Článek
„Opravdu současná vláda zkouší, co ještě vydržíme?“ ptalo se mnoho lidí v Česku.
Jinak totiž avizované zavedení emisních povolenek, z nichž se platí příliš agresivní „zelená“ transformace EU, mimo průmysl i do života každého z nás, nazvat nešlo. Podle médií i analytiků hrozilo zdražování pohonných hmot (o 2 až prý 15 korun), plynu na vytápění bytů (řádově o stokoruny za MWh) nebo státní diktát pro zateplení všech domů a bytů bez ohledu na finanční možnosti dotčených majitelů nemovitostí nebo jejich preference bydlení.
Potom, co jsme si nedávno užili s dvoucifernou inflací, by nás čekalo praktiky to samé, ne-li ještě horší. A už i s citelným zásekem do zuby nehty stále ještě fungující rodinné ekonomiky střední třídy, která v každé civilizované zemi, tedy alespoň v těch evropských končinách, kde žijeme, udržuje nejen hodnoty demokratické společnosti včetně např. svobody projevu, ale brání samotnou demokracii jako takovou. I kritikou nesmyslů, které ji podrývají.
Nejen v kuloárech se proslýchalo, že pokud ke schválení dojde, tak ten, kdo to „spískal“ v jakýchkoli dalších volbách končí na periferii zájmu voličstva. Obavy z nárůstů moci a posilování pozic všech extremistických stran, napojených třeba i na Rusko, by pak byly určitě na místě.
Bývám většinou k dění v Česku a EU ve spojení s energetickou transmisí kritický, ale ve středu 17. července jsem po dlouhé době od české vlády v oblasti energetiky konečně uslyšel dvě racionálně znějící zprávy. Kabinet vybral preferovaného uchazeče pro stavbu nových jaderných bloků a zároveň odložil projednání/zavedení emisních povolenek pro obyvatele ČR a dalších projektů s tím spojených.
No, nechvalme ale moc dne před večerem. Pravda totiž taky je, že jsme se k tomu zavázali na úrovni EU a vybruslit z těchto závazků, nemusí být nic jednoduchého, i když i mocná paní Ursula připouští jistý greendealovský pragmatismus. Jak si ho představuje, teprve uvidíme.
Varovný prst napříč unií proti prosazování její energetické medicíny, která ne a ne „zdravotně“ zabrat, byla tak trochu ve stylu scénky z české komedie S tebou mě baví svět, vztyčen. Určitě si vybavíte, jak děti chodí ve vlaku neustále upozorňovat dospělé chlapy, že nejmenší z expedice potřebuje přebalit, ale není jim vůbec dopřáváno sluchu. Až to vygraduje hláškou Pavla Nového: „Pepíno, už toho máme dost!“ Načež zní synkova odpověď: „My taky, Matýsek se pos…“ A Václav Postránecký to s kartami v rukou krásně oglosuje: „Durch.“ Taky tedy durch, a koukejme v mariáši s Ursulou a spol. uhrát všechny štychy.
Vládu (současnou i ty další) v honbě za cenově přijatelnou elektřinou pro nás Čechy (aktuálně ji máme nejdražší, a zemní plyn taky, v celém Visegrádu), o níž tak vehementně mluvili při oznámení preferovaného dodavatele dostavby Dukovan jak ministr průmyslu Síkela, tak i premiér Fiala, čekají další důležité úkoly. U Dukovan a možná i rozšíření Temelína ustát celkový rozpočet a termín dokončení stavby. Možná vybalancovat i soudní spor, který vede americký Westinghouse s korejskou KHNP o legitimitu bloku nabídnutého do ČR.
A pak taky hlavně s velkou pravděpodobností revidovat notifikaci s EU spojenou s obchodem s elektřinou, nevýhodným pro ČR. Jak totiž v souvislosti s vyhlášením jaderného tendru poznamenal bývalý šéf ČEZ i někdejší vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl: „Naše stávající jaderné elektrárny jsou jedny z nejlevnějších v Evropě a elektřinu určitě nejlevnější nemáme. Je to o způsobu prodeje a obchodování elektrické energie. Notifikace, která byla v Bruselu dojednána, je pro Českou republiku z hlediska umisťování elektrické energie na trh velmi nevýhodná…. Pokud se nám nepodaří v Evropské komisi ten způsob obchodování změnit, tak žádný efekt naší levné výroby elektrické energie na svých fakturách neuvidíme.“
To, že čeští ministři a posléze poslanci či senátoři nezvedli a snad ani nezvednou ruce pro nesmyslné zdražování dalších druhů energií – od pohonných hmot, plynu po silou vynucované zateplování nemovitostí, je prvním předpokladem pro to, aby co nejvíce českých rodin ustálo své rozpočty na běžný život. Tzn. náklady za bydlení, topení, elektřinu a třeba už i za vodu. Za to opravdové a upřímné díky.
Zdroje:
(Článek byl publikován na roklen24.cz)
