Článek
Po stopce na dovoz zčistajasna „krvavého“ ruského plynu, který, ač také nežádoucí fosilní palivo produkující skleníkové plyny, měl nahradit uhlí do vybudování potřebného množství obnovitelných zdrojů, přišel tvůrce „zeleného“ údělu Německo s dalším geniálním a globálnímu oteplování „prospěšným“ krokem. Nebudeme už sice platit Rusku válku na Ukrajině, za to ve jménu ekologie Němci vypnuli poslední jadernou elektrárnu a nahradí ji opětovným použitím uhlí. Byť opět jen dočasně, avšak zcela proti logice věci. Anebo nikoli? Levnější uhlí si totiž v energetickém mixu ponechávají všichni světoví hráči jako USA, Japonsko, Čína, Indie či Austrálie. Tak proč ne Evropská unie?
Německo se mezitím podle webu Seznam Zprávy tímto politicky motivovaným aktem vyšvihlo na druhé místo největšího producenta CO2 v Evropské unii. Bohužel to cenově můžeme pocítit i my, protože hrozící nedostatek elektřiny v Německu se přelévá i k nám. Dvacet světových vědců v čele s nositeli Nobelových cen Klausem von Klitzingem a Stephenem Chu tak napsalo otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi, ve kterém upozorňují, že likvidace tří elektráren spíše uškodí strategii „Energiewende“, s jejíž pomocí chtěli Němci snížit objem CO2 a dalších skleníkových plynů. „Ve srovnání s elektřinou vyrobenou z uhlí mohou tři atomové elektrárny uspořit 30 milionů tun kysličníku uhličitého za rok,“ tvrdí vědci.
Pochybnosti o likvidaci posledních atomových elektráren v Německu neskrývají ani tuzemští experti. „Technickou logiku to nemá žádnou, vidím v tom kombinaci politiky a strachu,“ uvedl pro Seznam Zprávy bývalý ministr průmyslu Tomáš Hüner.
Škrtnutím jednoho sektoru energetiky nepochybně vyroste tlak na investice do obnovitelných zdrojů, přesto ani tvůrci této strategie nemohli počítat se současným růstem emisí.
Takže jak vidno, Němci tak trochu sami nevědí, kudy kam. Mohli bychom jim v tom poradit? Předně, nečiňme zbrklá, byť líbivá opatření, která pak musíme revidovat, pokud je, v lepším případě, ještě čas. Mám tím na mysli nebezpečnou hru s termíny a limity odklonu od prověřených zdrojů energie, pokud vůbec nemáme jistotu jejich náhrady. Samozřejmě je chvályhodné širší zapojení obnovitelných zdrojů jako solárů a větrných turbín, s jejich masívnějším zapojením je však potřeba ještě vyčkat, až bude vyvinuto dostatečné kapacitní zálohování vyrobené energie. Rovněž vodíkové technologie skýtají velké možnosti, ale také ještě potřebují čas ke zdokonalení. Takže se neukvapujme a realisticky zhodnoťme naše síly v těchto strategických rozhodnutích.
Na místě proto je přibrzdit bláznivé blouznění o co nejrychlejším „vyřešení“ klimatické krize, abychom nespadli do ještě horší krize energetické či dokonce existenční. Již nyní se řada domácností nejen v Česku pere s rostoucími účty za skoro vše a s dalšími šílenostmi jen budou dále stoupat. Také velké i malé firmy zatím marně volají, že je rostoucí náklady činí nekonkurenceschopnými vůči mimoevropským sokům a hrozí odchodem do levnějších teritorií. Do hry se aktuálně dostává ještě nová evropská legislativa, která má nastartovat zelenou revoluci v průmyslu. Jenže nejen Česko mj. s jeho chemičkami, sklárnami, ocelárnami nebo cementárnami může díky tradičnímu protekcionismu založenému na dotacích jen pro „zelené“ a naopak umělých sankcích pro ty údajně „špinavé“, spíše vážně poškodit. To opravdu chceme ve jménu „něčeho“ ožebračit obyvatele a zlikvidovat průmysl? Je na čase to zarazit a podívat se pravdě do očí. A nenechat se oslepit září slunce či větrnými poryvy.
U nás v Česku je asi kvůli klimatickým podmínkám zatím nereálná dominance energie čerpané ze slunce a z větru, proto je dobře, že se nezříkáme jádra. V tom je totiž i tzv. jádro pudla. Když chci z něčeho vyskočit, musím si nejdříve zjistit, kam a jak dopadnu. Jinak to vskutku nedopadne dobře.
(Článek byl publikován na Roklen24.cz)
