Článek
Více za „čistou“ elektřinu odmítá, když jsou OZE příčinou růstu její ceny, platit celých 71 procent našinců. Přitom ale 72 procent z nás OZE výrazně podporují. Přes 60 procent oslovených si přeje, aby se i po roce 2033 dala vyrábět „špinavá“ energie z uhlí. Jak si vyložit tuto věru kocourkovskou kombinaci nálady obyvatelstva vyplývající z nedávného průzkumu veřejného mínění společnosti Datarun, jež pro ni vypracoval IPSOS?
Pravda asi zabolí nejen příslušná ministerstva a jejich poradce. Tvrdit, že urychlené napumpování dalších miliard do vyššího (a hlavně v zimě nespolehlivého) výkonu OZE, tak ruku v ruce s tím do nutného posílení distribuční soustavy a taky nalévání dalších finančních dotací – nelžeme si, bez nich to neumíme ani my, ani Němci, nepřinese trvalé zdražování koncovým spotřebitelům, je v tom lepším případě nehoráznost. V tom horším průšvih spojený možná i se sociálními nepokoji. „Z Green Dealu se stalo náboženství. Buď včas zvolníme, nebo destabilizujeme společnost,“ uvedl v médiích například energetický expert a bývalý šéf ČEZu Jaroslav Míl.
Navíc hodláme v mezidobí, až zanedlouho odstraníme z energetického systému uhelné elektrárny, u nichž jsme nebyli schopni (!) si vybojovat delší odklad jejich konce jako jiné země EU, spoléhat na dovoz elektřiny hlavně z Německa a hrát tak opravdu hodně riskantního betla. A když to nevyjde, prásknout s kartami o stůl a utéct, je relevantní reakcí hazardního hráče, ale vlastní stát by se takto ke svým obyvatelům chovat neměl. Navíc když se my Češi též podle čísel z uváděného průzkumu hodně bojíme (85 procent z nás), dovozu elektřiny a přejeme si zůstat soběstační. A nejen při vzpomínce na plynový šok po vypuknutí ukrajinské války se tomu opravdu není co divit.
Máme tak krátkou paměť, že zase hodláme spoléhat na deklarované spojenectví, abychom posléze zůstali se svými problémy sami? Co svět světem stojí, vždy platilo a platí – bližší košile než kabát a každý hledí nejprve sám na sebe. Teprve když se cítí sám spokojený a v bezpečí, nabízí pomoc jiným. Není to obecná výtka vůči potenciální německé energetické „pomoci“, jen východisko z faktů.
OZE fungují naplno v létě, za světla či větru, ale ne celých 365 dnů a 24 hodin. Němci též zatím nebyli schopni přenést svoje sezónní zelené megawatty chytané ve větru či vlnách Severního moře na jih do geograficky nám podobného Bavorska. A že se už před drahnými lety holedbali… Povede se to zanedlouho k nám, i když by tyto dráty vedly přes naše území? To je bohužel otázka pro věšteckou kouli…A náklady tohoto řešení raději ani nedomýšlet.
Podtrženo, sečteno. Pokud hodláme v energetice dál jít proti zdi ekonomické reality, nevšímat si obav vlastních lidí, byť už jen z toho, jaké mají energie vliv na neustálé zdražování potravin a dalšího živobytí, nic dobrého nás všechny čekat nemůže. A nemyslíme si to jen my, poučení laici. „Nebude to hladké přistání. Výrazné navýšení nákladů, které v této fázi dekarbonizace začíná být konečně vidět a začíná velmi bolet, způsobí zpomalení tempa transformace (pozn.: energetiky). Bohužel, část průmyslu už bude nenávratně ztracena,“ glosoval aktuální situaci taktéž v médiích Michal Macenauer z poradenské společnosti EGÚ. Čerstvě oznámila konec kvůli neúnosným nákladům na energie sklárna v Květné, po 230 letech… O ztrátách evropského, potažmo českého životního standardu, který se s tím logicky pojí, také nemusíme sáhodlouze diskutovat. Pardon, ale nelze se ironicky nezeptat: A komu to prospěje?
Zdroje:
(Článek byl publikován v MF DNES)
