Článek
Růžovou barvou je míněn populismus, neboť lidem nasazuje růžové brýle, jimiž uvidí lepší budoucnost, než je reálné. Například „král“ českého populismu Andrej Babiš, který se řídí více průzkumy veřejného mínění než seriózními idejemi řešícími současné problémy, se o své zatvrzelé voličstvo zřejmě nemusí obávat, byť je stíhám jedním průšvihem za druhým. Z důvodu místa zde nelze vyčíst a připomenout plejádu minulých poklesků, jenž tak nějak upadly v zapomnění či „vyšuměly“ z myslí jeho věrných, vezměme jen ten poslední - sprostý email na politického soka, požadující získat kompromitující materiály na celou jeho rodinu. Reakce jeho soukmenovců požadujících dokonce omluvu za zveřejnění těchto šokujících udavačských praktik až po výroky, že je to vlastně „normální“, by byly věru až komické, kdyby nešlo o hnutí s největší voličskou přízní.
Stejně tak zezelenalí zastánci „tvrdého“ Green Dealu, ať již na domácí či unijní půdě, nyní dostávají stále více argumentů proti jejich mantře záchrany světa pomocí zjevně nereálných a až sebevražedných kroků k úplnému odstranění spolehlivých zdrojů energie náhradou za krátkozraké pokusy bez řádného vyhodnocení všech potenciálních rizik a dopadů. Například podle průmyslníka a investora Igora Faita je Green Deal sice impulzem pro modernizaci českého průmyslu, měl by ale zvolnit tempo, jinak si pod sebou řežeme větev. „Green Deal tu je a bude. Přinese zdražení energie, a tedy velké problémy pro energeticky náročné firmy,“ říká Fait v rozhovoru pro pořad Agenda SZ Byznys.
„Když se Evropa rozhodla jít touto cestou, měla by ji dodržovat, protože řada firem do vývoje těchto technologií směřovala množství peněz. Dnes se podpora přibržďuje. Oddaluje se mnoho zakázek, s nimiž firmy už počítaly. Trochu se omezuje byznys plán moderní energetiky kvůli přístupu a dotační politice vlád i celé Evropské unie,“ upozorňuje Fait. Tlak na tradiční průmyslové obory, bez jejichž produkce se Evropa neobejde, podle něj povede ke zpomalení procesů Green Dealu. „Už teď je tlak na to, aby se Green Deal zmírnil a prodloužila se doba na plnění jeho milníků. Jde o to, abychom přežili, protože Evropa je na průmyslu postavená,“ míní.
Základní cíle Green Dealu ovšem pořád ortodoxně platí a politici v proklamacích nijak nezvolňují. Nedávno Evropská komise navrhla nový postupný cíl – snížení emisí oxidu uhličitého k roku 2040 o 90 % oproti roku 1990. Přesto Fait nepochybuje, že dekarbonizační proces zpomaluje. „Vidím to v našich firmách, které jsou dodavateli zelených technologií. Greendealové projekty se oddalují. Politická prohlášení jsou jedna věc, druhá věc je reálný byznys. A v něm Green Deal brzdí, protože na jeho podporu nejsou dostatečné zdroje. Bez zpomalení to nepůjde, musíme být konzervativnější a opatrnější, abychom si pod sebou nepodřezali větev,“ tvrdí.
A co bychom tedy museli udělat pro naplnění Green Dealu? Hraje se především o energetiku a dopravu. „Podíl fosilní energie na celkové energetické spotřebě je v EU aktuálně pořád okolo 70 %. Procesy mimo spalování fosilních paliv, jako jsou zemědělství, odpadové hospodářství a průmysl činí přibližně 18 % celkových emisí skleníkových plynů. Až 35 % celkové spotřeby primárních zdrojů činí ropa a ropné produkty v dopravě. Tam bude dekarbonizace velmi složitá a mnohem pomalejší než v elektroenergetice,“ varuje na Seznam Zprávy Michal Macenauer z poradenské firmy EGÚ. „Stoprocentní dekarbonizace v první polovině tohoto století je absurdní a naprosto nesplnitelný politický cíl. Mohli bychom ho splnit, jen pokud bychom přešli na jakýsi typ válečného řízení společnosti a byl to náš jediný cíl, hlava nehlava,“ dodává.
Přibývají tak další hlasy odborníků, že propagovat obnovitelné zdroje energie je správná věc, nic se ale nemá přehánět. Zvolnění vražedného tempa, které ohrožuje průmysl i stovky milionů obyvatel unie, je naprosto zásadní věcí, jak přežít. Lidská činnost na naši planetu působí již stovky, ne-li tisíce roků, tak pro pár let se nic hrozného nestane. Na rozdíl od destrukce evropského hospodářství, které by se potom jen těžko vzpamatovávalo z možná dobře míněných, avšak fatálních ran zeleného šílenství.
Na šéfku Evropské komise znovu kandidující Ursula von der Leyenová se nechala slyšet, že v příštím období by se více zaměřila na ekonomickou prosperitu a bezpečnost starého kontinentu než na neústupné prosazování cílů Green Dealu, což by bylo nadějné. Ona totiž naše prosperita a bezpečnost jde proti těmto vyčerpávajícím utopickým vizím, které více nahrávají našim konkurentům na jiných světadílech než nám.
Zdroje:
