Článek
Život není peříčko, vyžaduje moudrost
Život je těžký, komu čemu za to díky? Životu a lidem! Co je jediná životní jistota? Nejistota.
Nabízí se rčení „jaký si to uděláš, takový to máš“. To však už dávno neplatí. Život z větší část tvoří životní prostředí, sociálně-ekonomická a politická situace státu i osobní. Nemluvě o genetice, rozhodující jak o zdraví, tak o psychické odolnosti ke stresu. Prostě jde o typ osobnosti.
Do snahy jedince udělat si život podle svého zasahuje mnoho vnějších okolností, ba dokonce i fyzických osob. Nakonec možná také AI?
Co je smyslem života aktuálně? Z pohledu lidstva to je zachovat život na Zemi. To hlavní je akutní potřeba celosvětového konsensu v úsilí za záchranu planety GAIA. To, co je fakt, je neschopnost dosáhnout dohody o spolupráci v klíčových oblastech. A je vymalováno.
Co vyvolává skepsi a je zdrojem nejistoty? Neschopnost spolupráce na společném cíli. Myslím, že je téměř jisté, že se nepodaří navzájem si důvěřovat. Co je příčinou? Přírodou nastavená nedůvěra jeden ke druhému. Navzdory tomu, že nutnost přežití si v počátcích evoluce lidstva vynutila vzájemnou důvěru a spolupráci. I když to fungovalo pouze v relativně malých komunitách. To je ono vysvětlení současného stavu.
Pohledem jednotlivých států je to nutnost změny „životního stylu celé společnosti“ (v kontextu s jednotlivými státy nebo vyčleněnému lokalitami), což se týká diametrálně odlišným způsobem nejbohatších a nejchudších států. Tohle ovšem nepříjemně „zavání“ už jednou prožitým rovnostářstvím.
A teď pojďme do reality!
Tou je psychopatie a někdy také paranoia světových vládců
Většina z nich nejsou filantropové a realisté, ale bezcharakterní bezohlední šílenci. Měli by být v péči psychiatrů. Nejnebezpečnější jsou ti, kteří trpí paranoiou. To je duševní porucha, provázená bludy a obavami z ohrožení sebe (a také nejbližšího okolí, majetku, dokonce celého území či státu apod.). Souvisí také s konspiračními teoriemi a dezinformacemi, generovanými protivníky pomocí sofistikovaných psychologických triků. Autor článku si myslí, že jedinci takto postižení postrádají svědomí.
Tipněte si, která neblaze proslavená osobnost z nedávné historie to musela být. Nápověda: ta, co vymyslela originální pozdrav masám.
Neméně rizikoví jsou psychopati. Jeden z těch „nejlepších“ nám v republice řádí už docela dlouho a zdá se, znovu bude. Psychopat je egoista, člověk s antisociální poruchou osobnosti, která se projevuje mělkými emocemi, které nahrazuje „velkými gesty“, neschopností empatie, absencí pocitu viny a strachu z budoucnosti a absencí obav z důsledků svého jednání. Mezi námi - v politice se udrží snad jen psychopati. Otázkou je, zda mají svědomí. Ty, kteří ho mají, čeká nepěkný konec.
Egoismus se netýká pouze vládců a vůdců a ve společnosti vysoce postavených osob! Egoismus je evolučně daný většině obyvatelů planety.
Náročné okolnosti současného životem si vynutily použití filozofie typu „žít tady a teď“. Přeloženo? Hlavním, dokonce možná jediným cílem je život si užít, protože jedinec nemá šanci okolní svět změnit k obrazu svému. Přitom asi nikomu není lhostejné, jak žije a zda bude žít i nadále. Nemluvě o tom, že není jasné, jaký život čeká mladou generaci. Co bude okolnostmi vynuceným smyslem a cílem života v blízké budoucnosti, aby vůbec šance na budoucnost byla?
To vše zavinilo, že lidé žijí k sobě samým nezodpovědně. Nedbají o sebe, morálně i psychicky je devastuje honba za bohatstvím a přitom netuší, že lékaři následky takového přístupu k životu nevyřeší. Nejen že to nedokáží (objeví se další nové choroby), ale především jich na to bude málo.
Na první místo mezi vážnými zdravotními problém se dostává? Psychika. Jsou to důsledky existenční krize a ztráty smyslu života
Když ve společnosti neexistuje většině vyhovující nálada, vulgárně vyjádřeno „smrádeček ale teplíčko“, roste nejistota, a ta vytváří názorovou diferenciaci, a dokonce polarizaci společnosti. Ale současně to vede ke tvorbě sekt a politickému extrémismu. Politické strany, ale mnohem víc náboženství a sekty všeho druhu jsou oním pevným chlívečkem, chránícím ideologicky věrné věrné věřící ovečky před vlky. Je to jediná ochrana před jistotou životní nejistoty. Bez víry v „něco“ se žije velmi těžko.
Někomu a něčemu přece věřit musím. Je snadné věřit tomu, čemu rozumím nebo mi to rozumné alespoň připadá. V druhém případ mne to alespoň nenutí přemýšlet. Hlavně když mám (slíbenou) jistotu a vyhovující existenci. Někdo musí mít pravdu, že? No právě! Ale kdo to je? Žít bez pravdy (nebo víry) je frustrující. Hledám úlevu a naději v nějakém chlívečku. V nejlepším případě v tom svém egoistickém.
Příklady frustrující životní nejistoty?
Nejistota zaměstnání. Když si ji uvědomím, budu dělat i to, co mne nebaví nebo to dokonce odsuzuji. Budu souhlasit se šéfem i když tuším nebo vím, co je zač. Možná podrazím konkurenta v zaměstnání. Je tu ještě jedna možnost v případě, že jsem zdatný bruslař. Vybruslím z problému kličkováním = slibováním. Neudělá mi to psychické trauma, protože mám takovou povahu. Ostatně, velí mi to pud sebezáchovy!
Nejistota bydlení a udržení dobré životní úrovně.
Život v podmínkách trvalého souboje s několika životními nejistotami je mentálně vyčerpávající. Zvládnou to jen od přírody odolní jedinci nebo ti, kteří jsou k tomu speciálně vyškolení. Kdo je ohrožen na psychice a zdraví nejvíce? No přece mládež a senioři!
Myslím, že vy sami dokážete okamžitě připojit další druhy nejistot. Proto jsem hned v prvních větách připomenul, že život je nejistota. Když jsem tohle psal, měl jsem v hlavě myšlenky, implantované řadou podcastů a TV a rozhlasových pořadů a interview se zajímavými osobnostmi. Dvěma opravdu dobrými motivátory, v obou případech docela mladými. Ti dva se v životě neztratili a rozhodně nemají problém s nejistotou. To, co píšu dál, to mi hlava generuje díky psychiatrovi profesoru Horáčkovi. Je to náročné, protože jeho intelekt je neuvěřitelný. Jeho odpovědi na citlivé otázky ve vás vyvolají pocit, že nestíháte. Že jste něco zanedbali. Že vám cosi nedošlo. Nedokážete si to v hlavě srovnat také proto, že posloucháte něco, nad čím jste možná ještě nepřemýšleli.
To, co v mé hlavě generují profesorem prezentovaná a nezpochybnitelná fakta, neumím přesně popsat. To, proto, že ve mně vyvolává nejistotu profesorovo tvrzení, že je optimista navzdory tomu, že je to v přímém rozporu s tím, co sám prezentuje. On to dokonce otevřeně přiznává! Je to důkaz toho, že používá svoji vnitřní víru. A naopak, co to je, co profesor připomíná? Chmurná fakta, týkající se současnosti, která se nepříznivě projeví v blízké budoucnosti. Tak například „nálada“, čili psychický stav veřejnosti všeho věku, především však mladé generace.
Není divu, že lidstvo spěje k závislostem počínaje nelegálními drogami (když myslím na extrém) až k psychofarmakům (antidepresiva apod.), které jsou (možná?) stejně návykové a nebezpečné jako ty drogy. Profesor zmínil vizi blízkého řešení aplikací tzv. psychedelik. Bude to řešení situací, které se v blízké budoucnosti stanou běžnou součástí života? Dokáže lidstvo také díky nim odolat důsledkům působení umělé inteligence, někdy asi naprogramované bezcharakterními jedinci z řad psychopatů)? Dokážeme rozlišit AI produkovanou fikci od reality?
