Článek
Takovými slovy prosil do schodů překotně prchající mladou přítelkyni zralý muž v brilantním filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Taková rozvážnost by určitě nyní slušela i zaslepeným strůjcům a propagátorům stejně překotně pádícího unijního Green Dealu, který ve svém zběsilém víru snad chce rozmetat vše od života běžných lidí po prosperitu hospodářství.
Nyní už i šéf polostátní energetické společnosti ČEZ Daniel Beneš připouští, že zvolená rychlost dekarbonizace, tedy jeden z hlavních cílů, je možná přehnaná. Českou energetiku totiž kvůli naplňování tvrdého Green Dealu čekají biliónové investice a podle šéfa ČEZ to nepůjde zvládnout bez většího angažmá státu. To se týká budování jaderných zdrojů, útlumu uhlí, přechodu některých elektráren na plyn. „Aby nás to nezabilo cestou k dobrému cíli,“ obává se v rozhovoru pro Seznam zprávy Beneš.
Správně, aby nás to nezabilo! Konečně někdo z povolaných sundal růžové brýle a pojmenoval současnou situaci i blízkou budoucnost pravými slovy. Obří investice nás chtě nechtě budou stát hodně z vydobytých prosperit. Obnovitelné zdroje mají samozřejmě své platné místo v energetickém mixu, ale nikoli za cenu ožebračení společnosti a také nejistých dodávek oproti současným stabilním zdrojům.
„Budou to řádově nižší jednotky tisíců miliard korun v české energetice. Všechny ty náklady se promítnou v ceně elektřiny. Nakonec to všechno zaplatí ti, kteří spotřebovávají elektřinu. Teď jde o to, jestli ta cena elektřiny bude přijatelná, konkurenceschopná proti našim sousedům, okolním zemím,“ upozorňuje dále Beneš. A je to tady! Konečně to někdo řekl „natvrdo“. Dotace, nedotace, nakonec tento šílený výplod zelených mozků zaplatíme my všichni, drobní spotřebitelé, firmy. Vedle tlaku na dekarbonizaci se po vpádu Ruska na Ukrajinu řeší také energetická bezpečnost a soběstačnost, ve hře se proto nyní objevuje konečně více racionality a možnost v Česku dekarbonizací přibrzdit a více se spolehnout na domácí zdroje a prodloužit spalování uhlí. „To je legitimní úvaha, jak rychle směřovat k zelené tranzici – a jestli ji nezpomalit,“ míní Beneš.
Co se týká tolik vzývaných a „samospásných“ dotací do onoho přechodu na bezuhlíkovou energetiku, i jeho tvůrce Německo již nyní váhá kvůli vršícím se problémům s rozpočtem s masivními dotacemi do hospodářství, které těžce nese nápor Green Dealu. Tamní ministr financí chce proto raději šetřit, než utrácet. „Nejsem přesvědčen, že Německo může ve střednědobém a dlouhodobém horizontu zajistit svou konkurenceschopnost, prosperitu a sociální jistoty prostřednictvím dotací,“ upozornil na problémy spolkový ministr financí Christian Lindner v České televizi. V ohrožení jsou tak státní garance - průmysl počítal s levnější energií, investoři se státními pobídkami.
Pokud tedy i stále bohaté Německo si již nemůže dovolit rozhazovat peníze a dláždit jimi pochybnou cestu k „zelenému ráji“, jak na tom budou chudší státy, jako například Česko? Rozumně uvažující člověk dospěje k závěru, že slibované dotace jsou v plánované výši spíše těšínskými jablíčky než bernou mincí a dal by od toho ruce pryč. A to stejné by měli udělat i ti, kteří o našich osudech nyní rozhodují. Ostatní mocnosti, jako USA, Čína, Indie, nás v klopotné snaze „zachránit“ planetu před změnou klimatu, která může být důsledkem přírodního vývoje stejně jako působením lidstva, plácají po ramenou. Jedním dechem se ale vysmívají naší naivitě a budují jednu uhelnou elektrárnu za druhou.
Green Deal bez mrknutí oka podepsal tehdejší premiér Andrej Babiš, současná vláda promrhala šanci jej zlidštit během loňského půlročního předsednictví ČR v EU. Kdy už tedy konečně někdo zastaví či alespoň zpomalí tuto spirálu smrti? Společnost ČEZ se nyní překřtila na plné honosné jméno Čistá energie zítřka. Nic proti tomu, aby ale nějaký zítřek vůbec byl.
Zdroje:
(Článek byl publikován na Roklen24.cz)
