Článek
Je tomu už čtvrt roku, kdy veřejností hýbal skandál s návrhem peněz pro první dámu. Nyní s prvním vyplacením přichází období, kdy veřejnosti bude případ prezentován jako „historický okamžik“, „průlomové řešení“, jsme „lídři Evropy“ a pan prezident bude dokola omílat „já nic, já muzikant“ apod. Veřejnost má zapomenout, jak celá ostuda a hanebnost s penězi pro první dámu vznikla a proč se lidé hněvali.
Přidělení peněz pro první dámu bylo od začátku kontroverzní. Způsob, jakým se změna objevila v zákoně, připomínal nezákonný přílepek (Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 a rozhodnutím sp. zn. Pl. ÚS 21/01 označil přílepky za nežádoucí, neústavní), než systémovou změnu. Nejasnost a absence transparentnosti Pražského hradu jenom přikládala pod kotel.
Představa o nutnosti chytrácké diplomacie se přežila; lidé počínají chápat, že lež je hloupá a zbytečně komplikuje a zdržuje jednání. Pravda je ve všem, i v politice, nejpraktičtější.
Ve vyjádření na síti „X“ poněkud brunátný pan prezident neměl zrovna svůj den, když tvrdil, že mu o navýšení výdajů státu o peníze pro první dámu nešlo. Požadoval prý jenom, aby část finančních prostředků určená pro něho byla vyplácena jeho paní. Jenže zcela zamlžil, že konstrukce výše odměn pro prezidenty byla a je záměrně tak vysoká, aby kryla i výdaje první dámy a dostatečně zajistila rodinu hlavy státu. To potvrdil i bývalý ředitel Odboru protokolu Kanceláře prezidenta republiky Miroslav Sklenář.
V původní novele zákona nebylo ani slovo o snížení prezidentských náhrad. Zněla pouze takto:
Původní znění změny zákona v § 15.
Nic o tom, že o peníze, které dostane první dáma, bude mít pan prezident míň. Dnes v odkazu výše už nenajdete v příloze znění zákona v původní verzi, ale jen aktualizovanou. V popisu změny zákona je (zatím ještě) jen uvedeno:
Snímek popisu pasáže návrhu zákona z pera MPSV předložené sněmovně, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb. o platech představitelů státní moci.
A tak se pomalu vytrácí z veřejného prostoru původní nedůstojný požadavek.
Společné jmění
Prezidentský pár má přece společné jmění manželů. Pan prezident musel vědět, jaká je konstrukce jeho platu a náhrad (které ani neprokazuje!), které má k dispozici. Proč tedy něco tak trapného vůbec řešil? Nyní je to tak, že manželce připadne menší část peněz a hlavě rodiny větší. Ale stejně jí i teď bude muset finance dorovnávat. Nebo tak snad dříve nečinil, a ani nyní nebude činit? Obraz hradního rytíře a hrdiny začíná být poněkud pošramocen.
Senát
Senátor Michael Canov zcela správně navrhl (marně) tuto pasáž novely ze zákona vypustit. První dáma totiž není volená, nejde o státní funkci, není ani zaměstnankyní státu. Nešťastné je i to, že změna přichází v době utahování opasků (nikoliv u politiků), již pro stávající první dámu a před parlamentními volbami. A pan prezident je vnímán jako prezident vládnoucí koalice…
Novelu zákona nyní senát sice (alibisticky) neschválil, ale ani nijak nemodifikoval. Za měsíc proto bude poslána k podpisu panu prezidentovi.
Zkusili to, nevyšlo to
Stále však Pražský hrad nevysvětlil, kdo a proč původní dohodu s MPSV změnil. Ministr Jurečka jasně o penězích pro Pavlovou řekl: „Hrad změnil dohodu, chtěl je zvlášť“. Okruh lidí, kteří na Pražském hradě mohli o věci jednat a napsat e-mail na MPSV do připomínkového řízení s požadavkem na dodatečné prostředky pro prezidentský pár, není veliký. Pravděpodobně jen manželé Pavlovi a hradní kancléř Milan Vašina. Nemluví snad pan prezident pravdu? Nebo napsal agilně pan kancléř e-mail měnící původní dohodu mezi MPSV a Hradem za zády prezidenta? Co potom na Hradě ještě pohledává? Mlčením ztrácí Pražský hrad na transparentnosti a vyvolává pochybnosti o svém hospodaření.
Pravda vítězí
Na Pražském hradě vlaje zástava s nápisem „Pravda vítězí“. Pan prezident pravdu ale stále tají. Veřejnost by ji však měla znát.
„Pravda vítězí“ je historické heslo, které je od 30. března 1920 součástí vlajky každého prezidenta republiky na Pražském hradě.
Zatím je naprosto legitimní se domnívat, že požadavek přišel od prezidentského páru a e-mail s dodatečným požadavkem a změnou vzal na sebe hradní kancléř. Skutečně mimořádně hanebné a ostudné jednání, uvědomíme-li si, že jde o hlavu státu. A tak to zůstane, dokud Hrad neřekne pravdu, pokud byl tento příběh jinak.
