a fouká vítr. A ti nevděčníci zvolí úplně někoho jiného…. Jenže mimo veškerá úskalí s tím spojená (od násilí v ulicích, po uzavírání fabrik naposledy např. kvůli přemrštěné elektromobilitě ve VW), to navíc všechno stojí sakra více než slibovanou porci „Das Eis“.
Evropské volby taky nedávno vztyčily varovný prst, že lhát o ceně zmrzliny v přechodu na bezuhlíkatou energetiku se nemá. Přesto paní Ursula von der Leyenová začala při sestavování nové komise nejprve řešit genderovou vyváženost. Někdejší italský premiér a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi mezitím hodil na papír analýzu, že nejsme v unijní Evropě konkurenceschopní a že nám v řadě hlavně technologických odvětvích ujel vlak. Mj. i proto, že máme drahou elektřinu i ostatní energie. Proč ale nepokračovat v prohlubování těchto problémů, když my na „ústředí“ nejen EU si myslíme, že je to správná cesta a těch pár remcalů, ať si říká, co chce, no ne?
V Česku se pro změnu před volbami krajskými řeší, kdy nastane ten správný moment zakomponovat do české legislativy přirážku za naftu či plyn pro každého obyvatele nebo jak mu nakázat zateplení domu, k čemuž jsme se zavázali za A. Babiše a vše posvětili za svého předsednictví EU za současného premiéra Fialy. Jak píšou věrozvěstové těch „správných“ idejí: „Podstatou směrnice je rozšíření emisních povolenek. Ty se dnes vztahují jen na velké producenty skleníkových plynů, jako jsou uhelné elektrárny, teplárny, průmysl nebo aerolinky. Už roky pro ně platí povinnost nahlašovat své exhalace a kupovat si za ně od státu povolenky, což funguje jako pokuta za zhoršování klimatu. Smyslem je zohlednit v ceně fosilní energie poškozování životního prostředí, a tím otevřít prostor pro čistší technologie. Zároveň jednotlivé státy EU mají z povolenek nový zdroj příjmů, použitelný na to, aby se úspory a čistší energetika rozvíjely. Návrh státního rozpočtu na příští rok takto počítá s částkou 30 miliard korun.“
Z principu je asi úplně lhostejné, jestli se to do litru nafty či benzínu nebo 1 MW/h plynu promítne korunou jednou nebo patnácti. I když, pravda, v peněženkách rodin už to tak bez lhostejnosti neprojde. Celkem na rovinu - fakt si ti, co o tom rozhodují, o nás myslí, že jim zbaštíme, jak za tyto poplatky ušetříme životní prostředí nebo jej budeme méně poškozovat?
Tyto poplatky lze klidně nazvat novými daněmi (za panování vlády, která daně zvyšovat nechtěla, a už zvedla např. živnostníkům odvody, což je jen jiná forma daně…), chcete-li ekologickými pokutami, kterými si máme my jimi vymyšlenou a nesmyslně rychlou dekarbonizaci sami zaplatit. Rozdělí si je totiž mezi sebe všichni ti noví pokrokoví podnikatelé z řad obnovitelných energetik, kteří by si bez dotací jinak moc neškrtli. Jak jinak lze totiž chápat, tyto vlastně v kontextu výše popsaného drzé až vyděračské mediální vzkazy vládě: „Přijetí těchto dokumentů (pozn. viz mj. výše popisované směrnice) pomůže Česku nastavit jasný směr. Pokud se naopak Česko v dekarbonizaci opozdí, může to v budoucnu znamenat drahou energii pro tuzemské spotřebitele i ohrožení pracovních míst,“ varovaly například Svaz moderní energetiky, Solární asociace nebo Aliance pro bezemisní budoucnost.
Podle nich musí ČR dohnat rozvoj obnovitelných zdrojů energie i obnovu fondu budov tak, aby dokázala zajistit dostatek energie za konkurenceschopné ceny pro podniky i domácnosti. Co se dá na to říci? Jednu z nejdražších energií v Evropě máme u nás díky kopírování modelu německé Energiewende už dnes a rvaní dalších peněz daňových poplatníků (ani jiných zdrojů) do bezedných pokladen občasných dodavatelů elektřiny opravdu není cesta, jak ji zlevnit.
A co na to oblíbeným rčením zesnulého Oty Černého občan (volič)? Svými hlasy dává už hezkých pár měsíců napříč Evropou najevo, že takto zachraňovat planetu nechce. Byť proti rozumnému mixu obnovitelných zdrojů v energetické soustavě, postupnému odchodu od fosilních paliv (ale až za ně bude adekvátní kvalitativní a cenová náhrada) či energetickým úsporám, když ho nepřijdou na majlant, nic nenamítá.
