Článek
Nejprve to vezmu od předvedené hry. Utkání sice neprobíhalo v závratném tempu, ale bylo fotbalově na velmi solidní úrovni. Oba týmy se soustředily především na hru. Snad jen brankář hostů za nerozhodného stavu příliš nespěchal s odkopy od brány.
Slavia však měla po celý zápas navrch, hlavně ve druhém poločase.
První poločas jsem jen sledoval a docela úspěšně odhadoval, co se stane. Když jsem ale trefil, že padne gól Slavie (1:0 Chytil) a Karviná dá parádní střelou do šibenice v závěru prvního poločasu vyrovnávací gól z přímého kopu (1:1 Štoman), napadlo mě ve druhém poločasu zaznamenávat si na mobil situace, kdy odhaduji, že se něco stane.
A vznikl z toho krátký videosestřih. Technicky nejde o profi záznam, někdy jsem i víc koukal na reálnou hru než displej telefonu a třeba třetí gól (2:1 i 3:1 Vorlický) je vidět jen tak tak. Ale třeba udělá videosestřih někomu radost.
Potud k samotné hře. Jenže nejde jen o ni.
Slavia je kolos
Jde i o společenskou událost, která je velmi pestrá, široká a vytváří obrovskou podporu hráčům na hřišti, protože přitáhne diváky do ochozů.
Tak například příchod ke stadionu vypadal jako jarmark či pouť. Byla slyšet hlasitá hudba, k vidění bylo mnoho stánků a k dispozici bylo i fotbalové mikrohřiště pro děti.
Při vstupu do prostoru pod tribunami jsem byl překvapen. Konečně přestává vypadat jako nedodělaná stavba. Surový stavební materiál stěn je nově zakryt například velkým obrazem Bohyně Slavie (ukazující na území obývané Slovany).
Stadion Slavie a výzdoba tunelu pod tribunou východ.
50. léta minulého režimu
Mladší generace si na ně nemůže pamatovat, ale Slavia si v dobách budování komunismu musela změnit jméno na ZSJ Dynamo Slavia Praha (od roku 1949), DSO Dynamo Praha (od roku 1953) a nakonec TJ Dynamo Praha (1954-1964). Aby lidé zapomněli, že měla něco společného s elitami první republiky (T. G. Masaryk, E. Beneš /v mládí hrál amatérsky za Slavii/, A. Rašín atd.).
Já jsem slávista. S tátou jsme byli slávisti. Myslel jsem si, že bych mohl jít z Teplic do Slavie. Pak jsem ale podepsal do Dukly. Když se nám začalo dařit, rozhodla se naše parta v Dukle zůstat, měli jsme dobré podmínky.
Slavia však (obklopena přáteli a srdcaři z nejstaršího organizovaného hnutí fanoušků u nás) po dvou neúspěšných pokusech znovu získat svůj původní název neúnavně hledala dál způsob, jak jej získat zpět. A našla ho ve vzorových stanovách ČSTV. Přesněji Jiří Vrba, předseda klubu. Podle nich totiž jméno tělovýchovné jednoty schvalovala valná hromada.
Chodba pod východní tribunou a vzpomínka na návrat do 1. ligy.
Tu Slavia svolala a pozvala na ni zástupce Dopravního podniku (městský partner Slavie, nikoliv hlavní patronátní podnik, kterým byly Elektrické podniky hl. m. Prahy), novináře a televizi. Odvážně na ní promluvil herec Martin Růžek a valná hromada změnu názvu (návrat ke Slavii) schválila.
Večer už byla změna oznámena v televizi a druhý den ráno zveřejněna v tisku. A soudruzi již se změnou názvu nic nenadělali. Museli by tvrdě zasáhnout, což v roce 1964 nebylo příliš reálné.
Odkdy jsem fanouškem Slavie? Jak si to mám, prosím vás, pamatovat? To mi byly snad čtyři nebo pět let… Já jsem byl strašný fanda, a pořád samozřejmě jsem! Slavie, to je přece nedílná součást české kultury.
Následně se tohoto postupu chopila i Sparta, která se v letech 1953-1964 jmenovala TJ Spartak Praha Sokolovo. A přidala se i pražská Bohemka, tehdy Spartak Praha Stalingrad.
To byly, panečku, názvy klubů, že?
Svatba
Během přestávky se v severozápadním rohu hřiště konal ne první a jistě ani ne poslední svatební obřad příznivce Slavie. Je to neobvyklé, ale Slavia tím ukazuje, že je fenomén, který přesahuje samotný fotbal.
Choreo
Před zápasem byly severní, východní a jižní tribuny zakryty obrovskou plachtou nad hlavami fanoušků s nápisem SLAVIA ULTRAS. Po jejím srolování dolů k hřišti vytvořili fandové v barevných pláštěnkách druhý obraz či motiv. Nápis SLAVIA s veselým smajlíkem a červeno-bílými očima ve tvaru srdce.
Fandové v pláštěnkách a také pod obří plachtou s nápise SLAVIA ULTRAS.
V pláštěnkách a pod plachtou to za teplého počasí není zrovna příjemné. Kdo má sklony ke klaustrofobii, může mít chvíli pocit nedýchatelnosti a stísněnosti. Ale co by fanoušci pro milovaný klub neudělali. Zvlášť když se o choreu Slavie mluví už i ve světě jako o nejlepším.
Závěr
Být fanouškem Slavie dnes neznamená jenom 90 minut sledování fotbalu. Znamená to být součástí široké komunity lidí, kterým leží na srdci nejen sportovní výsledky, ale i celý osud Slavie.
❤️🤍
