Článek
VÁNOCE 2024
JE TO STRES, STAROST O HEZKÉ VÁNOCE? MUSÍ BÝT POVINNĚ BOHATÉ?
Jaké ty myšlenky jsou? Tak třeba: „Kde a v čem to žijeme a v čem budeme žít za pár let, natož v roce 2050“?
Začnu optimisticky a pokusím se také nekonfliktně
Souhlasím s tvrzením jiných autorů, že se máme docela dobře. Sleduji to v supermarketech a v OC. Všichni mají auto (-a), aby si tam dojeli pro dárky. Prostě, alespoň na Vánoce buďme optimističtí a „šťastní a veselí“. Pochopitelně dobře víme, že mnozí z nás tohle říct nemohou. To je čas na charitu. Tu my Češi umíme opravdu dobře. Třeba nedávná potravinová sbírka nebo Paraple. Nebo postižené děti. A právě proto musím připomenout, že veselé Vánoce jak pro koho. Tak mne zrovna napadlo, jak to asi mají ti, kdo jsou opuštění? Netuším jak oni, ale já to nějak přežít musím. Už zase.
Ne, rozhodně vám nechci kazit náladu! Jen připomínám tradiční „zamyšlení“
To, co se stává realitou už také v naší zemi, to rozhodně není nic příjemného. Tím spíše, když myslíme na budoucnost. VÁNOCE JSOU CÍRKEVNÍ SVÁTEK.
Náboženství svět rozdělují, a tím způsobují konflikty. Už dávno. Už zase. Vlastně stále. Nemluvě o tom, že dokonce ani v rámci jedné víry neexistuje přesně daný rituál – mám na mysli církevní svátky. Nebo popsáno lépe, postupem času, v závislosti na řadě okolností, se rituály měnily a přizpůsobovaly. Čemu vlastně?
Samozřejmě „lokálním“ okolnostem. Myslím ekonomické situaci daného státu, dokonce i v rámci něj v jeho různých lokalitách. Nemluvě o v něm žijících jiných národnostech.
Optimistická úvaha a přání?
Možná, že se nakonec podaří nekonfliktní soužití?
Nemohl jsem uvěřit tomu, co čtu na internetu o tom, že někteří, v dané zemi „déle žijící imigranti“ se přizpůsobují! Prý ne, že by tomu věřili, ne že by to prožívali nebo dokonce konvertovali, prostě se adaptovali. Rozumné, co říkáte? Jednoduše taktika „my se nepereme kvůli vlastní, odlišné víře, my jsme tolerantní, protože u vás žijeme.
Víte, jak to je správně?
Dodržujme pravidla! Jaká? Moje země, moje pravidla! To je přece jasné a logické řešení? Jak to udělat? Co třeba náročné podmínky udělování občanství v některých zemích? Měli bychom pochopit, že neomezená tolerance znamená riziko, protože ti, kteří přišli, jsou přesvědčení, že přišli, aby nás předělali k obrazu svému.
Myslíte si, že to tak bude, až těch imigrantů dorazí výrazně víc? Že jich ty hordy nepřijdou? Díky za optimismus. Prověřte si situaci třeba ve Francii.
Poučení? Tlačme na státní orgány, aby k tomu nedošlo.
Raději si nechci představovat situaci, kdy v konkrétní zemi, v níž zásadně převládá jedna víra, bude už tak mnoho imigrantů jiné víry, že polovina obyvatelstva bude slavit Vánoce ve svých kostelech (a ještě ke všemu v jiné dny), jedna třetina v synagogách a zbylá třetina se bude separovat ve svých mešitách. Nebo to dokonce skončí obráceně? Hororová představa? Vlastně, nenapsal jsem něco špatně?
Co my Češi tady a teď ve Střední Evropě, národ, který vlastně „moc nevěří“?
Ten největší paradox? Nevěří, ale už měsíc před oficiálními Svátky žije přípravami. Čím dál intenzivněji masírován byznysmeny a letitým klišé.
Už dlouho se okolo Vánoc neudálo nic, co by změnilo místní vánoční rituály. Až letos!
Živí kapři v kádích? No to je přece barbarství! Trápení živočichů. Pravda, přiznejme si, že to není pěkný zvyk, jenomže, tak nějak to je pro nás „tradice“. Teď mne napadlo, že tradice typicky a ryze česká. Díky Jakubu Krčínovi. Prostě musíme mít kapra, paradoxně v drtivé většina případů výhradně na Vánoce, protože v „blízkých zemích“ nic takového neznají. Dokonce i v těch „velmi blízkých“. No a co? Prostě, je to náš místní folklór. Etnografové by mi možná vysvětlili, že ztráta zvyku, vynucená okolnostmi, je devastující.
Pevně věřím, že se nedočkám nepříjemných reakcí a důrazného poučení, popisující moji inteligenci, od diskutujících spoluobčanů, když tady a teď připomenu, že my prostě jsme tací , nedokážeme se domluvit. Nejenom to. Neustále musíme do všeho šťourat. Zpochybňovat principy. Reptat, ale přitom se nedomluvit na jednotném postupu a tudíž nedokázat nespokojenost dotáhnout do účinného řešení.
A jak to bude se světem po mnoha dalších Vánocích?
Bude Svět model 2050 místem tolerance, porozumění, míru a spokojenosti se životem přinejmenším pro většinu populace? Mnoho znalců je optimistických. Není to iluze, kterou malují tak, aby nás nevystrašili a nezpůsobili nám deprese?
Proč to připomínám? Protože než jsem se pustil do tohoto článku, studoval jsem, co je člověk moderní doby za „existenci“. Když sleduji zprávy o aktuálním životě, je to výčet zločinů, podvodů, obohacování na úkor ostatních, politických intrik a boje o moc, katastrof a chmurných předpovědí.
Existuje zdravou mysl chránící sebeobrana? Jistě, nevnímat zprávy a internet. Tohle asi nikdo nedokáže. Tak prostě dělat, že nic, ono to (zase) dobře dopadne, v duchu přesvědčení, že „nic s tím stejně neudělám“.
Chodí tady čerti, nejenom Mikuláš
Četl jsem, že v každém z nás je současně dobro i zlo. Jednou jsi Mikuláš, jednou čert. To je cosi, co si vyžádá další článek, protože těch čertů je tu už nějak moc. Zato Mikuláš a Ježíšek jsou každý jeden. Další článek o zlu v nás. To proto, že je třeba pečlivě analyzovat, kdo jsme a jací budeme za 25 dalších let. Musíme to udělat, jinak nebudeme schopní opravdu věcně předpovědět reálný život roku 2050.
Uvažoval jsem také o mezinárodní situaci
Jsem pamětník, živě jsem si vybavil „bratrskou pomoc“. Faktem je, že ta se v Evropě zabydlela už spolu se 2.světovou válkou. A po ní. To si samozřejmě nevybavuji. Jsem až „těsně poválečný“. A potom přišla ta, která pohnula kolem českých dějin.
Tudíž máme s bratrskou pomocí z Východu (dokonce i z okolí) bohaté dlouholeté zkušenosti. Byli jsme šťastní, když skončila. Kolo dějin se otočilo pozitivním směrem. Jenomže to dlouho nevydrželo. Naneštěstí. Kolo se otočilo špatně. Tím pádem žijeme v době, kdy my jsme těmi, kdo dává bratrskou pomoc (no jistě, že také, a to hlavně, Západ). Prostě, ironie Osudu (dějin). Možná bychom si mohli namlouvat cosi o odvetě. Ovšem jen v případě, že si nepřipouštíme, že dráždíme medvěda holou rukou.
Tak jaká bude budoucnost?
O predikce, jak to bude do roku 2030, nebo dokonce 2050, není nouze. Existuje mnoho předpovědí, pocházejících od expertů (a expertek) všeho druhu, přístupu, vzdělání a zájmů. Vím to, podrobně jsem to prověřil.
Co to vlastně je predikce? Věštění nebo seriózní odborná až vědecká analýza, podpořená a vyšperkovaná umělou inteligencí? Nejde o Nostradama, Babu Vangu a několik současných věštců či svérázných kartářek. Jde o fakta.
Prognózy se významně liší
To, co je jim společné, jsou válečné konflikty. Neschopnost dohody mezi náboženstvími, národy, státy. Vzpomínáte si ze školy? Správně, bylo tomu tak vždy v hluboké minulosti, pokračovalo to až do té novodobé. Naneštěstí se liší konkrétní podmínky. Je tu víc než dost prostředků, umožňujících destrukci planety a lidské populace.
Jako by nebylo dost problémů s ekonomikou a hospodářskou rivalitou světových velmocí. Nikdy se nedohodnou. Nedovolí jim to….doplňte si sami ! Připomenu, že se hovoří o „zájmových skupinách“, dokonce o zcela smyslů a rozumu zbavených jedincích.
Co z toho plyne? Zrovna dnes jsem četl úvahy o tom, že ve veřejnosti bují, nám pamětníkům dobře známá „blbá nálada“. Oponují optimisté tvrzením, že se máme nejlépe za celou dobu existence Česka ve všech jeho státních podobách.
Níže prezentuji zkrácená vyjádření několika osobností, jejichž komentář mi připadá trefný. Podrobnosti viz odkaz níže.
Jan Keller
Když se rychle nevyřeší vztahy mezi USA a Ruskem, bude se Země 2050 podobat planetě Pluto. Pokud k jadernému konfliktu nedojde, bude se svět zabývat problémy, jakými jsou nedostatek pitné vody, změny klimatu, přelidnění, rozsáhlé migrační toky a rozmach terorismu. Pokud budou pokračovat trendy, bude zlomek procenta obyvatel vlastnit tři čtvrtiny světového bohatství. Zbytek bude zadlužován, aby se nějak udržela kupní síla. To povede k sociálnímu napětí, politickým krizím a válkám.
Tomáš Sokol
Žijeme velmi poklidný život, ale ve společnosti šílenců, kteří když se pustí do sebe, jsou schopni rozpoutat lokální a možná celosvětový konflikt. Žijeme v relativně klidné části světa, do které se ale valí ekonomičtí migranti, což by nebylo nic dramatického, kdyby neexistovalo podezření, že si s sebou vlečou středověkou náboženskou zátěž, kterou by tady chtěli proměňovat v reálná pravidla chování všech. A taky tu žijeme s magory, kteří logickou diskuzi, kdy je záchranný člun plný tak, že se solidarita mění v sebevraždu, považují za nepřípustnou herezi. Proto se rozumná diskuze nekoná a tématu se chytili extremisté. Odhadovat, co se stane za deset let je nemožné. Spekulovat, co bude 2050 je z mého pohledu za hranicí racionálního jednání.
Ilona Švihlíková
……pro Česko jako pro stát bude zásadní vůbec přežít, tím si bohužel nejsem jistá. Přežít by měl „alespoň“ český národ, to je náš společný úkol.
