Článek
To už ale bohužel není ironie, to se nyní opět přesně děje v kontroverzním přechodu na bezuhlíkovou energetiku. Náklady domácností, ale též firem na energie totiž prodražují krom inflace také právě přechody na“ zelené“ technologie, jejichž producenti na to čerpají tučné dotace. A ve finále to zaplatíme my, spotřebitelé.
Tzv. energetická chudoba v Česku se podle serveru msn.com dále prohlubuje, počet lidí, kteří se ocitli v této situaci, se za poslední tři roky zdvojnásobil. Z posledních dat, která zpracovaly Platforma pro sociální bydlení a Ostravská univerzita, vyplývá, že v Česku žije přes milion lidí v energetické chudobě, v extrémní energetické chudobě 440 tisíc. „Jedná se o lidi, kteří nemají peníze na to, aby si mohli dostatečně vytopit byt, nebo mají dluhy na energiích,“ píše server.
„Tyto indikátory energetické chudoby dopadají ve zvýšené míře především na nízkopříjmové rodiny s dětmi, invalidní důchodce nebo samoživitele a osamělé seniory, mezi kterými jsou nejčastěji ženy,“ popsal autor analýzy Jan Klusáček z Platformy pro sociální bydlení. Zatímco v roce 2020 jí trpělo 770 tisíc lidí, loni už to bylo 1,3 milionu.
Takže pokud žije v České republice podle Českého statického úřadu zhruba 11 milionů lidí, tak to máme téměř každého osmého. Nemáme nic proti zavádění zelených technologií, jako jsou soláry či větrné turbíny, její překotnost však způsobuje nepřiměřený růst cen energií. Nesmyslně se zcela chceme zbavit levnějších surovin, jako je například uhlí, které dále využívá a bude využívat celý okolní svět. Pokud má Green Deal znamenat chudobu nemalé části populace, nevidím v tom žádný smysl. Cílem by přece měla být prosperující společnost, jež bude vzorem ostatním méně pokrokovým teritoriím.
Ta však rozhodně nezaspala, jako EU, a produkují tolik těchto technologií, že se bez nich už neobejdeme. A tak jsme najednou dokonce v dvojitých kleštích, cenových i technologických. USA a Evropa se snaží podle Seznamzprávy snížit náskok Číny v čistých energetických technologiích, poskytují proto dotace místním výrobcům. „Dominantní postavení Číny v dodavatelských řetězcích čisté energie představuje zásadní hlavolam pro vlády, které se snaží ozelenit své ekonomiky, splnit blížící se klimatické cíle a zároveň chránit svůj průmysl a tisíce pracovních míst před levným dovozem. Bez čínských elektromobilů, solárních panelů, větrných turbín a baterií by snížení znečištění ohřívajícího planetu mohlo trvat déle a v konečném důsledku zvýšit náklady podniků a spotřebitelů. Západ se však musí vyvarovat opakování chyby Evropy, která se stala příliš závislou na jediném dodavateli levného plynu, tedy Rusku,“ píší s odkazem na server CNN.
„Viděli jsme návod, jak Čína ovládla odvětví solárních panelů, poskytováním masivních dotací domácím dodavatelům a zároveň uzavřením domácího trhu pro zahraniční podniky,“ cituje CNN šéfku EU pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerovou, když oznámila zahájení vyšetřování čínských výrobců větrných turbín. „Výsledkem je, že v současné době se v Evropě vyrábí méně než 3 % solárních panelů instalovaných v EU. Nemůžeme si dovolit, aby se to, co se stalo u solárních panelů, opakovalo u elektrických vozidel, větrných elektráren nebo základních čipů,“ varuje.
„Soupeření o pozici v ekonomice čisté energie je tvrdé, protože nemusí jít nutně jen o obavy ze změny klimatu,“ dále objasňuje Fatih Birol, generální ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA). „Je vedena obavami o průmyslovou politiku: kdo získá jakou pozici v další kapitole průmyslových technologií,“ dodává.
V podstatě tedy nevíme, co chceme. Ne jednu stranu blouzníme po „čistých“ energiích, ale neumíme si je vyrobit. Stáváme se tedy dobrovolně závislými na nevypočitatelných zemích, jako je Čína, která však zhola pragmaticky buduje jednu uhelnou elektrárnu za druhou, aby masívně vyráběla třeba i soláry pro nás. To už ale vůbec nedává smysl. Navíc produkce solárních panelů není vůbec ekologická od těžby surovin počínaje, jejich dopravy, chemického zpracování, produkce panelů a jejich dopravy přes půlku světa do Evropy. A likvidace? Ta je zatím ve hvězdách…
Čína v letošním roce je na cestě investovat do čisté energie celkem 676 miliard dolarů díky robustní poptávce po solárních panelech, lithiových bateriích a elektromobilech. To je více než dvojnásobek předpokládaných investic USA ve výši 315 miliard dolarů a daleko před investicemi EU ve výši 370 miliard dolarů.
Jde tedy o byznys, kde obavy o klima hrají jen podružnou roli. A proto se budeme trápit a odepírat si krajíc chleba? Udělejme již konečně něco racionálního a zlidštěme „zelené“ šílenství do přijatelnější podoby, co se týká limitů a termínů. A třeba pak i více lidí se bude chovat ekologičtěji, když uvidí, že to má nějaký lidský rozměr a hlubší smysl.
(Článek byl publikován v MF DNES)
