Článek
Příliš klidných asi není ani horních deset tisíc včetně manažerů a majitelů firem, kteří mají v sobě alespoň kus sociální empatie a zdravý rozum. Nejen od proklatého Villona totiž platí, že nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. A tak zatímco počet obyvatel ČR vydávajících více než čtvrtinu příjmu na bydlení (tedy včetně energií) stoupl za poslední rok z 37 na 51 procent (podle studie Re-set), ČEZ musí pohledem svých akcionářů, a nejen těch, co stále proti něčemu protestujících, tedy malých, ale i majoritního státu, vydělávat, co se dá. Protože tak praví obchodní zákon.
Tohoto rozporu si všímají už i mnozí odborní komentátoři věnující se energetice a nezřídka zaznívá hlas o příliš velké mlze v energetických obchodech nebo o neodbornosti příslušných ministrů, poslanců či jiných zodpovědných. Ti si nad tím veřejně myjí ruce jako Piláti Pontští – to byl přeci trh a nařízení Evropské komise, my nic nezmůžeme. Státní aparát se na to leckdy kouká s otevřenými ústy, činíc opatření vždy o pár měsíců později, než by bylo třeba, takže jsou záhy překonána. Vymýšlí se jiné dotace a konstrukce pro ně, že z toho jde hlava kolem.
Když stál kubík plynu ještě letos např. 599 korun za 1 MW, od roku 2023 bychom měli „tržně“ platit 4999 za tentýž objem, tak i při státním pomocném zastropování na 3000 korunách za 1 MW, zaplatíme meziročně o 48tisíc korun víc (!) při spotřebě 20 MW plynu ročně. Toto už neudělá pořádnou díru v rodinných rozpočtech jenom babičkám a dalším sociálně slabým, dřít bude i střední třídu.
To samé lze asi vypočítat u dodávek elektřiny a nemine to 4 miliony odběratelů tepla z centrálních zdrojů (tepláren). K tomu všemu jde o zátěž pro státní rozpočet, který velmi rychle bere italský směr hospodaření se státními penězi a nepomůže mu ani windfall tax či znárodnění příjmů z prodeje nad určitou hranici (např. u jaderných elektráren jde o všechno nad 70 eur za 1 MW atd.). Vychází z toho jediné, aniž bychom si jako spotřebitelé káleli do vlastního hnízda a zříkali se alespoň nějaké státní pomoci. Takto to přeci dále nejde!
Proč se nejde po základech těchto cenových harakiri a neřeší se hned u výrobních cen, které má ČR jedny z nejnižších? V době války či krize, jako je tato, je podle nás úplně jedno, co na to říká trh nebo EU. Nevoláme po žádném jednoduchém řešení, netoužíme po pravdách radikálů, jimž rostou volební preference, ale snad už by se někdo měl vzchopit a začít věci řešit rozumně. První vlaštovkou byl tweet premiéra Fialy po jednání klimatické konference v Egyptě, kde na úplném konci stálo: „Pokud se ale k EU nepřidají další velcí znečišťovatelé a rozvojové země, bude jediným výsledkem ztráta konkurenceschopnosti Evropy bez zásadních dopadů na klima.“ To nám mluví z duše a dlouhodobě na to upozorňujeme.
Na Ukrajině je válka, energie je díky ní v kombinaci s cíli Green Dealu málo, cenové mechanismy ani trh nefungují, jak mají. Když je něčeho málo, tak se s tím logicky začíná kšeftovat, v tomto případě ani ne tak na černém trhu, jako spíše v té mlze, protože podle všeho jen zasvěcení tuší, jak to v tomto byznyse chodí…. Pak tedy pardon, veškeré hokynářství třeba se spekulativním přeprodáváním energetických kontraktů má své meze. V době, kdy lidi nemají na složenky, tak podnikatelská mantra v podobě co největší honby po zisku pro akcionáře státní firmy (a možná nejen jí) je mimo mantinely sociálního smíru. A to, ani když si tento zisk stát z větší části přivlastní a přerozdělí (snad potřebným) skrze windfall tax nebo další mechanismy.
Neodpustím si možná hodně zjednodušené, ale přeci jenom paralelní přirovnání. Koupíte si vejce přímo z venkovských chovů slepic a spolehněte se, že budou náklady chovu hlídány „sedlácky“ na halíře. Vedle toho pak fungují jiné skupinky vejcových obchodníků, co je (pře)prodává jako nikde nedostupnou bio extra klasu třeba na farmářských trzích dvakrát i víckrát dráž. Přímo u sedláka se i po zdražení všeho všem dostanete na 4 koruny za kus v kvalitě tak odlišné ode všech těch supermarketových „šmakounů“. Spokojeni jsou všichni, aniž by musel někdo dotovat chovatele venkovských slepic nebo naopak kupující jejich vajec.
Ale ano je potřeba uznat, že jednoduché řešení v případě energií v současnosti neexistuje. Dělat z lidí, myšleno všech běžných spotřebitelů ode babiček až po firemní klientelu, pouhou platící stafáž, šermujíce přitom trhem a unií, by už konečně mělo přestat. Jen chtít a pak to udělat konečně pořádně. Třeba změnit po dobu války či krize i ten obchodní zákon pro státem vlastněné korporace.
(Text byl publikován v Mf DNES)
