Článek
Jak žít?
Všichni chceme být šťastní. Úspěšní, bohatí a zdraví. Lze žít jen pro sebe?
Realita? Odpovězte si sami - po pravdě. To vám otevře oči. Není život blízko dystopii? Pochopte, o co jde, díky definici níže.
Definice dystopie (od autora článku:) Dystopie je druh literatury, filmu a dalších médií, který vytváří fiktivní svět, v němž autoritářsky vládnou elity nebo diktátor. Ten provází trvalé sledování jednotlivců, šikanu za obskurní prohřešky, nesmyslné daně, absenci empatie, podceňování ochrany přírody, to vše dohromady znamená kritické omezení lidských práv a svobod. To nejhorší? Lidé si to všechno bez protestů nechávají líbit.
Víte, kdo nám vládne? Volební nadšení končí tragikomedií při „porcování medvěda“. A národ se tím baví? Cestou z beznaděje je typické české „švejkování“. Už vám došlo, co bude dál? Tušíte, kdo bude v reálu vládnout a co se bude dít v blízké budoucnosti? Je vám jasné, že nic není jasné a vaše účast ve volbách byla….jak to říci? Tak ještě jednou otázka: Kdo nám bude vládnout? Vláda, média, oligarchové, EU a NATO nebo jakýsi Black Rock? To prý jsou jen nesmyslné, veřejností oblíbené konspirace, odvádějící pozornost od reality.
Kdo je ten, kdo píše na internetu, že nejsme svéprávní, protože jsme podlehli konspiračním blábolům? Mohl by nám vysvětlit, jak my, veřejnost, máme chápat současnost? Koho jsme si to zvolili a jak chápat aktuální důsledky? Co je pravda a co lež a jak chápat aktuální boj o moc?
Komu a čemu můžeme věřit? Odpověď NIKOMU je údajně důkaz ztráty duševní integrity a osobnosti toho, kdo takto reaguje na otázku o důvěře. Jak tedy zní moudrá, historií a realitou podložená odpověď na otázku: Kdo si to s námi hraje a co tím sleduje?
Negace provází současnou civilizaci!
Internet je plný negativních zpráv a fatálních predikcí (dříve věštby). Vysvětlení? Většina veřejnosti si ještě neuvědomila, že negace jí ubližuje, protože budí nepříjemné emoce, nejistotu, obavy z existence a blízké budoucnosti. Kdo se bojí o svůj život, je snadno manipulovatelný sliby, finanční podporou a sociálními výhodami.
Můžeme se divit, že populismus je opět u moci? Tím, že si ho zvolila drtivá většina veřejnosti se ze společnosti stává „poslušná, tolerantní množina občanů“, která neklade vládcům odpor. Jinými slovy revoluce není na programu dne. Tato země není zemí žlutých vest (Francie). Za to se může pochlubit bezzubou masovou mediální občanskou diskuzí. Důkaz demokracie? Právo na osobní názor jako jedno z lidských práv?
Realita? Já, občan, chci žít, přežít a mít se dobře. Nechci žít ve strachu z vývoje společnosti a už vůbec ne z obav o vlastní budoucnost. Kdo se opravdu systematicky nezamyslí nad okolnostmi současného života, má výhodu, protože mu nehrozí poškození osobnosti. Je tento přístup k životu racionální sebeobranou vlastní psychiky?
Proč? Kolik těch „proč“ lze formulovat? Tak třeba proč nás přitahují negativní zprávy? Dokonce sledování tragédií?
Připomínají teoretická rizika běžného života a tím vnášejí do podvědomí nejistotu a obavy a vyvolávají úvahy o nutnosti přípravy na existenční problémy. Vysvětlení? Stále náš ovládají instinkty! Jsme ostražití, když si myslíme, že jsme ohrožení. Princip? Ochrana před vnějším nebezpečím, bezpečnost tlupy. Náš mozek je evolučně nastaven na vnímání hrozby. Kromě jiného máme tendenci číst zprávy, které potvrzují náš pohled na svět. Jenomže tak se chovají všichni! To způsobí napětí a konflikty, počínaje rodinou a přáteli a těmi, s nimiž komunikujeme nepřímo pomocí sociálních sítí.
Dnes? Budeme-li permanentně ostražití a přitom bezbranní, staneme se bojácnými, úzkostnými a „poslušnými“. To už vypadá jako psychiatrická diagnóza! Ta vyžaduje léčbu. Co bude tvořit terapii?
Teď čtěte pozorně! Lidský mozek je naprogramován tak, aby negativní podněty vnímal intenzivněji než pozitivní. Zpravodajský web The City Reporter jediný den publikoval jen pozitivní události. Výsledek? Ztráta 66 % čtenářů. Když člověk negativní informace konzumuje často a přitom má citlivou povahu, podporuje v sobě vznik nepříjemných pocitů. Ty nepříznivě ovlivní jeho jednání. To je důvod, proč jsem výše v textu připomenul psychiatrii a nedávno napsal článek o psychedelikách.
Co dělat – je možná prevence?
Řešení se nápadně podobná abstinenci a nazývá se „informační dieta“. Rozumní špatné zprávy nečtou. Také nečtou bláboly na sociálních sítích a podcasty neetických influencerů.
Rozumný člověk musí pochopit, že média mají tendenci zveličovat a některá senzacechtivě prezentovat banální zprávy. To je jejich princip. Dejte pozor! Naučte se poznat falešné emocionální apely a manipulaci s vaší psychikou a podvědomím. Nečtěte negativní zprávy před spaním. Čtěte dobré zprávy v případě, že je někde najdete, které vás budou inspirovat a podpoří váš optimismus. Zkuste najít kamarády (-dky) a vytvořit skupinu lidí s podobnou taktikou přístupu k životu.
