Článek
ÚVOD DO PROBLÉMU
Život je sled a souhra náhod?
Náhodou, protože poprvé jsem navštívil Městskou veřejnou knihovnu v ČB, která projevila zájem o moji přednášku s názvem Zdravé závislosti. To proto, že Vědeckotechnická knihovna v ČB, kterou navštěvuji pravidelně a kde jsem před jedním rokem realizoval přednášku Longevity (Dlouhověkost) a Biohacking (Pochopení), neměla pro prvně jmenované nové téma kapacitu.
Jenomže evidentně náhody neexistují, protože jsem při zběžné prohlídce knihovny v jednom regálu objevil (na první pohled téměř novou) knížku s názvem Myš v bludišti Romana Streichsbiera (nakl. Naše Vojsko, 2019). Už jen ten rok vydání! Zvědavě jsem prolistoval a už ji z ruky nepustil. Teď ji nemohu pustit z hlavy!
Jsem na světě už dlouho, nejsem příslušník třídy ignorantů, věda a společnost mne stále zajímají, dokonce stále víc, takže ležím v knihách a v internetu v sekci „věda“. Jen pro zajímavost, není to chlubení, napsal jsem víc než 20 knih o výživě ze všech úhlů pohledu a použití atd., čtu mnoho knih vědeckých i populárních o nové medicíně a zdraví, o genetice, o lidských mutantech a kyborzích v blízké budoucnosti, o tom, že se prý letos v létě konečně upečeme atd., ale s knihou typu Myš v bludišti jsem se nikdy nesetkal. Přitom jsem, neskromně musím připomenout, vybavený kritickým a analytickým myšlením i sarkasmem. Prostě také stále do něčeho šťourám.
Už tu knihu čtu (přerušovaně, abych z toho neměl depku) několik dní a rovnou si k tomu píšu poznámky. Stále nejsem u konce. Stále nemám tušení, co to se mnou nakonec udělá. Řeším to tak, že průběžně píšu osobní dojmy z jednotlivých kapitol, protože k některým z nich mám osobně také co říci. S výjimkou všech náboženství, protože jsem pragmatik a agnostik.
Fajn. S autorem jsem se (zatím jen) díky internetu seznámil blíže, dokonce mne upoutala i relativně dávno jím napsaná publikace o rychlobruslařce Sáblíkové z dob, kdy začínala být známá (původním povoláním jsem sportovní fyziolog a biochemik profesionálních sportovců), teď už je to osobnost světového formátu a fenomén podobně jako lyžařka a snowboardistka Ester Ledecká a několik dalších.
Tak proto mám zvláštní pocit, totiž že kniha o Myši je něco ze zcela jiného soudku. V podstatě filosofická. Nic podrobného o autorovi jsem zatím nenašel, jen že je svobodný a bezdětný. Možná to má souvislost s knihou o Myši? Přinejmenším tím, že si vyžádala dostatrk času na studium pramenů a přemýšlení o souvislostech. Tedy, o souvislostech, no, tohle přesáhlo jakoukoliv dimenzi, jenom zírám, co všechno a z jakých oblastí musel autor přečíst, popřemýšlet o principech a souvislostech a poté tvořit analýzu a závěry a nakonec texty, které by se mohly označit jako (velmi) kritická analýza všeho.
Jedním z nejneuvěřitelnějších momentů je pro mne zjištění, že tak kritickou společenskovědní publikaci vydalo paradoxně nakl. Naše vojsko. Další okolností, která mne překvapila, je rok vydání – 2019. Řekněme v kontrastu s dnešním datem v době těsně předkovidové (před covidové).
To je jeden z motivů mého psaní!
Těch posledních 5 let opravdu „stálo za to“ a situace rozhodně nevypadá, že půjde k lepšímu. Právě to mne v kombinaci s tou knihou zneklidňuje. Velmi. Není to pramen štěstí. Ono je to dáno principem „čím víc člověk ví, tím méně důvodů ke spokojenosti, tím méně ke štěstí, mu to nabízí. Ani použití sloganu „nehas, co tě nepálí“ a pokusy veřejnosti o rezignaci s cílem vyhnout se negativnímu vlivu na svou psychiku, autorem tak mistrně připomínanou, mi nepomáhá ke klidu.
Teď cosi, co považuji za významné! Už jsem připomenul, že ta kniha z hojně navštěvované městské knihovny vypadá „netknutá“. Tak jsem přemýšlel proč. Můj pocit (říkám tomu „dojmologie“)? Název! Cítím, že to byla nějaká forma taktiky, ale…nicméně pátral jsem intenzivně po dalších indiciích. Především po komentářích, recenzích a hvězdičkách. NIC!
Takže kladu autorovi otázky
Jaký byl náklad? Jaká prodejnost? Možná budu (zase) překvapený! Opravdu byli čtenáři, možná vyloženě náhodní, tak šokováni obsahem, že se nezmohli ani na hejty? Vždyť komentáře jsou většinou anonymní (je to zlozvyk a nesmysl) stejně jako většina autorů článků na blogu Seznam Médium, kde jsem pilným autorem s pravým jménem. Tudíž velmi dobře vím, co veřejnost zajímá – přesně to, o čem píše autor Myši. Blbosti, skandály, exhibicionistky a rváči MMA. Nebo že bych mnohé urazil? No, možná si přečetli článek v jednom z oblíbených magazínů, v jeho nejnovějším čísle, rozhovor s prof. Janem Zrzavým, autorem další opravdu zneklidňující publikace Proč se lidé zabíjejí (nakl. Triton 2017).
Mezi námi, tohle téma jsem použil jako námět vlastního článku na Seznam Médium relativně nedávno. Zájem čtenářů? Minimální! Prostě, lidstvo je nepoučitelné. Možná že evoluce se nějak nepovedla?
Přemýšlím o tom, jak tu knihu o Myši v bludišti chápat – je to samý sarkasmus, na který autor spoléhá ve víře v „probuzení“ zájmu čtenářů? Chci to vědět! Chci vědět, co si autor „maloval v hlavě“, když knihu dopsal. Zda doufal, že se stane národním buditelem, pastýřem nebo dokonce ovčáckým psem, nahánějícím „spoluovčany“ k volebním urnám zvolit jakousi novou verzi partaje Národní obrození?
Zajímá mne opravdu velmi, jak by vypadalo pokračování knihy o Myši v bludišti v případě, že by autor pokračoval od roku 2020 do současnosti.
Já to chci! Chci, aby autor psal o evoluci, o přístupu profesorů Jana Zrzavého, Jaroslava Flegra a Matt-a Ridley-ho ke stavu evoluce i společnosti, důsledcích Covidu, o aktuálních politicích a jejich kotrmelcích, o podvodnících v čele největších tuzemských nemocnic, o přípravě renezance komoušů a fašounů, o Elonu Muskovi, o budoucnosti planety a predikcích profesora Bárty a dr. Cílka. Chci číst názory dalších odborníků o koncích civilizací, nevyhnutelně včetně té současné.
NECHCI číst falešně konejšivá vyjádření „všechno zase dobře dopadne jako vždy“, protože žádné konflikty nikdy dobře nedopadly ani z pohledu řady světových evolučních biologů.
Navzdory tomu většina veřejnosti dělá „mrtvé brouky“, protože to přece stejně neovlivní a nezabrání nejhoršímu ani za předpokladu použití státního altruismu, který povede přinejmenším ke zchudnutí země českomoravské.
Chci číst o tom, co autor Myši na to, jak se tuzemská veřejnost snaží „ještě žít a užít“. Jak si našla a proč obětního politického vládního beránka. Když už budou ty Velikonoce (které prý vlastně nebyly). Chci to, protože něco tak břitkého a sarkastického a odhalujícího „podhoubí společnosti“ jsem ještě nikdy nečetl a teď mi chybí pokračování a konec!
