Hlavní obsah
Názory a úvahy

Proč Ukrajinci ustupují

Foto: Volné dílo, Pixabay

Jak vnímat taktický ústupu z Avdijivky? Nijak. Nebo jako výsledek neschopnosti západu. Není to první ani poslední ústup. Jindy bude ukrajinská armáda zase postupovat.

Článek

Patřím k těm, kteří považují (každou) válku především za loupeživou. A to je také hlavní zájem Ruska na východní Ukrajině. V zemi se nachází spousta přírodních surovin a nalezišť. V drtivé většině jiný důvod k zahájení války nedává ekonomicky ani smysl. Žádný důvod (ať už smyšlený, separatistický, domnělý nebo skutečný) však neopravňuje jeden stát, aby napadl druhý.

V krajním případě lze akceptovat jen širokou mezinárodní a mírovou či osvobozeneckou intervenci spojeneckých vojsk. Současný (víceméně) patový stav na bojišti Ukrajiny jde ovšem neblaze především západu na vrub. Dopustil se a stále dopouští mnoha chyb. Pokud nejde o nějaký záměr.

Válka na Ukrajině totiž v dohledné době už moc nového nepřinese. Bylo to jasné od okamžiku, kdy ruská armáda upustila od obléhání Kyjeva a začala se relativně poklidně zakopávat ve třech liniích na východě Ukrajiny.

Evropští politici

Vzhlédli se v zelené Evropě, odstavení jaderné energie, opuštění používání fosilních paliv, ale nějak energeticky zajistit své obyvatele museli. A tak nasměrovali své země do určité závislosti na ruském plynu (ropě atd.). Například kancléřka Merkel podezřele často lítala do Moskvy za Putinem a dnes je kritizována za podporu rusko-německého plynovodu Nord Stream 2.

Foto: Autor: Kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=69231734

Putin a Merkelová v Soči v květnu 2018.

Výsledkem bylo, že západní politici roky podporovali ruský režim nákupem nezpracovaných surovin. Pokud netrpěli (zkorumpovanou) slepotou, museli vidět, že Rusko z utržených peněz vyzbrojuje chřadnoucí a mnohde rozkradenou armádu. Vždyť ani infrastruktura mimo hlavní města nijak nevzkvétala.

Mimochodem stejně pomýleně a zaslepeně podporuje EU i teroristický Hamás.

Korupce

Rusko je dobré v hybridní válce a také v korumpování západních politiků. Jedním z příkladů za všechny je Gerhard Schröder. Představuje typického politika, který se nechal zkorumpovat Moskvou a nestydatě prohlašuje, že je přítelem V. Putina. Neuvěřitelné!

Foto: kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=68869329

Inaugurace Putina 2018. Tleská Schröder, blahopřeje Medveděv.

V letech 2017 až 2022 byl dokonce předsedou dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť. Na funkci nedobrovolně rezignoval až pod tlakem jiných politiků i z vlastní strany. Rusku ale posloužil jako málokdo z veřejně známých osob.

Migrace

Migrační příval do Evropy nemá obdoby. Na africkém kontinentě se ale snaží o prosazení svého vlivu i Moskva. Těžko se takové věci prokazují, ale od roku 2015 jsem přesvědčený, že vyčerpání sociálního systému na západě, nepokoje, vznik no-go zón atd., to vše je především v zájmu Moskvy, která chce oslabit Evropu. Bohužel „ďábelská“ ideologie liberálního progresivismu (zjednodušeně řečeno neomarxismu, který ohrožuje tradiční křesťanské hodnoty), kterým můžete mesiášsky i marxisticky zachraňovat všechny menšiny světa a rozkládat jakýkoliv systém a řád, nepochází z Moskvy, ale paradoxně z amerických universit. To ovšem hraje Moskvě též do karet.

Velmoci

Nikdo také není schopen zaručit, že oslabení Evropy není i v zájmu Washingtonu. Určitá závislost na dodávkách surovin z USA jistě není k zahození.

A v dějinách měly hlavní slovo zpravidla jen velmoci. Malé země mohou zapomenout na nějakou rovnost apod., pokud nemají něco, co stojí velmocím za to, ponechat jim značnou autonomii. Viz třeba švýcarské bankovnictví.

Nepříjemně se pak jen vtírá myšlenka, zda Ukrajina není jen střetem velmocí, které si to v příštím kole rozdají třeba nad Evropou.

Podivná strategie

Po napadení Ukrajiny, nebyl západ ochoten dodat Ukrajině všechny zbraně, co měl. Jenže ono nešlo jen o neochotu, ale i tutlanou neschopnost. Například tristní bojeschopnost německé armády z důvodu nefunkčních tanků, letadel, ponorek i vrtulníků je už roky pověstná. Nejspíše jeden z následků loutkové vymetačky politických funkcí Ursuly von der Leyenové, neschopné ministryně obrany Německa, šéfky bundeswehru (prosinec 2013 – červenec 2019). To umožnilo Rusku později na Ukrajině v poklidu přeskupit vojska, doplnit stavy a zakopat se. Každý generál, ať už z té nebo druhé strany politického spektra ale ví, že ono dopřání poklidu bylo pro Ukrajince strategickou chybou.

Foto: By kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=86180512

Ursula von der Leyenová a Vladimír Putin na Mezinárodní konferenci o Libyi 19. ledna 2020.

Není tajemstvím, že útočící strana musí mít navrch v početních stavech (strojů i vojáků). Ale chaos v ruské armádě, špatné zásobování, vybavení, logistické zmatky, nespolupracující analogové a digitální systémy atd., ji brzy po napadení Ukrajiny udělaly dost zranitelnou. Ukrajinská armáda toho bohužel nedokázala využít. Moment překvapení útočící Rusové také brzy promrhali. Jenže ukrajinská armáda neměla sílu a vybavení, se kterým by na ruskou udeřila rozhodujícím protiúderem.

Válečná ekonomika

A stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Rusko přešlo na válečnou ekonomiku. Při velikosti Ruska, jeho přírodních zdrojích, ochoty Rusů jíst trávu a pít jen všudypřítomnou vodku, je to velmi špatná zpráva. Západ příliš dlouho váhal. Obnovení předválečných hranic Ukrajiny se zdá být v nedohlednu. Pokud vůbec něco takového přichází ještě reálně v úvahu.

Obránci Ukrajiny

Problémem i je, že nejen v celé EU a zejména v Polsku, České republice atd. je dnes minimálně ¼ (možná až ½ lidí v produktivním a také bojeschopném věku) obyvatel Ukrajiny a v ní několik milionů bojeschopných mužů, kterým se nechce zapojit do obrany vlasti. Samozřejmě, komu by se chtělo riskovat padnutí. Za poklesem obyvatel na Ukrajině tak ale nestojí pokles porodnosti, nýbrž nepřetržitá migrace probíhající už od roku 1991 kvůli korupci i bídě v zemi, později úprk před válkou a z celkového počtu obyvatel Ukrajiny je třeba odečíst ještě obyvatele na území pod nadvládou Ruska (Doněcká a Luhanská oblast plus Krym).

Na druhou stranu ta část Ukrajinců, která bojuje, má v sobě někdy až přepjatě nezdravý nacionalismus, díky němuž je ale schopna postavit se stejně nacionalistické části ruské armády. Obě země si jsou prostě v mnohém dost podobné. Dala by se ještě zmínit oligarchizace společnosti i nekonečná korupce. Ovšem abychom si zase moc nefandili. V indexu klientelistického kapitalismu se Ukrajině dokonale vyrovnáme. Po Rusku jsme nejhorší na světě.

Řešení pro Ukrajinu jsou jenom dvě

Buď západ znásobí dodávky zbraní i munice a Ukrajinci se především z Evropy vrátí zachránit svoji vlast ve velké ofenzívě. Mají-li ovšem o Ukrajinu ještě vůbec zájem. Nebo si Ukrajinu v předválečných hranicích jako národ nezaslouží a musí zasednou s Ruskem k jednacímu stolu. Pokud ani nezasednou, časem Ukrajina padne. Nic polovičatého mezi tím už není.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz