Článek
Americký prezident Trump si stále myslí, že se s Ruskem bude možné domluvit na mírovém řešení války na Ukrajině. Spojené státy představily dvě dohody, ke kterým údajně s Ruskem dospěly. První se týká přerušení útoků na energetickou infrastrukturu, druhá pak příměří v Černém moři. Rusko ale na Ukrajinu hned v noci poté masivně zaútočilo, čímž ukázalo, že o opravdové příměří, nebo dokonce mír rozhodně nestojí.
Historie navíc ukazuje, že jakékoliv sliby Moskvy se vždy postupně změní v bezcenný cár papíru. Pojďme si připomenout, jak ztroskotaly dohody mezi Ukrajinou a Ruskem v minulosti.
Budapešťské memorandum
Když se roku 1991 rozpadl Sovětský svaz, Ukrajině zůstala podstatná část z obrovského sovětského jaderného arzenálu. Dalšími zeměmi, které takto zdědily jaderné zbraně, byly Kazachstán a Bělorusko. Svět v tom ale viděl bezpečnostní hrozbu, a proto v roce 1994 přišlo Rusko, USA a Velká Británie s návrhem na dohodu. Ukrajina a další dva odštěpené státy se měly vzdát svých jaderných zbraní za to, že jim světové velmoci v čele s Ruskem garantují bezpečnost a územní celistvost.
Jak ale toto memorandum dopadlo dnes už víme. Vladimir Putin si z něj vůbec nic nedělal, v roce 2014 Ukrajinu napadl a odtrhl Krym. Tím přímo porušil bezpečnostní záruky, ke kterým se Rusko v rámci budapešťského memoranda zavázalo. Ruský ministr zahraničí Lavrov pak zpochybnil platnost memoranda tím, že po Euromajdanu vzniknul z Ukrajiny nový stát.
Ve skutečnosti ale Ukrajinci svrhli proruského prezidenta Janukoviče, aby se vymanili z ruské nadvlády. Na Ukrajině se tedy nezměnilo nic kromě toho, že získala opravdovou nezávislost. Moskva si však zřejmě Budapešťské memorandum vykládala tak, že platí pouze v případě, když bude Ukrajina jeho loutkový stát.
Ukrajina musí dodnes litovat, že Rusku důvěřovala a vzdala se svých jaderných zbraní. Kdyby tehdy tuto chybu neudělala a k dohodě nepřistoupila, Rusko by si její územní celistvost jistě nedovolilo ohrozit.
Minské dohody
Když Rusko vojensky napadlo Ukrajinu v roce 2014, objevily se tak jako během současné války snahy o mírové řešení. Proto Ukrajina, Rusko a separatisté uzavřeli takzvanou První minskou dohodu. Na dodržování příměří uzavřeného pomocí této dohody dohlížela Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
Ani tato dohoda s Ruskem však nevyšla. Proto byla 12. února 2015 uzavřena Druhá minská dohoda, nazývaná také Minský protokol. Tato dohoda už byla na vyšší úrovni a spolupracovalo na ní kromě Ukrajiny a Ruska také Německo, Francie a Bělorusko.
Rusko ale hned v prvních dnech po uzavření dohody ukázalo, že si s jejím dodržováním nemíní lámat hlavu. Přes platné příměří se ruské tanky nadále přesouvaly například k frontě u Debalceva a pokračovaly v útoku. Proruští separatisté se následně nechali slyšet, že na tuto oblast příměří neplatilo. Rusko a jeho loutky si ovšem příměří vykládali po svém i na dalších místech fronty. Ofenziva proruských jednotek pokračovala například i u Mariupolu.
Druhé minské dohody se účastnili i světoví státníci, ale Rusko ji přesto nerespektovalo. Není tedy jediný předpoklad, že by Rusko dodržoval dohodu s kýmkoliv jiným.
Rusko dohody nerespektuje
Na základě těchto docela nedávných zkušeností jsem přesvědčen o tom, že úplně stejně dopadnout i veškeré další snahy o to se s Ruskem domluvit za jednacím stolem. Rusko dohody nedodržuje. Jejich význam si interpretuje po svém a pouze je využívá ve svůj prospěch, aby získalo výhody nebo čas na promyšlení dalších kroků.
To stejné se ostatně ukazuje už nyní. Američané sice slavnostně ohlásili, že s Ruskem domluvili příměří v Černém moři, samotná Moskva reagovala úplně jinak. Příměří teprve podmínila výraznými ústupky, jako například výzva k připojení ruských bank k platebnímu systému Swift, který je nutný ke zpracovávání plateb. Mimo to navíc ještě Rusko prohlásilo, že pro ukončení války na Ukrajině požaduje stažení jednotek NATO z východní Evropy. A nesmíme zapomínat na fakt, že tento ruského zbrojení přesahuje potřeby války na Ukrajině.
To je naprosto alarmující a osobně to vnímám jako signál, že se máme mít opět na pozoru. A také se tím znovu ukazuje, že Putinovi nejde o mír, ale o přípravu půdy pro další rozpínavé tendence. Pokud Rusku nyní opět ustoupíme, troufám si tvrdit, že opět poruší všechny případné dohody a garance. Proto bychom měli tak jako rusové přemýšlet dopředu a nepřipustit dohodu, která by Rusku hrála do karet a umožnila mu za pár let zaútočit na státy NATO, tak jak varují někteří vojenští představitelé.
