Článek
Růst mezd či ochrana práv zaměstnanců bývají onou „slepicí“ sváru vyhrocených durdění, při nichž se jejich matadoři čepýří a nejraději by si vyklovali asi oči. Nyní jim však při vzájemném pohledu na sebe nečekaně spadl hřebínek a spojili své síly, aby zaťali ostruhy do těla ještě nelítostnějšího nepřítele, sebezničujícího zaostávání české ekonomiky, které má, ať se to někomu líbí, nebo ne, kořeny též v nereálných cílech Green Dealu. Tedy především v jejich dopadu na stále vysoké ceny energií, jež se pak negativně promítají úplně do všeho, co se u nás vyprodukuje.
Česko se totiž řítí do průšvihu, který už za pár let může ochromit domácí průmysl i celou ekonomiku. Pokud ihned nenastartuje výstavbu nových energetických zdrojů a sítí, hrozí zemi nedostatek elektřiny. Když už se spojí tradičně tak rozhádané instituce, jako jsou zaměstnavatelské svazy a odbory, je to už opravdu vážné. „Hrozba je s ohledem na vývoj trhu s povolenkami ještě větší. Začíná se mluvit o tom, že se uhelné elektrárny ekonomicky nevyplatí provozovat možná už za tři roky. Pokud se na to nepřipravíme a ve stejných lokalitách, kde je podstatná část navazující infrastruktury už vybudována, neumožníme urychlenou výstavbu paroplynových elektráren, které je možné do tří let postavit, dostaneme se do závislosti na dovozu elektřiny ze zahraničí. A je samozřejmě otázka, za jakou cenu bude elektřina v dostatečném množství k dispozici a jestli v době, kdy ji budeme potřebovat,“ říká do médií prezident Hospodářské komory ČR Zdeněk Zajíček.
A opět se tak dostáváme spíše do říše domácího ptactva než lidského rozumu, konkrétně, když slepička běží kohoutkovi pro kapku živoucí vody. Stejně pohádkově bláhové, jako ona slepička, která kohoutka stejně nakonec nezachránila, je totiž nahrazovat jeden fosilní zdroj (uhlí) druhým (plynem). Proč zahodit desítky a možná i stovky miliard korun, byť třeba s dotacemi, ale ty jsou přece také penězi, které nerostou na stromech, abychom podle vůle unie něco udělali proti nežádoucímu uhlí, které nota bene stále nutně potřebujeme, ale ani životnímu prostředí moc nepomohli? To asi normálně uvažující člověk prostě nepochopí.
„Pokud nebudeme mít dostatek elektrické energie za přijatelnou cenu, naši podnikatelé se odstěhují tam, kde budou mít energii levnější. Třeba do Německa nebo Polska. Pokud se na základě pobídek, které nabízí třeba dnes USA, nepřestěhují úplně z Evropy,“ varuje dále Zajíček. „Tím, jak je ohrožena energetická bezpečnost naší země, jsou ohroženy desítky tisíc pracovních míst v průmyslu. Když to nebudeme urychleně, tedy v řádech měsíců, řešit, staneme se totálně nekonkurenceschopnou zemí,“ potvrzuje šéf OS Kovo Roman Ďurčo.
A zase nezbývá, než kroutit hlavou, či přímo být na poplach! Chceme si totálně zdevastovat hospodářství, a tím i celou zemi? Zodpovědní činitelé se zatím tváří, že je všechno v pohodě, že obnovitelné zdroje budované s gigantickými evropskými dotacemi za pomoci paroplynu a snad někdy nových jaderných reaktorů vše zvládnou, ale v horizontu pár dalších let evidentně nikoli. To vše nahrává i radikálům různého druhu a barev od zelené po černou.
Prodražení úplně všeho pociťují už přes rok a půl obyvatelé tohoto státu. Podle čerstvých údajů Českého statistického úřadu nastal časově nejdelší propad reálných mezd v novodobé české historii. Při zohlednění vysoké inflace znamená růst reálné mzdy o 7,7 % ve skutečnosti propad o 3,1 procenta… Pokles nás přitom postihl už posedmé v řadě! I analytici smutně klopí zrak. „K tak dlouhému období ztráty kupní síly výdělků v historii České republiky dosud nedošlo,“ upozornil např. hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
Osobně mohu sympatizovat s mladými lidmi, kteří nechtějí jenom užívat konzumu, ale také něco změnit k lepšímu. Radikalismus, coby řešení problému, ale nikdy nic dobrého nepřinesl, moudřejší a plodnější je vyvážená diskuze všech zainteresovaných stran, samozřejmě s hmatatelnými výsledky. Seberme tak těmto nebezpečným lidem vítr z plachet dříve, než se promění v bouři.
Nebylo by rozumnější prostě netlačit pilu na vlastní krk a začít uvažovat? Budujme samozřejmě solární a větrné parky, ale ponechme si v energetickém mixu i svoje vlastní – stabilní, ověřené i levnější zdroje, dokud za ně nebude skutečná náhrada, třeba v jaderné či vodíkové podobě. S tím souvisí neházet jim ustavičně klacky pod nohy v podobě svému účelu se již vymykajících povolenek, protože se ztrátou prostě nikdo podnikat nebude. Zvlášť když ještě jiné, bohužel hlavně autoritářské, ekonomiky usilující o pokoření Evropy a tedy i Česka vesele staví nové uhelky jak na běžícím páse. Levná energie nevede skrze roury importovaného plynu s rizikem potencionálních výpadků a cenových šoků. Co je doma, se počítá!
Zdroje:
(Článek byl publikován v MF DNES)
