Evergreen? Senioři pod drobnohledem.

Chcete-li získat přehled, co se píše o seniorech na Seznam Médium, máte možnost si články dohledat. Pokud to umíte s počítačem nebo chytrým mobilem. Najdete tam články o tom, že my senioři to neumíme, ale také že to je pomluva, protože prý to (mnozí) umíme.

Nedokážu obě protichůdná tvrzení objektivně vyhodnotit. Nechci použít styl „podle sebe soudím tebe“. Zjistil jsem, že některé státem dotované organizace pořádají pro seniory kurzy práce s počítačem. Kolik jich je a kolik tam chodí seniorů nemám tušení, nevím, zda je to efektivní. Teď mne napadlo jiné rčení, předem se omlouvám! Zní „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Ještě že senior není pes, že?

Přidám k sarkasmu trochu cynismu. V LDN nebo domově s pečovatelskou službou osobní počítač? Ostatně, něco to stojí, teď nemyslím „pobyt, péče a strava“ (to také, že?), ale třeba cena toho počítače a připojení k síti.

Moc rád bych věděl, kde autoři článků o seniorech, kteří sami seniory nejsou, hledají jimi prezentovaná data (reálná fakta). Tudíž z logiky věci vyplývá, že autoři prezentují svůj subjektivní názor. Také je možné, že existuje statistika počtu seniorů, ovládajících základní úkony na počítači. Hledat to nebudu.

Většinu článků o nás seniorech píší lidé, kteří nejsou v seniorském věku. Nevylučuji, že někteří mají osobní zkušenosti se seniory, ba dokonce i osobní praxi. Jen výjimečně je autorem senior nebo seniorka. Jedna taková je dokonce vtipná, píše s úsměvnou sebeironií. Viz níže. Píše pod jménem „česká psina“ a článek má nadpis Kdy přichází stárnutí? Když se stokrát opakovaná lež stává pravdou. (7.10.2024). Doporučuji, je to vtipné a dokonce moudré. I když, víte, no něco mi v tom nehraje. Pochopte, přece já, zkušený autor, senior, nebudu vychvalovat konkurentku, že?

Úvod máte za sebou.

Dlouhý, že? To jsem celý já. O co méně mohu živě komunikovat v běžném životě o to víc toho napíšu. Tady jsem začal trochou sarkasmu, laskavé nadsázky a ironie.

Důvod?

Senioři (myslím oba „druhy“) prý nerozumí legraci. Řekněme, že z obecného pohledu to je pravda. Já je chápu, humor je (nás) přešel poté, co si ve svých posledních seniorských letech užíváme především bolest. Fyzickou i psychickou. Vím, o čem píšu. Oboje si užívám. Jak by ne, už mi táhne na 79. Stav? Inu, jde to, ale dře to, často doslova.

Čtu o tom, že prý už nic nemusíme. Dokonce to napsalo také pár diskutujících seniorů. Opravdu? Já jsem singl senior v pronajatém bytě. Musím být soběstačný „organizačně i finančně“. Aktivní život znamená věnovat pozornost „NUTNÝM OKOLNOSTEM“.

Tak, konečně budu psát o tom, co jsem chtěl. Dnes to bude….jejda, nemohu si vzpomenout….aha, už vím!

Neprotestujte, nepište v diskuzi vlastní opačný názor! Já to z preventivních důvodů (ochrana před infarktem) nečtu. Neztrácejte s komentáři mých myšlenek čas. Jen se nad nimi zamyslete. Jo, nezapomeňte na srdíčka.

Kdo to mluví?

Vy, milé seniorky, protože disponujete dvěma výjimečnými vlastnostmi. Jsou jimi sdílnost a potřeba (téměř nepřetržité) komunikace. Není váš problém, že muži jsou většinou nemluvní. Ta horší strana mince je v tom, že my muži vás celý život moc neposloucháme. Dobře, dobře, já vím, ve vašem případě byli vaši muži výjimkou. Naštěstí pro vás oba.

Na druhé straně je tu neoddiskutovatelná realita, že my muži mlčíme, jsme-li mezi ženami. Protože nás nepustíte ke slovu (fajn, to je další nadsázka!). Odborníci už zcela otevřeně připomínají, že je to „normální“, protože ženský a mužský mozek jsou dva odlišné světy, dvě formy logiky, jsou nekompatibilní, přinejmenším v oblasti komunikace.

Klid prosím! Neprskejte a nechystejte diskuzní hejty! To nemám z vlastní hlavy, ale z vědy! No fakt, nekecám!

My, (bývalí) muži neradi mluvíme v kolektivu se ženami, protože nám skáčou do řeči, nepustí nás ke slovu, nevnímají naše moudré názory. Seniorky (prý) mluví jen o nemocech, kdo umřel, co „mladí“ (prý nemají zájem), někdy naopak chlubení, jak jste je dobře vychovaly. My senioři neradi mluvíme o těchto aspektech života se ženami, protože se prý vždy (už zase) chlubíme. To seniorky nesnášejí. Navzdory tomu, že v mládí jim to bylo sympatické!

My muži-senioři neradi připouštíme realitu seniorského věku, kterou jsou rostoucí zdravotní problémy. Vždy jsme byli stateční a všechny problémy jsme překonali aniž bychom je řešili s lékaři. Přece nebudeme fňukat. Ale najednou to nejde! Co teď? Dokonce na nás není hezký pohled. Přesněji – je na nás nehezký pohled. To je opravdu na depku. My muži jsme se vždy porovnávali. Kdo ho má většího. Kdo koho přepral, čeho dosáhl v konkurenci ostatních samců.

Něco ze života?

Stane se, že jedu MHD. Už jen v denní čas, kdy tam není nával a ty hordy mládeže, v době, v podstatě vyhrazené nám starším. A že nás tam je…. A ještě ke všemu to jsou v drtivé většině ženy. Neptám se jich, kam a proč jedou. I když to tuším. I když tuším, že moje tušení nemusí být správné.

Jedu, a když uvidím „staršího“ pána zbystřím, po očku sleduji. Dělám, že nekoukám. V létě a ve slunečných dnech jsem si zvykl nosit sluneční brýle, protože mne staří kolegové inspirovali. Nejprve jsem je nechápal. Chtějí být „cool“? Pak mi to došlo! Skrýt pohled za brýlemi umožní nenápadně zírat. Ale proč?

Ty pohledy jsou vysloveně „srovnávací“! Vnímám, že my senioři jsme většinou nevrlí, nepřívětiví a otrávení. Často nepřátelští. Možná si v duchu říkají – všichni ostatní jezdí auty, já sockou.

Koukám, hodnotím a přemýšlím – také vypadám tak blbě? Tak sešle? A co to má na sobě za hadry? A vida, sotva leze, přitom bych řekl, že je výrazně mladší než já! Tak to já jsem na tom ještě dobře. Zvedlo mi to sebevědomí. Někdy jen, než přijde týpek, co je na tom evidentně lépe. Nebo než si uvědomím, že mladší spolucestující nás ostentativně ignorují. Stejně jako spolucestující senioři vzájemně. Je to náročné. Už jen proto, že v MHD v ten seniorský čas pochopíte, že je nás opravdu hodně, dokonce čím dál víc. A to přitom mnoho mužů seniorů sedí doma.

Jak a kde jde život seniorů?

Příklad? Obchodní centra a supermarkety.

Senior (muž) v obchodním centru? Nevídám často starší manželské páry v OC. Většinou je tam každý sám. Muži jsou tam proto, že se necítí tak osamělí. Nakonec také koukají po lidech i do výloh. Nákupy nehrozí.

Seniorky to OC baví, je na co koukat – na lidi i do výloh. Staré zlaté časy nákupů módy, že?

Senior (muž) v supermarketu?

Pasivní a otrávený. Vždy dělá doprovod partnerce. Ta je na to evidentně zvyklá. Velí, nakupuje, rozhoduje, co bude vařit (apod.). Protože většina nás, seniorů, nikdy nevařila. Většinou ani samostatně nikdy nenakupovala.

Seniorky v supermarketu?

Často samy (že by rozvedené nebo vdovy?): Koukám a cítím, že jsou trochu mimo, zmatené. Nemají komu velet, s kým „diskutovat“. U kasy se pak chovají jako ony typické socialistické nákupní „frontové bojovnice“.

BONUS místo omluvy za drzost něco úsměvného?

AHA efekt, plynoucí z reality stárnutí a stáří!

Chytrý stárnoucí jedinec včas pochopí, že důležitá je dlouhodobá a trvalá prevence. Dokonce (prý) nikdy není pozdě. Mezi námi, musím to potvrdit z vlastní odborné i osobní praxe. Jen díky časnému návratu k fyzické aktivitě jsem stále naživu.

Na internetu existují desítky moudrých odborných (?) doporučení. Vždy provázených připomenutím nákupu zázračných prostředků. Mezi námi, opět musím potvrdit z vlastní odborné i osobní praxe, že v případě správné ho výběru a režimu aplikace, mnohé opravdu fungují. Jen je nutné dobře si vybrat.

A co třeba následující základní „internetové“ doporučení?

Vy všichni senioři, mladší i pokročilí, chcete se dožít vysokého věku? Cvičte, nepijte alkohol ani kafe, natož limonády, jezte zdravě a nepřejídejte se. Berte „vitamíny“. Budete žít déle a díky tomu nás tady bude čím dál víc.

Aha haha.