Článek
Televizní premiéra filmu Bratři přinesla skupině bratří Mašínů opět obrovskou vlnu pozornosti. I když si ji za své činy nepochybně zaslouží, nemělo by se zapomínat ani na jiné hrdiny, kteří se nebáli postavit totalitní zvůli. Jejich osudy byly mnohdy srovnatelně dramatické a někteří z nich bohužel za svůj boj zaplatili nejvyšší cenu. V lepším případě skončili ve vězení nebo pracovním táboře. Pojďme si tedy připomenout některé z dalších významných, avšak pozapomenutých osobností třetího odboje.
Jiří Kodet
Prvním z neznámých hrdinů je Jiří Kodet. Na rozdíl od jiných odbojářů nemusel použít zbraně ani násilí, přesto mu podařilo pomoci několika lidem nepohodlným komunistickému režimu.
Kodet pracoval jako civilní zaměstnanec v dolu Rovnost, který byl součástí jáchymovských uranových lágrů. Rudému totalitnímu režimu evidentně nebyl nakloněn, protože se při práci v dolu sblížil s jedním z vězňů, který spolu s dalšími plánoval utéct na svobodu a následně emigrovat na Západ. Jiří Kodet muklům v útěku pomáhal a opatřil jim zbraň. Čtyři z nich v srpnu 1950 opravdu z lágru uprchli a přitom byl postřelen jeden z dozorců.
Dva z uprchlých vězňů se opravdu dostali přes hranice až na vytoužený Západ. Další dva vězni ani samotný Kodet už ale takové štěstí neměli. Jiřího Kodeta StB zatkla hned v den útěku, jeden z uprchlíků byl zastřelen a další zatčen. V jáchymovském kině se pak konal společný soudní proces i s další skupinou útěkářů a padly hned čtyři rozsudky smrti. Jedním z nich byl i Kodet. Pokoušel se ještě odvolat, ale neúspěšně a 21. října 1950 byl v Praze na Pankráci popraven. Jeho příběh je ještě o to silnější, že svůj život nasadil pro svobodu druhých a ze svých činů neměl žádný osobní prospěch.
Jiří Kodet má svůj symbolický hrob na Ďáblickém hřbitově v Praze.
Štěpán Gavenda
Příběh Štěpána Gavendy se podobá spíše akčnímu filmu, než realitě. Ale přesto se stal. Gavenda navíc v mládí nepůsobil jako ukázkový bojovník za hodnoty jako jsou svoboda nebo spravedlnost. Dostával se totiž do křížku se zákony a strávil dokonce rok v polepšovně. Svůj opravdový charakter však začal ukazovat už za druhé světové války, kdy se připojil k partyzánům a účastnil se výbojů proti nacistům.
Kvůli neuvěřitelným činům se Štěpánu Gavendovi přezdívá český Rambo.
Po válce se Gavenda usídlil v Jirkově na Chomutovsku a vypadalo to, že se snažil zase žít normální a spořádaný život. Osud mu to však nepřál. V roce 1948 přišel komunistický převrat a pro Štěpána Gavendu to znamenalo opět se zapojit do boje proti totalitní zvůli. V dubnu 1948 pomáhal s útěkem neodsunutým sudetským Němcům, ale byl Státní národní bezpečností. Z policejní stanice ale dokázal utéct a kromě toho ještě z věznice osvobodil německého kamaráda i s rodinou. Všichni pak utekli do západního Německa.
Gavenda se ale vrátil do Československa, nadále převáděl a stal se agentem chodcem. Pevně se ale řídil pravidlem, že převede jen ty, komu hrozí bezprostřední nebezpečí. Takto pomohl dalším šedesáti lidem. StB jej znovu dostihla v roce 1949, kdy jej zradil jiný kurýr. Gavenda se dostal do obávaného Domečku na pražských Hradčanech, kde sadista František Pergl vězně při výsleších nelidsky týral. Štěpán Gavenda si však nic takového nehodlal nechat líbit a spoutaný Pergla zmlátil stoličkou.
„Vím, že dostanu špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude.“
Verdikt pro Gavendu nakonec zněl trest smrti. Zachránila jej ale milost a trest mu byl zmírněn na doživotí. Skončil ve věznici v Leopoldově, která byla pověstná tím, že z ní není možné utéct. Štěpán Gavenda ovšem znovu dokázal zdánlivě nemožné a spolu s dalšími vězni se mu podařilo nejen utéct z vězení, ale i na Západ.
Možná už teď tento příběh nepůsobí příliš uvěřitelně. A stejně tak mu nemohli uvěřit ani Gavendovi spolupracovníci, kvůli čemuž ztrácel důvěru. Přesto se znovu vydal do Československa s další zpravodajskou misí. Na cestě zpět do Německa ale spadla klec. Dopadli jej vojáci a i když je nějaký čas držel v šachu pistolí, utéct se mu už nepodařilo. Znovu zazněl rozsudek smrti, kterému bohužel napodruhé Štěpán Gavenda neunikl. 28. června 1954 byl popraven.
Stanislav Broj
Dalším málo známým jménem je Stanislav Broj. S jeho životem bylo pevně spjato zemědělství, v meziválečném období byl členem agrární strany a za druhé světové války podporoval odboj proti nacismu.
Po válce chtěl opět hájit zájmy zemědělců, ale protože Agrární strana už neexistovala, přidal se k Lidovcům. Za ně se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. A poslanec to byl velmi výrazný, především svým bojem proti komunistům i jejich zemědělské reformě. Za vše mluví jeho věta z roku 1946, že „každý by měl být pánem na své půdě.“ Ta se komunistům samozřejmě tuze nelíbila a včetně jeho dalších výroků si ji dobře zaznamenali.
Stanislav Broj celý život hájil práva zemědělců. Za své postoje nakonec zaplatil životem.
Před volbami roku 1948 Brojův poslanecký mandát zanikl a začala štvanice na jeho osobu. Už tehdy byl za své výroky nepohodlným a v prosinci 1948 odsouzen na pět let. Komunisté si pak počkali, až získají v Československu plnou moc a na svého odpůrce si znovu došlápli v roce 1950. Ve vykonstruovaném procesu byl obviněn z organizování vzpoury vězňů na Borech a následně oběšen. Jde o jednoho ze dvou opozičních politiků, kteří na svůj boj proti komunistům zaplatili nejvyšší cenu. Druhým z těchto politiků byla veřejnosti o poznání známější Milada Horáková.
Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni jimi také budou! (odmlka) Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!
Neznámých hrdinů je mnohem více
Ať už z jakéhokoliv důvodu, rudé totalitě se v Československu stalo nepohodlných tisíce lidí. Kolem 70 000 lidí za to skončilo v pracovních táborech a věznicích, 4500 z nich tam zemřelo. 248 lidí bylo popraveno.
Je velmi těžké vybírat konkrétní příběhy hrdinů. Jedno je však jisté - komunismu se postavilo mnohem více lidí, než skupina bratří Mašínů. A na nikoho z nich bychom neměli zapomínat. Osobně také doufám, že se časem dočkají zfilmování i další zajímavé příběhy. Rozhodně jich za období třetího odboje máme dostatek.
