Článek
Začátek a konec normalizace
V Protokolu o jednání delegací SSSR a ČSSR (zkráceně Moskevský protokol),
- ta naše informovala o tom, že v nejbližších 6-10 dnech se bude konat plénum ÚV KSČ, a posoudí otázky normalizace situace v zemi (bod č. 3).
- je uvedeno, že předsednictvo ÚV KSČ prohlásilo XIV. sjezd KSČ zahájený 22. srpna 1968 za neplatný a delegace (ČSSR) prohlásila, že mimořádný, XIV. sjezd KSČ bude svolán po normalizaci situace ve straně a v zemi (bod č. 2).
Jinými slovy, Protokol zřetelně ohraničil dobu trvání normalizace.
Ta je popsána jako proces změn, které měly upevnit nadvládu Sovětského svazu, vedoucí úlohu dělnické třídy a KSČ ve společnosti a vrátit ji do období marxismu-leninismu hluboko před Pražským jarem.
Politické monstrprocesy a popravy z 50. let se neopakovaly, byly však dostatečně odstrašující zkušeností. Vedoucí úloha strany byla vnímána jako zažitá samozřejmost. Menší represe jsou později přijímány jako normální.
Pro úplnost dodám, že polská verze Protokolu pořízená ještě před podpisem SSSR a ČSSR na schůzce zástupců pěti států, jejichž vojska nás přepadla (SSSR, MLR, BLR, PLR, NDR), uvádí jen 2-3 dny místo 6-10 dní pro konání pléna ÚV KSČ.
To dokládá, pod jakým tlakem bylo vedeno bratrské vyjednávání mezi soudruhy. K pochopení nátlaku, kterého jsou soudruzi schopni i mezi sebou, by to i houpacímu koni Stačilo!
Co znamená normalizace
Slovo je odvozeno od latinského slova norma, což znamená pravítko, měřítko, pravidlo.
Ruské slovo нормировать (normirovať) v politickém kontextu protokolu znamená proces návratu k „normálním“ poměrům dle představ Moskvy a nastavení norem či přípustných hranic chování společnosti, které budou obsaženy v právních předpisech a také vynucované státem.
Používání
Termín „normalizace“ začal být hojně používán zejména Alexandrem Dubčekem záhy po návratu naší delegace z Moskvy.
Československý rozhlas odvysílal v podvečer 27. srpna 1968 jeho živý projev, který měl pacifikující účinek. V něm po občanech chtěl přijetí normalizace celkem 6krát za současného blouznění o dalších krocích na „polednové“ cestě (5. ledna 1968 byl Dubček zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ). Ve skutečnosti
- byla obnovena cenzura;
- proběhly čistky;
- uzavřena byla hranice;
- zrušen byl Junák, Sokol, KAN, K231;
- už 10. září 1968 Brežněv řekl Černíkovi na jednání v Kyjevě, že výklad normalizace situace, jak se v ČSSR uskutečňuje, je zjevným opuštěním moskevských dohod. Sovětské vedení chápe normalizaci jako začátek zajištění „výdobytků socialismu“, československé vedení ji chápe jako snahu dostat ze země spojenecké vojáky;
- byl schválen obuškový zákon, který podepsal i Dubček, přestože byl namířen proti lidem, kteří byli ochotni jej bránit vlastním tělem;
- Husák nahradil Dubčeka;
- vyšlo „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ atd.
a ve dnech 25.-29. května 1971 se konal sjezd KSČ, který představoval završení procesu normalizace, a splnění cílů vycházejících z Moskevského protokolu.
Zdálo by se, že další roky už nebude logické mluvit o normalizaci, ale o konsolidaci, jak tak činili komunisté a z druhé strany (opoziční) například o nastolení totality apod.
V památném TV duelu z roku 1996 mezi soudružkou Jiřinou Švorcovou, členkou ÚV KSČ a Pavlem „Tigridem“ Schönfeldem, výrazným představitelem protikomunistického exilu, pozdějším ministrem kultury toto herečka i potvrdila.
V čase 11:45 odsoudila vstup vojsk v roce 1968, která nezvala, ani nevítala, a považovala jejich vstup za velkou tragédii mezinárodního dělnického hnutí. Považovala však také za svoji povinnost posléze napravovat vztahy k Sovětskému svazu a konzolidovat společnost, zatímco opozice mluvila stále o normalizaci.
Z jakého důvodu se rozšířilo nesprávné používání termínu normalizace v exilu, na Západě a širokou veřejností? Vžil se natolik, že jej přijali i někteří historici bez hlubší reflexe jeho původního významu.
Eufemismus v režii Moskvy a StB?
Termín „normalizace“ zní rozhodně mírněji až neutrálněji jako stále probíhající proces po dobu dlouhých 20 let, než výrazy jako nastolená totalita, okupace, diktatura, tyranie, totalitní zvůle režimu, reálný socialismus apod. Společnost termín přijala, protože neměla jinou možnost, ačkoli se s ním většinově neztotožnila.
A tak místo o potlačování reformního procesu se mluvilo o normalizaci poměrů (kontrarevoluce). Místo čistek šlo o konsolidaci kádrů. Místo cenzury o správné vedení kultury a státu. Místo okupace se hovořilo o bratrské internacionální pomoci.
Bylo to lingvisticky promyšlené a lidé v odboji i v exilu mluvili nesprávně o probíhajícím procesu (normalizaci), přestože již nastala doba tuhé totality.
Nabízí se však otázka, zda nešlo o podstrčenou manipulaci, stejně jako jí v roce 1989 nepochybně bylo skandování listopadových demonstrantů „Nejsme jako oni!“, čímž si vedoucí soudruzi a především estébáci zajistili, že neskončí na pouličních lucernách a v kriminálech.
V poklidu se transformovali a nedošlo tak ani k vyrovnání s minulostí, ani k pohnání nejvyšších pohlavárů k odpovědnosti před soudy.
Sovětský tank v Praze 21. srpna 1968 pár metrů od Muzea a Československého rozhlasu na Vinohradské ul. V pozadí hala Hlavního vlakového nádraží.
Zarážející totiž je, že slovo „normalizace“ se objevilo již 22. srpna 1968 v závěrečné rezoluci 1. zasedání mimořádného XIV. sjezdu KSČ (později zneplatněného). Zde je ale termín použit ve významu návratu těsně před 21. srpen 1968:
Vycházejíc ze životních zájmů našeho lidu, bude strana usilovat o normalizaci hospodářského a politického života.
Inu, není normalizace jako normalizace. I proto je používání tohoto slova pro 70. a 80. léta zavádějící a také pojmově nesprávné.
Ponížení soudruha (na závěr)
Pro zajímavost ještě dodávám, že se přepadení 21. srpna 1968 zúčastnila vojska NDR pouze symbolicky.
O invazi asi týden předem informovaní Drahomír Kolder a Vasil Biľak (předal 3. srpna 1968 v Bratislavě Leonidu Brežněvovi osobně tzv. zvací dopis) požádali Brežněva, aby se vojska NDR invaze nezúčastnila. Obávali se vyvolání vzpomínek na německou okupaci z března 1939.
Brežněv jim vyhověl, ale východoněmecký vůdce Walter Ulbricht se cítil symbolickou účastí vojsk NDR ponížen. Moc si přál mít podíl na invazi a k hranicím už vyslal dvě divize. Nakonec je překročila jako první vůbec (před 22 hodinou) jen hrstka vojáků, dva obrněné transportéry a dva tanky T55. Jeden z nich záhy uvízl v prostoru Kovářská, a tím východoněmecká invaze skončila.
