Článek
Motto: České školství včera, dnes a zítra
ÚVOD
Vývoj nezastavíš. Důkaz? MŠMT se probralo. Všimlo si, že svět se změnil. Nastal den D! Inovace RVP od roku 2025. Nový školní řád. Hned mne napadlo: New Czech Education Order (NCEO). Czech Education First!
Je jasné, že ZŠ nelze zrušit. (MŠ není dostatek). Státní MŠ a ZŠ o platí stát a kdo platí, ten velí a určuje taktiku. Stát vychovává loajální občany, je to generál. Ale co plukovníci a výkonní praporčíci? Co dělá týl? A co vojáci? Nepoflakují se po ulicích, zahledění do mobilů a netvoří gangy? Mají si s kým hrát, s kým se prát a s kým doma psát úkoly?
Nepropadají beznaději nebo dokonce úzkostem? Nejsou rozmazlení a zhýčkaní? Nebo naopak zanedbaní, protože rodiče nevědí co dřív, aby mohli vyhovět jejich manýrům a třídním soutěžím módy a technologií, jak je to učí influenceři?
RVP? V překladu „rámcový vzdělávací program“. Naneštěstí to není „revoluční vzdělávací program“. Škoda. Kormě jiného platí, že co je psáno, to je dáno, ale jako vždy je tu otázka: bude to vykonáno? Když ano, tak jak a kdy? Myslím, že to bude osvědčeným stylem, tedy pomalu, ale jistě. Nelze vyloučit ani typ „kupředu levá“.
Děti, žáci a studenti. Až příliš často se učí to, co zapomenou /viz příklad z praxe později/, protože to v reálném životě nebudou potřebovat! V některých předmětech jsou to aktuálně překonaná dogmata a nepravdy.
Co na to rodiče? Těm to je (často) jedno, někteří kritizují, protože oni by to dělali lépe. Ti, kterým to jedno není, zkouší domácí výuku a ti finančně zdatní hledají privátní školu nebo školu v zahraničí.
Co na to veřejnost, která má vždy vlastní správný názor na všechno? Nebo je jí to jedno?
Nezbývá než doufat, že se inovace podaří a neskončí to třeba jako pokus o změnu školního stravování. Bez konstruktivních změn. To proto, že změna předpokládá a vyžaduje úsilí realizátorů i strávníků.
RVP možná narazí ve školách na schopnosti učitelů (na 1. stupni především učitelek). Tam je to pro žáky nutná maminkovská laskavost. Na druhém stupni je to nebe a dudy, tam je to pokus o zkrocení pubertálních organismů. Ve hře je také fakt, že každý ředitel (-ka) je jiný. Proto každá MŠ, ZŠ a SŠ je jiná. Velmi.
Tak tohle bude hodně zajímavé. Už se hovoří o tom, že školáci se nemusí učit všechno.
Kdo rozhodne (rozhodl?) co se učit musí? Číst, psát a počítat. Mluvit česky. Až na to, že aktuální „teenagerovská čeština“ je dospělým téměř nesrozumitelná. Nutno je učit se anglicky.
A co dalšího? Děti mají sázet do hlavy méně faktů, o to víc zkoumat a jít do hloubky.
Komentář: Za mne souhlas! Jenomže je to zase jen o dobré vůli a entuziasmu učitelů! Podle mého názoru žáci ZŠ nemohou „zkoumat“. Opravdu ne, snad jen osmáci a deváťáci. Vývoj jde přece jen kupředu.
Jak to vidí jeden z učitelů?
Citace: Snažím se dělat hodiny zeměpisu zábavné, ale nakonec jsem rád, že se děti naučí pracovat s mapami a orientovat se v nich. Aby to celý ročník zvládl je moje hlavní ambice.
Jeho náhled na učení zásadně změnilo nedávné uzavření škol (vynucená online výuka). To změnilo také rodiče. Výrazně přibylo těch, kteří si vyzkoušeli domácí výuku (viz dále) a to je motivovalo ji používat trvale. I když, až tak žhavý ten zájem není.
Pokračování citace: „Nechci sahat rodičům do svědomí, ale když nemuseli děti vodit do a ze školy, tak jim to vyhovovalo. Ubylo jim starostí s logistikou, ale na domácí přípravu se kašlalo. Ty mezery ve vzdělání už některé děti do konce základky nedoženou. V zeměpisu to není zásadní problém. Koho zeměpis nebaví, stejně to zapomene. Koho baví, tomu škola slouží jako odrazový můstek k samostudiu, skýtajícímu nekonečné možnosti díky internetu a naučným pořadům v televizích. Mimochodem, na ředitelské pozice se prosazují učitelé tělocviku, důvod je v jejich nátuře. Ti, co vyučují zásadnější předměty, jsou na ředitelské posty příliš hloubaví a zdrženliví“.
Níže část informací jako ukázka nových osnov. Konkrétně popisuje, s čím by se měli žáci setkávat při výuce fyziky, chemie a přírodopisu
Citace: žák je veden k pochopení základních přírodních dějů a jejich zákonitostí a využívání těchto znalostí. Přitom používá empirické postupy poznávání světa (pozorování, měření, experimenty, ověřování hypotéz a využívá modely). Učí se propojovat poznatky z oblasti přírodních věd a technologií a jejich praktickými aplikacemi v každodenním životě. Cílem je formování postoje žáků k přírodě a životnímu prostředí.
Zdroj: citace z RVP (část: revize)
Popis je jasný. V reálu všechno (opět) závisí na vedení škol a kvalitě a snaze učitelů. Je nutné změnit způsoby edukace. Také je třeba počítat s tím, že pro věkově starší učitele to bude trochu problém. Proto je nutné zajistit dostatek studentů na pedagogických fakultách. Souběžně je třeba změnit obsah výuky. Než přijdou do škol, musí proběhnout upgrade stávající výuky, což si vyžádá náročné postgraduální školení stávajících učitelů. To si asi vynutí zvýšení platů.
Nutnou podmínkou pokroku ve vzdělávání v kontextu s vývojem lidstva (politika, technologie, vztahy, rizika, klíčová role kapitálu apod.) je změna životní filosofie, konkrétně je to chápání smyslu života v měnící se společnosti v kontextu s aktuálními a predikovanými změnami geopolitické situace.
Nyní pár čísel o alternativách
1: Počet žáků na domácí výuce je stále zanedbatelný! Princip je v tom, že se žák vyhne konfliktům s ostatními, případně s pedagogem. Přitom se neučí jen to, co chce, školy ho přezkouší. Najít školu, která akceptuje domácí výuku je náročné. Kolik je žáků ZŠ na domácí výuce? Počet: 6.700 = 0,7 %. Tak proč to pořád řešit?
2. Soukromé MŠ a ZŠ? Pro rodiče finančně. Logicky. Aktuálně existuje cca 300 školních zařízení, někdy společně MŠ,ZŠ a SŠ. Celkem 25.300 studentů = cca 1,5 %. To už není zanedbatelné, kromě toho lze očekávat další nárůst počtu.
Zajímavé také je, jaké nové dovednosti se očekávají od absolventů středních škol do roku 2029. Seznam od nejdůležitějších až po „doplňkové“. Zarážející je fakt, že empatie a altruismus jsou na posledním místě!
1.-3. Analytické, kritické a kreativní myšlení
4. Práce s velkými daty 5. Vedení lidí 6. Odolnost, flexibilita, agilita
7. Zvídavost, celoživotní vzdělávání 8. Znalost moderních technologií
9. Motivace 10.Empatie a naslouchání
Něco o škole s nadsázkou a humorem, aneb škola je když.....
Výchovné zařízení, placené státem z daní rodičů. Osnovy? Cosi jako státní doktrína. Výchova podle státu v interpretaci ministerských úředníků v modifikaci učitelů a ředitelů jednotlivých škol
Sociální zařízení – místo pro neřízený vývoj sociálních vztahů žáků.
Úschovna nezletilých – aby rodiče mohli tvrdě celý den pracovat.
Továrna na produkci „průměrných jedinců“.
Diskriminace inteligentních, benevolence k agresorům.
Místo šikany nestandardních jedinců učiteli a vzájemné šikany žáků.
Prostor pro výuku zbytečností při absenci výuky praktických dovedností a bez prezentace praktického života.
Zdroj unavených a vyhořelých pedagogů.
Příležitost k utváření žákovských gangů.
Místo pro nesmyslná místní regulační opatření.
Nepříznivé prostředí pro učitele s inovativními názory a přístupy.
Místo blízkého setkávání s infekcemi a pro vyhazování pokrmů.
Od 6. do 9.třídy je to pro učitele velmi vyčerpávající povolání.
Místo, kde „zanikají“ mimořádné osobnosti.
Škola by měla být
Místem vysvětlování okolností, provázejících veřejné, místní, státní i globální události.
Líhní talentů.
Zdrojem edukace základních životních dovedností.
Místem přátelských setkávání a pro pochopení odlišností – dívky x chlapci.
Místem pochopení síly kolektivu.
Místem pochopení zákonů a důsledků nezákonného jednání.
Místem pochopení nutnosti existence a role výjimečných jedinců.
Škola není
Srovnávací výstava: mobilů, módy a sekundárních pohlavních znaků.
Místo pro studia sociálních sítí a hraní her.
Sociální ústav (přestože má nebo by měla mít školního psychologa).
Místo konfrontace osobností učitelů mezi sebou a s ředitelem (-kou).
Místo konfliktů učitelů s agresivními rodiči.
Ring volný a místo pro vážné fyzické střety žáků ve stylu MMA.
Příjemný SEN UČITELŮ?
Třída, v níž jsou žáci altruističtí, slušně vychovaní rodiči, vzájemně si pomáhají při řešení zadaných témat. Prostě „andílci“.
Zlý SEN UČITELŮ ?
Třída, v níž se potkávají žáci z odlišných sociálních prostředí, děti imigrantů s dětmi rodin z vyloučených lokalit.
Nezanedbatelné okolnosti?
Učitelé (převážně učitelky v případě MŠ a ZŠ na prvním stupni) jsou JEN(?) lidé odlišných schopností a charakterů. S běžnými životními starostmi.
