Článek
Tato dvě nespočetněkrát potvrzená rčení lze uplatnit i ve zběsilé honbě za bezuhlíkovou energetikou. Na jedné straně byrokratické aparáty v EU vyhazují stovky miliard eur za překotná rigidní řešení, která navíc neúměrně zatěžují životy lidí a ohrožují fungování řady firem kvůli drahým nákladům. Na straně druhé by stačilo jen „skočit přes plot“ omezeného vnímání reality a zvednout ono pírko či hozenou rukavici k vývoji nových levnějších zelených technologií.
Světově uznávaný dánský statistik Bjørn Lomborg řekl ve vysílání CNN Prima NEWS, že klimatickou krizi vyřešíme pouze za pomoci nové levné technologie. Západní země se podle něj zabývaly snižováním emisí místo toho, aby vynalezly „zelenější“ energii, která by byla levnější dokonce než fosilní paliva. Rovněž zdůraznil, že do investic spojených s Green Dealem nikdo Čínu ani Indii, (které patří mezi největší světové znečišťovatele pozn. autora) nepřesvědčí. Velkým rizikem Green Dealu je podle něj možnost, že se utratí obrovské množství peněz na obměnu hospodářství, aniž by to přineslo nějaké významnější výsledky. „Celý svět by musel najednou přestat produkovat oxid uhličitý, což ovšem není z dlouhodobého hlediska možné. Problém můžeme vyřešit jedině prostřednictvím nových technologií,“ uvedl Lomborg. Lidé podle něj nebudou chtít slyšet o záměrném snižování životního standardu a pohodlí v kontextu řešení klimatické krize. Cestou tak nejsou restrikce, ale nabídnutí adekvátní alternativy.
„Pokud vyvineme její variantu, která bude levnější než fosilní paliva, nebudeme muset aplikovat nějaká opatření pro všechny, jelikož na tuto levnější energii přejdou i chudší země, na které bychom nemuseli vyvíjet nátlak, aby kvůli boji s klimatickou krizí více platily,“ míní Lomborg. S jeho slovy souhlasil i ekonom Lukáš Kovanda. „Potřebujeme dále inovovat a mít kvalitnější technologie, abychom dosáhli toho, že zajistíme celoroční využití takzvané čisté energie. Měli bychom tak vynaložit více prostředků na vývoj lepších a čistších technologií,“ zdůraznil.
Nejde přitom o bohapustou chiméru, některá řešení jsou již na světě, a další by mohla následovat. Například tzv. obnovitelný vodík vyráběný elektrolýzou vody pomocí elektřiny třeba z jádra nabízí široké využití pro produkci „zelené“ energie v dopravě či vytápění, kde se již využívá v průmyslových halách či logistických centrech. Do hry se dostává též tzv. bílý vodík z ložisek pod zemí, kde jsou zásoby již nyní odhadovány na stovky let. Je však zapotřebí více prostředků do rozšíření těchto zdrojů energie, takže by se mělo více investovat právě do uvedených slibných technologií. A s vypínáním fosilních paliv, třeba uhelných elektráren, a jejich nerozvážným nahrazováním zatím nespolehlivými zdroji závislými na slunci a větru, počkat do doby, než je nové technologie plně nahradí.
Stávající obnovitelné zdroje (soláry, větrníky/turbíny) totiž mají své další značné problémy, pro které je snad už ani nelze nazývat plně „zelenými“ Solární panely a větrné turbíny, které nakonec produkují obnovitelnou energii, totiž předchází velmi nečisté procesy dolování surovin, chemické výroby a samozřejmě dopravy, neboť se hlavně produkují v Číně, která však sama paradoxně naopak zvyšuje počet uhelných elektráren. A životní prostředí samozřejmě zatěžuje nyní nastupující likvidace vysloužilých zařízení, jež stále není dostatečně vyřešená. Nyní například končí provoz řada prvních větrných parků a z jejich lopatek vznikají miliony tun odpadu. Hagshaw Hill, nejstarší komerční větrná farma ve Skotsku dosluhuje a jeřáby demontují turbíny, které vyráběly elektřinu posledních 28 let. Podobné scény se budou odehrávat po celém světě, první vlna větrných turbín byla postavená v 90. letech a čeká je konec. Materiály turbíny, jako jsou ocel, hliník a měď, lze snadno recyklovat, ale lopatky jsou problém. Vyrobeny jsou ze skelných vláken a pokryty epoxidovou pryskyřicí, která je navržena tak, aby vydržela bičování přírodními živly. Díky odolnosti je demontáž čepelí pro recyklaci složitý proces.
„Tradiční řešení zahrnují použití vyřazených lopatek v cementářských pecích k výrobě cementu, i když to může být energeticky náročný proces. Lopatky se také likvidují na skládkách, ale tato varianta je stále hůře proveditelná, protože řada zemí, zejména Německo a Nizozemsko, tuto praxi zakazuje,“ upozorňuje server Ecoista. Někteří odborníci předpovídají až 43 milionů tun odpadu z lopatek větrných turbín do roku 2050, a proto vzniká potřeba systému, který bude fungovat ve větším měřítku. Vědci a start-upy na tomto problému zatím pracují.
Jak vidno, elánu a práce k přechodu na čistší zdroje energie je stále zapotřebí dost a dost. Stejně tak financí, které bychom neměli vyhazovat jako vysloužilé lopatky, ale chytře investovat do lepších technologií zítřka. Nejsmutnější na celém greendealovém evropském pojetí dneška je zjištění, že investované peníze nepřináší díky ryze ideologickému pojetí postavenému na restrikcích ani zásadní technologický pokrok, ani úlevu životnímu prostředí natož pak klimatu. A již dnešek se ptá, co budeme dělat zítra. A také o tom rozhodne.
Zdroje:
(Článek byl publikován na Roklen24.cz)
