Článek
Průmysl již mizí z Německa dostiženého svojí Energiewende a šílenou rychlostí zelené tranzice. Zemědělci bouří celou Evropou, a ti naši mluví o beznaději, kterou nikdy předtím nezažívali.
Bohaté Španělsko plné aztéckého a inckého zlata se v raném novověku pyšnilo výsostným postavením. Mohlo si dovolit cokoli nakupovat v cizině a nezabývat se doma „pracnou“ výrobou. Technologicky však tím zaostávalo a po vyschnutí zlatého proudu se postupně propadlo. Obdobný vývoj nyní může čekat i Evropskou unii, pokud se sama odsoudí do pozice „zachránce“ planety, avšak kvůli pochybným a nákladným cílům přechodu na zelenou energii vypudí průmysl i zemědělství.
Nejhlasitěji se nyní ozývají zemědělci, kterým vadí drahé úvěry, tlak na ceny, levný dovoz, ale i regulace a požadavky Green Dealu. Například tlak na rostlinnou stravu, snižování chovů zvířat kvůli „emisím“ metanu, s čímž je spojená i potravinová soběstačnost Evropy. „Celá Evropa říká, že podporuje malé a střední zemědělské podniky. V momentě, kdy na poli vše vyprodukují a vychovají dobytek, ale náhle slyší, že to není potřeba a živočišná výroba tu nebude,“ varoval na Seznam zprávy expert na potravinářství Karel Pilčík. „Už je to vidět v Německu. Společnost Vion, která před 8 lety porážky hromadně skupovala, teď naopak čtyři prodává. V Německu už finanční skupiny zjistily, že toto řemeslo není tak výdělečné, jak předpokládaly, a vložené investice se jim hned tak nevrací,“ říká Pilčík s tím, že za chvíli se bude do Evropy dovážet maso ze zemí třetího světa.
Dodejme, že u vepřového masa je v tuto chvíli už Česko soběstačné pouze ze 42 %, u drůbeže z 67 %. Čísla ale dlouhodobě klesají. „Myslím si, že kdybychom požadavky Green Dealu brali tak 25 roků zpět, ČR by už podmínky splnila. V 90. letech jsme byli soběstační,“ připomíná Pilčík, podle kterého budeme již brzy do Česka dovážet maso ze zemí mimo EU – zejména z Číny a Jižní Ameriky. „Jednak to maso zdraží a jednak se bude hledat, ze kterých zemí ho dovezeme. Myslím si, že v případě Jižní Ameriky je to naprosto špatně. Bude to na úkor deštných pralesů,“ upozorňuje na paradox Pilčík. A to vůbec nepočítejme, kolik emisí vyprodukuje masívní a dlouhá doprava. Již dříve také experti varovali, že kvůli drahým energiím EU nebude umět vyrobit ani auto, cenově konkurenceschopné například čínské produkci.
Namísto sebezničujících zelených „pseudovizí“ by se tak naši ekologičtí stratégové mohli zaměřit třeba na omezení plýtvání, které planetu skutečně ohrožuje. Jeden malý aktuální příklad za všechny: potřeboval jsem novou gumičku do jednoho stěrače, ale musel koupit dva nové stěrače! Ať žije životní prostředí, výrobní exhalace, odpady… Dříve přeci šlo vyměnit jen vadnou součástku a nekupovat celé díly. To bychom za chvíli kvůli tomu museli koupit celou novou karosérii, ne? A to je jen kapička v moři obrovského plýtvání všeho spotřebního zboží od televizí po vysavače. Dříve se každý spotřebič tolikrát opravoval, dokud nedosloužil, v poslední době se však při prvním zádrhely hned vyhazuje. Ztrácíme tím respekt k přírodě, a tím i k sobě samým.
Zdroje:
(Článek byl publikován na Roklen24.cz)
