MÁJ jako gamblerský ráj

V dolních podlažích se obchodní dům nijak zvlášť neodlišuje od jiných obchodních domů. Jistě, něco málo je jinak. Zaujmou třeba nadstandardní lustry. Ale jinak nic tak mimořádného, co by mne alespoň trochu zaujalo.

Chvíli mi i trvalo, než jsem se zorientoval, jak se dostat do vyšších pater. Jak to tak bývá, eskalátory vedou jinudy než výtahy a pevná schodiště. Každopádně když jsem konečně našel schodiště, měl jsem z polepů stěn dojem, že vstupuji někam, kam vlastně ani jít nechci. Do zábavního, herního průmyslu.

Celkem výmluvně proto vypadá i panel s volbou pater ve výtahu:

8 - FLY VISTA

7 - HEROES PARK

6 - BACKIN TIME

5 - LVÍČKOV

4 - LEVELS

3 - LEVELS (entrance)

2 - FOOD HALL

1 - MAIN ENTRANCE

Když bych to měl zjednodušeně shrnout, tak od 3. patra výš jsou jen herny a alkohol. Celý dům je komerčně propracovaný tak, že MÁJ se může stát vaším celoživotním rájem. Začnete Lvíčkovem, tedy hernou pro děti a skončíte tvrdým hazardem (k němu se MÁJ jistě dopracuje) nebo závislostí.

Když už jste starší, můžete začít hrát spoustu her pro „dospěláky“. Střílečky, jízdy na motorkách, autech, minigolf, kulečník, šipky, házení míčků do popelnic (jako na pouti), kopání penalty a pak je tu nespočet her s velkým monitorem. Je toho opravdu hodně. Asi nejkurióznější hrou je ta, kterou jsem si nazval jako „WC hra“.

Zda se u ní máte vymočit či něco jiného jsem nezkoumal. Ani nikdo další. Budila ale trochu rozpaky.

Dále můžete zavítat do pater výš s barem či vyhlídkou. Ta poskytuje celkem zajímavé pohledy. I zde jsem si pár fotek udělal. Petřín, Hradčany nebo taky Žižkovská věž. Jen po mně chtěli při vstupu na terasu vstupné. Nebo jsem si měl koupit za nekřesťanské peníze něco k pití u baru. Jako správný Čech ale vím, že překážka tu není od toho, aby byla překonána, ale k hledání cesty, jak ji obejít. Povedlo se. Na opačném konci terasy byly otevřené druhé dveře a nikdo zde žádné vstupné nechtěl. Asi to byla taky jen nějaká hra…

A nesmím opomenout venkovní hřiště/hernu pro děti na střeše. Střecha ale nemá jen jednu plochu. Ta s hernou je níž, než je plocha s vyhlídkou a žádné panorama Prahy z ní neuvidíte.

Všude se nachází zátěžový koberec, který je příjemný pro chůzi. Navozuje ale dojem, že jste v klimatizovaném kasinu s příjemnou hudbou. Cílem prostě je, aby vám zde bylo dobře a pokud možno jste se sem co nejvíce vraceli a utráceli. A vaše děti v dospělosti pak také.

Po celou dobu jsem se ale nezbavil dojmu jakési neurovnanosti, nedodělané přeplácanosti a účelovosti. A tou je naučit od dětství lidi chodit do takových zařízení. Skoro bych si i vsadil, že tvůrci do budoucna kalkulují s tím, že časem bude z jednoho patra reálné kasino. Od malička si tady vychovají závislé hráče na hraní, obsluhu, prostředí, příjemný koberec, alkohol, jídlo o pár pater níž. A ten hlavní byznys přijde časem. Minimálně podobnost s kasiny nejde přehlédnout.

Lidí zde procházelo hodně, ale minimum jsem jich viděl hrát. Ceny totiž nebyly zrovna lidové. Ani u pití.

Tak ani nevím, zda vám mám návštěvu doporučit. Možná tak jedině jako odstrašující příklad úpadku společnosti. Veškerá zábava je bez rozvíjení tvořivosti. Je to jen o něco lepší gambling a bumbání než doma u monitoru počítače. Jestli chcete pro sebe a děti něco udělat, tak je vezměte raději do aquaparku, za poznáním do lesa, na houby, na ryby, dejte jim do ruky kudlu a kůru, ať se naučí vyřezat lodičku, provaz k vázání uzlů, kladívko a hřebíky nebo šicí stroj či kuchařku atd. Tohle je fakt hráčské doupě. Neříkám, že člověk do herny nemůže zajít, ale mně i jen návštěva stačila jedna.

A jestli budova byla někdy nějakou kulturní památkou a měla architektonickou hodnotu, tak po poslední rekonstrukci to vypadá, že asi nebyla a neměla. Jinak si nedovedu představit, že někdo takovým necitlivým způsobem umožnil předělat vnitřek budovy. Celá je pak snůškou problematického nevkusu. Inu, Praha má teď v centru pořádný cirkus.