Elektřina v Belgii stála šílených minus 462 eur. Operátor před tím varoval

Myslel jsem si, že jsem už v energetice viděl všechno. Až do minulé neděle, kdy vyšla tato mapa spotových cen k časovému řezu ve 13:00.

Modří již vědí. Čím tmavší modrá, tím vyšší ceny a naopak. Ale v tomto případě nám i velmi tmavé fleky nabízejí ceny záporné, nulové či velmi nízko nad nulou. Co se to proboha v neděli stalo? To někdo přišel s něčím mnohem zajímavějším, než je elektřina, a zinzeroval to v přestávce hokejového zápasu Švýcarsko – Česko?

Petr Čtvrtníček by měl radost, protože „nejtepleji“ bylo v Oslu, kde za elektřinu v poledne platili „závratných“ 6,61 eur! Mnohem zajímavější je ale opačná část žebříčku. Středoevropský pás se zabořil do záporu až do hloubky 200-262 eur/MWh. Nizozemsko ještě hlouběji (350 eur/MWh). Absolutním vítězem se však stává (chvilka napětí) … Belgie s minus 462,33 eur, tedy něčím, co se snad ani nedá nezvat cenou (spíš to připomíná poplatek za vylovení a odbahnění).

Kupodivu nejde o absolutní historické minimum, a to ani v belgických podmínkách. Na druhou stranu rozšíříme-li pohled na celou neděli či rovnou celý víkend, o unikátní situaci už mluvit můžeme. Tak dlouhý pobyt v záporných či hluboce záporných cenách Evropa nepamatuje. Bohužel si na to ale bude muset zvyknout a naučit se s tím pracovat.

Proč? A proč bohužel?

Jedno po druhém.

To je toho, tak se ceny na chvíli propadly do záporu. Třeba to byla jen nešťastná shoda okolností, k jaké v energetice dochází jen třikrát za deset let! Ale spíš ne.

Jak ukazují následující grafy, počet záporných hodin každoročně roste, a to nejen v Belgii, ale prakticky ve všech evropských zemích.

Důvody známe: Bezuzdný rozvoj na počasí závislých zdrojů energie, o poznání méně bezuzdný rozvoj akumulace, ubývání řiditelných zdrojů, nedostatečně propojené sítě. Nejsou to ani tři měsíce, co jsem zde popsal, jak Belgičané uspávají jádro…

…energetiku rozvíjejí takřka výhradně pod hesly „solár do každé rodiny i firmy“ či „větrník na každý kopec a do každého moře“…

…a v důsledku se propadají do významných nárazových i celkových ročních deficitů…

…a ztrácejí schopnost pokrýt maximální (a brzy i běžné) zatížení vlastními silami.

A protože se přinejmenším v současnosti a ve výhledu následujících let stejným způsobem chová nejen Nizozemsko, ale i Británie a Německo (tedy naprostá většina „elektrických sousedů“), výsledkem nemůže být nic jiného než známé střídání dvou stavů: 1) nesvítí, nefouká, není, Francie, pošli! 2) svítí, fouká, je až moc, Francie, vstřebej!

Schválně si pojďme v elektronické tužce rozebrat situaci z oné neděle 11. května 2025. Soláry v peaku pokrývají 83 % zatížení a 67 % celkové výroby. Jaderné elektrárny cukají s výkonem dolů (protože odstavit je, to je fakt už hodně drahá legrace, a proto se to dělá jen při výměně paliva či odstávkách) a pravděpodobně dokupují zbytek závazku za záporné ceny na vnitrodenním trhu. Plyn skoro mizí z mixu úplně, tipnul bych si, že těch umrněných 211 MW reprezentuje nějakou technologickou průmyslovou výrobu či ohřev užitkové vody v teplárně. Větrníky v lepším případě narážejí na bezvětří, v horším na nucené vypnutí ze strany provozovatele soustavy kvůli riziku přetížení sítě.

Pokud vám ta situace cosi připomíná, udělejte si uzel na kapesníku, za chvíli se na něj zeptám.

Asi vás nepřekvapí, že v řeči přeshraničních toků nejhlasitěji zazněla francouzština, a to přesně tak, jak bylo zrovna potřeba.

Výše uvedený popis přitom stále ještě počítá s poměrně nejistým předpokladem: že počasí bude poslušně následovat předpověď. Pokud by se to snad nějakým nedopatřením nepodařilo, ceny se mohou v lepším případě zhroutit do záporu ještě mnohem výrazněji, než se předpokládalo, a v horším případě se to může podepsat na stabilitě celé soustavy.

Nakrmíme elektromobily, bojlery i brojlery, vypereme a usušíme prádlo, pustíme klimatizace, i když nám není vedro, pustíme tepelná čerpadla, i když nám není zima, nařežeme dřevo třífázovou cirkulárkou, i když ho k ničemu nepotřebujeme, navaříme, nasmažíme a napečeme opulentní nedělní oběd o sedmi chodech, i když nikoho nečekáme. A ještě si za to necháme dobře zaplatit. V čem je sakra problém?

1) Španělská bota

Máte ještě uzel na kapesníku? Přišel váš čas. V den D a hodinu H pokrývaly pouze 34 % belgického zatížení a 28 % celkové výroby elektrárny s masivními turbínami, které jsou schopné dodávat do sítě setrvačnost. Naprostou většinu elektřiny naopak zajišťovala fotovoltaika, jejíž střídače se v tomto ohledu „pouze vezou“. Asi nemá cenu moc zdůrazňovat, že s ohledem na stabilitu frekvence a celé soustavy to není úplně ideální (Španělé by mohli vyprávět). Jak ale dostat do sítě točivé zdroje, když za zápornou cenu fakt vyrábět nebudou? Odpověď znáte a vaší peněžence se nebude líbit.

2) Celoevropský kontext

Už jsem to vlastně taky naznačil výše. Evropa se začíná dělit na státy, které dokážou vyrábět elektřinu hlavně při dobrém počasí, a ještě moc neumí uřídit její množství, a státy, které jsou schopné vyrábět elektřinu pořád, a to přesně tolik, kolik potřebují. Problém je v tom, že těch prvních je čím dál tím víc a těch druhých čím dál tím méně (pokud se nic nezmění, do budoucna už to vypadá jen na Francii, Norsko a Švédsko).

3) Kanibalizace všehomíra

Nechme se zmást, záporné ceny nedusí pouze konvenční výrobce, ale i solárníky samotné. Jistě, má-li někdo garantovanou výkupní cenu, může si dovolit vyrábět i za zápornou cenu. Ale jen do té doby, než přestane být po jejím odečtení na svých. Jinými slovy: Čím častěji se budou ceny takto propadat, tím hůře pro ekonomiku samotného solárního byznysu.

4) Slepá víra v akumulaci

Záporné ceny samozřejmě poukazují především na zoufale nedostatečnou akumulaci. Vůbec nezpochybňuji, že problém by do značné míry vyřešila masivní výstavba bateriových úložišť či přečerpávacích elektráren. Jen se obávám, že si stále nejsme ochotni připustit potřebný rozměr onoho adjektiva „masivní“ a že i kdybychom zakopávali o baterku na každém rohu, při nejlepší vůli bychom tím vykryli pouze večerní špičku, případně možná ještě noční zatížení. Co ale ráno než vyjde slunce? A z čeho bychom nakrmili všechny ty baterie při déletrvajícím bezvětří a oblačnu (v poslední zimě naprosto běžná záležitost)?

5) Investiční ruleta

V posledních měsících sledujeme na evropských trzích s elektřinou neskutečnou jízdu. V zimě skáče spot běžně i na vyšší stovky eur, na jaře se v řádu stovek eur propadá pod nulu, co bude asi v létě a na podzim? A dá se to vůbec odhadnout? A pokud nedá, kdo by byl ochoten si na to vsadit a pustit se do investičního projektu za desítky miliard korun? Jestli někdo vnímá čím dál divočejší cenové výkyvy opravdu zle, není to elektrický surfař, ale investor. A pak se nabízí otázka, k čemu jsou nám smělé plány na budování nové bezemisní energetiky, když soukromý kapitál od ní začíná dávat ruce pryč (a to i v progresivních oborech, jako jsou offshore větrníky).

6) Diskutabilní přínos pro koncové zákazníky

Zda jsou obnovitelné zdroje levné či drahé, to jsem zevrubně rozebíral zde. Připustil jsem, že fotovoltaické a větrné elektrárny nám, prostým spotřebitelům, skutečně mohou snížit faktury. Ale bohužel pouze v obchodní části ceny. Když připočteme náklady na akumulaci, záložní zdroje, ale i nezbytný rozvoj sítí a jejich stabilizaci, fakt to nebude sleva zadarmo.

Nehledě na to, že jde o dvousečnou zbraň. Čím víc budeme mít energetiku závislou na počasí, tím víc si sice budeme užívat nízké jarní či letní ceny. O to vyšší však budou ty podzimní či zimní (což nám minulá topná sezona potvrdila vrchovatě).

7) Zařezávání výroby

Dokud porostou obnovitelné zdroje rychleji než akumulace (což tak pořád je a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo dramaticky změnit), provozovatelé soustav budou čím dál častěji nuceni přistoupit k tzv. curtailments, tedy zařezávání výroby, aby zabránili přetížení sítě. Výrobcům to samozřejmě může být jedno, dostanou-li odškodnění. Zaprvé jde však o doslova morbidní dotování nevýroby (to už je na úrovni mařičů) a za druhé hádejte, z čí kapsy se to v důsledku bude hradit…

Ve středu 16. dubna 2025 proběhla specializovanými belgickými médii nenápadná zpráva, která těžko mohla pomýšlet na průnik do mediálního mainstreamu. Belgický provozovatel přenosové soustavy varoval, že rychlý růst fotovoltaiky povede k dřívějším sezónním vrcholům nadprodukce: „Během špičky, v závislosti na orientaci a dalších technických omezeních, mohou fotovoltaické panely vyrobit až 9 GW elektřiny. Jakékoli výkyvy počasí, ať už sebemenší, mají proto významný vliv na rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, což může vést k záporným cenám. Energetická transformace a rozvoj fotovoltaiky jsou dobrou zprávou pro naši energetickou nezávislost a pro planetu. Zároveň však představují pro náš systém několik výzev, pokud jde o kapacitu a stabilitu sítě,“ přiznal James Matthys-Donnadieu z Elia.

Nevím jak vy, ale od jisté chvíle neberu varování provozovatele přenosové soustavy na lehkou váhu…