Článek
A nemáš ještě nějaký nápad na energetický projekt, na nějž nám dají dotace? Kotel na výměnu za dotace nemáš? A neboj, když na elektřinu a plyn nebudeš mít, nezoufej a požádej o finanční podporu (dotaci). Dotační evropská ekonomika včetně Česka, zdá se dosahuje nejen v oblasti energetiky svého vrcholného období. Bez ní už se neobejde vůbec nic. Chceme být ale spravedliví a uznáváme, že zcela bez jakékoli pomoci by i řada smysluplných projektů nikdy nevznikla. Co si ale myslet o níže uvedených přístupech?
Když jedna z největších automobilek světa Volkswagen vyčkává, až v jaké výši obdrží dotace (či investiční pobídky), a až podle toho, co unijní úředníci vepíší do příslušné směrnice Green Dealu, se teprve pak rozhodne pro stavbu továrny na baterky do elektromobilů v Evropě? Možná i v Česku, kde mj. v Líních u Plzně by zničila v době války na Ukrajině funkční záložní vojenské letiště. Když bude následně prodej těchto aut, která nás unijní vrchnost direktivně nutí kupovat, od roku 2035 už úplně natvrdo, taky dotován. Tržní ekonomika dostává na frak a je to cesta do pekla, a nejen ekonomického.
Potom se prý také budou otvírat nové doly, abychom v Evropě eliminovali vliv Číny, kde se těží nejvíce surovin tolik „potřebných“ pro výrobu elektromobilů (jejich baterií) nebo solárních panelů. Inu, proč ne. Úředníci z Evropské komise dokonce spočítali 27 kritických surovin, bez nichž se evropský průmysl a energetika neobejdou. Jenže jsme v nich nesoběstační, takže naplánovali jejich těžbu napříč kontinentem.
Skoro každý Čech už ví, že důl je díra v zemi a můžou vám ho vzít. Ale jaký je rozdíl mezi dopadem těžby uhlí a obdobným získáváním dalších nerostných surovin? Zatímco těžbu uhlí zakazujeme, ty jiné budeme podporovat, protože se nám to zrovna hodí do elektromobilového nebo solárního plánu? Co je toto za další evropský blázinec?
To není nic proti těmto v budoucnosti otvíraným dolům. Ve standardní ekonomice by se jednalo o normální krok – otvírat nový důl na cokoli, když to dává ekonomický i ekologický smysl. Jenže i tyto nové těžební projekty, získají veřejnou finančního podporu, tedy ehm, dotaci. Zatímco všechny uhelné jsme emisními povolenkami a dalšími překážkami, česky hezky řečeno – pokutami, poslali na hřbitov dějin. Byť energii z uhlí budeme nutně v době přechodu k bezemisních ekonomice potřebovat.
Po vyschnutí plynového Nord Streamu to ví už i „zelení“ Němci. A Čína se jako flek na hru tristní evropské politice v boji s CO2, navzdory všem dohodám z Paříže či Kjóta, i vlastním veřejným proklamacím k cestě k obnovitelným zdrojům, vrátila k uhlí. Ne na truc, ale donutily ji k tomu hlavně ekonomické okolnosti. V roce 2022 čínské úřady schválily nejvyšší počet nových uhelných elektráren za posledních deset let. Celkový výkon těchto nových projektů dosáhne zhruba 106 gigawattů. Pro představu – tzn. spuštění dvou velkých uhelných elektráren týdně. Smutné je, že i čínský komunista umí počítat lépe než řada evropských (bezemisních) ideologů.
Jedno by v Evropě i u nás doma v Česku mělo být přesto jasné – žádné energie s podobným dotačním přístupem levnější nikdy nebudou. Zdá se, že odpovědní to ví a je jim to jedno. Fajn. Jak dlouho si myslí, že tento ekonomický model může Evropa potažmo Česko vydržet? Sovětský vůdce Lenin kdysi hlásal: Učit se, učit se, učit se. To nevěděl, že ho přebijí dotace, dotace, dotace. Zatím jsme totiž nepoučitelní.
