Článek
Předešlu svůj názor, že ČR obyvatelná je, není-li člověk příliš náročný. Jen jsou tu jisté zvláštnosti, „špecifíka“ tomu říkali Slováci, pokud šlo o Slovensko. Plně se to vyjevilo o tomto víkendu:
Češi slaví tak, že si zavřou obchody! Tak i tentokrát. Tudíž měli na nákupy o den méně; oslavy končily nedělními frontami u pokladen!
Obchod je v éře konzumerizmu klíčové místo pro vytváření společenské atmosféry, něco jako gotická katedrála v době raného středověku. Vždycky znovu mě překvapí, jak málo tu lidé chápou, co se tam vlastně děje. Přichází zákazník, tedy někdo, kdo do obchodu přináší peníze. Čekaje ve frontě jsem s údivem sledoval, jak jeden z prodavačů šel za prodavačkou, která byla u pokladny, a fronty nedbajíc, koupil si u ní cigarety. Nejenže v práci nepracoval, nejenže předbíhal, ale navíc lidi, kteří mu přinesli peníze! A pak, to hrozné ohrazování: Lidé si u pokladen ohrazují své nákupy, aby prodavačka věděla, které zboží patří kterému zákazníkovi. Kdo by to od včerejších komunistů čekal?!
Šokován návštěvou obchodu utrpěl jsem další šok při návštěvě kontejnerů, do kterých vynášíme odpad. Domovní správa nechala na kontejnery namontovat zámky. Ve škole jsem se učil, že v komunismu, ve kterém budu zaručeně žít, bude všechno patřit všem. A teď všem nepatří ani odpad!
Celá svátková taškařice, poznamenaná nejistotou ohledně toho, kolik je vlastně hodin, vyvrcholila udílením státních vyznamenání. Vyznamenával prezident, za kterého si Češi zvolili generála, který se vyznačuje tím, že je mu jedno, s kým a za co bojuje.
Řečeno s klasikem: Má duši zvláštní — trochu drsná zdá se…
