Evropa má nejrozkolísanější ceny elektřiny v historii. Výjimkou je Norsko

Spotový trh s elektřinou letos připomíná… dlouho jsem hledal vhodný příměr. A pak jsem se podíval na fotbalový zápas Sparty s Duklou (yes!).

Vzpomínáte, jak energetičtí experti předpovídali, že budeme mít dvě energetiky, jednu pro studenější a druhou pro teplejší část roku? A že zatímco v té studenější budou krátkodobé trhy explodovat, v té teplejší zavládne permanentní výprodej? Jako laický energetik jsem se k tomuto názoru taky přikláněl. A teď vidím, že je to jinak.

Mezi historickou etapu komínové hegemonie a budoucí „dvojenergetiky“ se nám vmezeřila ještě jakási dočasná mezietapa, a já se obávám, že je vybavena tradičním českým významem oné dočasnosti. Jinými slovy, že tu s námi bude trochu déle, než jsme si mysleli (a nejspíš i než by bylo zdrávo).

Charakteristickým znakem této mezietapy je, že i během jarních a letních měsíců nastávají okamžiky, kdy spotové ceny explodují. Zpravidla k těmto explozím dochází ve spotřebních špičkách (hlavně v té večerní), trvá to nižší jednotky hodin a dominantní příčinou je téměř výhradně nedostatek paliva pro větrné elektrárny. Spoluviníkem může být ne úplně nízká spotřeba při tepelných kupolích (zdá se, že ten termín se českým novinářům zalíbil), nedostatek vody či odstávky stabilních zdrojů kvůli sezonní údržbě.

Toto je opravdu 1. červenec, nikoliv 1. únor…

Chcete další příklady? Máte je mít, já vám ukážu, jak dovedu velet, když jsem v přesile… V pátek 22. srpna ve Finsku zasvítilo v 18:00 na spotovém trhu lidových 468 eur/MWh. Důvody známe: nefoukalo, spotřeba nebyla z nejnižších (byť zrovna ve Finsku to s tou kupolí asi nebylo tak horké) a některé jaderné reaktory byly v odstávkách. Hned v sobotu už přitom ceny napodobily účastníky „perjantaipullo“ (Finové mají speciální termín pro „páteční flašku“) a padly k zemi, totiž k nule.

Jiný příklad z opačné strany. Belgie, 11. května 2025, čas 13:00, cena elektřiny na spotu minus 462 eur/MWh! Prostě elektřina byla v tu chvíli asi stejně cenným zbožím jako ruská zmrzlina na Ukrajině. A přitom už ve večerní špičce stála 128 eur. Tu samou komoditu se dalo během pouhého dne pořídit na spotu za částky v rozmezí 590 eur.

Namítnete-li, že to všechno jsou jednorázové vlny, které nic neříkají o trendech, začervenám se a připustím, že na tom něco je. Ale pak na vás vytáhnu cosi, co se nazývá histogramy, a na mé tváři opět zavládne triumfální úsměv. Jsem naprosto přesvědčen, že evropský trh s elektřinou je nejrozhoupanější ve své historii, a rád vám to dokážu na datech.

Napřed si sjednoťme, čo si predstavujeme pod takým pojmom histogram. Nemá to nic společného s historií, histologií, natož hysterií (ačkoliv uvidíme v diskuzi). Jde o pojem ze statistiky, který graficky znázorňuje distribuci dat. Pod tímto mikroskopem se dá zkoumat leccos – úhrny srážek podle sezony, góly podle hracího času fotbalového zápasu, či dokonce tak sofistikované otázky jako například technickou kvalitu fotografie.

Můj oblíbený dánský jaderný fyzik Jens Christiansen (a že jich dohromady znám…) nedávno publikoval histogramy k cenám elektřiny na spotu v Dánsku. Jak by řekl Jan Vodňanský blahé paměti, výsledky nejsou nezajímavé.

Zatímco v letech 2014-2019, kdy ještě Dánové měli oproti dnešku relativně málo větrníků a relativně dost stabilních zdrojů, připomínala distribuce cen zuby úhořovce fangtooth (fakt hnusné ryby a dle ChatGPT zvířete s nejostřejšími zuby na světě), směrem do současnosti se čím dál tím víc podobá celému úhořovci, který sežral pár korýšů. Je přitom zajímavé, že úhořovec je každým rokem trochu delší a natrávení korýši se v něm pomalu posouvají k ocasu… Rok 2022 byl z pochopitelných poněkud specifický, moc ho neřešme.

I nelenil jsem a jal jsem se vytvořit ekvivalentní přehlídku histogramů pro Česko a další země. Vycucal jsem data z Emberu, hodil je do Excelu… a po pár hodinách klikání a nadávání jsem požádal ChatGPT, zda by nebyl tak laskav a nevytvořil mi to rychleji a lépe (takže lenost přeci jen zvítězila nad vůlí, ale zas bych to tak neoslavoval, nejde o silného soupeře). Po pár minutách přemlouvání vypadly následující grafy.

Asi uhodnu, který vás zajímavá nejvíc. Mě taky.

Do roku 2020 opět krásné ostré zuby, následně celý úhořovec s boulí postupující k ocasu. A velmi podobné je to i v dalších zemích, které v posledních letech rozvíjejí pouze OZE.

Némlich to samé.

La même chose.

Hetzelfde!

Takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho a výsledkem by bylo jen to, že se společně naučíme říct „totéž“ ve všech evropských jazycích. Narazili bychom však na tři výjimky a pečliví čtenáři mého blogu (či alespoň titulku tohoto článku) už tuší, o koho jde. Jasně! Mám na mysli svatou trojici evropské energetiky: jadernou Francii, jaderné a vodní Švédsko a vodní Norsko. V příští dekádě jediné tři země, které budou schopné vyrábět dostatek elektřiny podle potřeby v jakoukoliv roční dobu.

Ne, že by ve Francii neplaval úhořovec, ovšem zdržuje se viditelně blíže k nule a hlavně má podstatně méně korýšů u ocasu.

Zde už se zase vracíme k dentálnímu podobenství (o celém tělu úhořovce nemůže být řeč) a pohybujeme se ještě blíže k nule. Pořád však nelze popřít, že oproti období před rokem 2021 se energetika hodně změnila.

A teď pozor, zlatý hřeb, totiž zlatý zub večera. Přestože i Norové měli jakýsi náběh na mládě úhořovce, v letech 2024 a hlavně 2025 už jejich histogram naprosto odpovídá tomu, co kralovalo po celé Evropě před deseti lety. Omluvte zhoršenou kvalitu malůvek, dotazy jsem zadával někdy k večeru, ChatGPT už mohl mít trochu upito…

Interpretace je jednoznačná, na energetiku až nezvykle: Krátkodobé trhy po celé Evropě jsou už v současnosti bezprecedentně volatilní, tedy nestálé či rozkolísané. Vděčíme za to převažující orientaci na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, které v příznivých dobách přinášejí velmi nízké ceny silové elektřiny a v dobách nepříznivých naopak ceny velmi vysoké. Tomuto trendu se daří odolávat pouze Francii, Švédsku a Norsku, tedy zemím, které mají dnes i do budoucna dostatečně stabilní a soběstačnou výrobní základnu.

Ovšem pozor. Výše uvedené by ještě nevysvětlovalo, proč se ceny rozprostřely tak významně ve směru k hranici 100 eur a výše a proč jsme tento jev prakticky nepozorovali v žádné evropské zemi před rokem 2021 (byť už tehdy OZE leckde rostly jako houby u Temelína). I v tomto případě máme jednoznačného pachatele: emisní povolenky a nastavení evropského trhu s elektřinou, na němž jdou do akce přednostně dotované OZE za nulovou cenu.

Ano, bateriový boom jistě ostatním zemím pomůže, ale při vší úctě má potenciál onoho úhořovce tak maximálně trochu smrsknout. Abychom si toho vůbec všimli, museli bychom stavět o několik řádů kapacitnější instalace. A mezitím pokračuje skoro v celé Evropě boom OZE, takže problém se spíš zhoršuje, než řeší.

Možná si řeknete, co furt otravuji s tím spotem, vždyť na tom je zrovna u nás s bídou pár surfařů… Zaprvé už to tak dávno není (zájem o spotový trh každým rokem roste), zadruhé jsem přesvědčen, že do budoucna nebude nic jiného. Jako fakt. Užívejme si fixy, protože za pár let už nám možná zůstanou jenom ty na kreslení (v Nizozemsku už je to prý realita). Bude-li pořád sílit tlak na řízení spotřeby, pak tím nejjednodušším (byť poměrně drsným) nástrojem bude absolutní nadvláda cenových signálů a naprostá absence dlouhodobých kontraktů.

Spotové ceny jsou už dnes „tepem“ energetického trhu – ukazují hodnotu elektřiny přímo v reálném čase na základě nabídky a poptávky (v režimu day ahead), ovlivňují rozhodnutí výrobců, dodavatelů i spotřebitelů a mají samozřejmě vliv i na dlouhodobé smlouvy.

Na závěr budu citovat sám sebe (pardon, příští týden podávám přihlášku do IVK).

Položme si otázku, co jako účastníci trhu, tedy nejen spotřebitelé, ale i výrobci či investoři a také dodavatelé, vlastně od cen elektřiny očekáváme, a zkusme si na ni odpovědět poctivě a bez ideologických dogmat. Domnívám se, že tou nejcennější hodnotou je stabilita a dlouhodobá předvídatelnost. Domácnosti a firmy rády platí za to samé plus minus stejnou částku, výrobci rádi vyrábějí a dodavatelé prodávají se stabilní a předvídatelnou marží a investoři mají kdovíproč rádi návratnost svých investic.

Generace našich prapředků žily podle počasí. Ty pozdější nás z této závislosti vymanily a říkali jsme tomu pokrok. Generace našich dětí už budou žít zase podle počasí. Budeme tomu pořád říkat pokrok?