Článek
ÚVOD
To, co vím o ženách je?
Disponují mnoha vlastnostmi a povahovými rysy počínaje hrdostí, důstojností a sebedůvěrou, možná také velkorysostí a útlocitností, stejně tak mohou podlehnout povýšenosti a pýše, být upjaté a ješitné, dokonce jsou často „herečkou“.
Autor tohoto článku otevřeně přiznává, že některé z výše uvedených nepříznivých charakteristik se týkají také mužů.
Na druhou stranu to, co jsou dnešní ženy, jsme z nich udělali my, muži. To, co se z žen v současnosti stává, jsme z nich my muži neudělali! Ony si to samy vybojovaly (emancipace) a JE TO TAKÉ DŮSLEDEK změn ve společnosti, způsobených technologickou a sociální evolucí.
Velmi rád připomenu rostoucí roli žen v povoláních dříve výhradně ovládaných muži. Mám na mysli politiku, finance, ekonomiku, medicínu a vědu. Navzdory tomu je jasné, že připomenuté vlivy a konkrétní změny postavení ve společnosti ženy zůstávají jasně definovatelné a odlišné od mužů. Bez jakéhokoliv postranního úmyslu konstatují, že ženský mozek je jiný než mužský, tudíž také způsob jednání a myšlení.
Jaké jsou ženy?
Současně mohou být šlechetné i marnivé, sebestředné a egocentrické, může jím chybět schopnost nekritizující lásky a mohou být falešné. Ustrašené a úzkostné mohou trpět obavami z reality a pravdy a blízké budoucnosti, jsou schopné to zakrýt užvaněností. Mohou být uzavřené a ublížené, trpět depresí, malomyslností, nebo být vyhořelé a odevzdané a podléhat fatalismu.
Závěry?
Žena a muž jako nebe a dudy. Sebevědomá zdravá žena 50+, která je mentálně a profesně aktivní například ve vědě a výzkumu, v medicíně, ekonomice, politice, případně podniká je stejně „hodnotná“ jako muž v uvedených oborech a dokonce může být lepší než muži!
Žena jako bezohledná intrikánka je ještě nebezpečnější než muž ve vládnoucí pozici.
Jak se mám já, žena 50+ zamyslet nad sebou?
Řešit sebe kriticky, ale shovívavě a přitom konstruktivně
Použijte na sebehodnocení laskavost, empatii, respekt a naslouchání svému nitru. Nepotlačujte EGO za každou cenu. Odnaučte se zpochybňovat a kritizovat všechno a všechny. Jen tím dokazujete, že si nevěříte a bojíte se. Bagatelizování zážitků druhých a jejich pocitů je nepřípustné. Příklad: stěžuješ si, že je ti psychicky špatně a naslouchající prohlásí „snad nebude tak zle a neboj, to přejde“. To je to nejhorší, co jsi chtěla slyšet.
Odnaučit se to, co považuji za typicky ženský nešvar je vstupování bez svolení do něčího projevu hlavně když uslyšíte výtku nebo dokonce kritiku své osoby. Varování! Vaše reakce nikdy nesmí být „však ty taky“.
Jak si udělat autoportrét?
Na prvním místě vyhodnocení genetických predispozic. Poté rodinných konstelací! Každá jste solitér. To neznamená, že je to hlavní argument sebeobhajoby. Použijte sebereflexi bez zavírání očí před realitou. Pojměte to komplexně. Jde o vyhodnocení zdravotního stavu, fyzické a psychické kondice, ekonomické a sociální situace. Nutné je včasné zahájení komplexního řešení zjištěných „závad“, to znamená aktivní prevence, což ale není jen lékařské vyšetření.
Níže doporučení:
Self-made určení typu osobnosti (tzv. MBTI) a psychotesty (zdroj: www.psyx.cz) Prý život nemá smysl? To neřeš! Jdi za tím, co chceš (až to budeš vědět jistě). Zvědavost, jak to bude pokračovat, je užitečná. Ale zvídavost je nezbytná! Urči si priority a vytvoř si osobní program blízké budoucnosti. Neřeš, co bylo!
Zdroje: https://www.scienceofpeople.com/life-crafting/ https://www.scienceofpeople.com/personal-growth/ https://www.scienceofpeople.com/existential-crisis/
Dlouhodobý stres je zabiják
Trvalý stres znamená kritické zdravotní riziko, vyvolané především vysokým kortizolem. Hrozí plíživý vzestup tělesné hmotnosti, vznik diabetu, úbytek svalové hmoty, hypertenze a riziko vzniku KVO (kardiovaskulární onemocnění), šedý základ….
Zdravé stárnutí už od 45-50:
Dechová cvičení - Chůze, běh, jízda na kole - Zahradnické a venkovní práce
Činnosti, které máte rádi, jako je plavání - Taneční nebo pohybové kurzy
Jóga, tai chi nebo jiné druhy protahovacích cvičení
Pečuj o tělo
Tím nemyslím plastickou chirurgii a složité kosmetické procedury, ale rehabilitační a relaxační cvičení, masáže (hlavně lymfatické), ozonoterapii, kyslík a hyperbarický kyslík, elektrostimulační trénink, červené světlo (!) a radiofrekvenci.
Možnosti tvorby smysluplného života
Jak dlouho to trvá? Tvoření nového života je dlouhodobý proces. Efekt se může projevit už za 3 týdny, ale hluboká transformace vyžaduje úsilí po několik měsíců.
Mohu mít v životě více cílů? Rozhodně! Víc zdrojů smyslu života znamená vyšší odolnost nepřízni. Cíle se mohou v různých obdobích života měnit v závislosti na měnících se životních okolnostech.
Co dělat, když nemám konkrétní cíl a cítím, že nevím, jak to bude dál? Začni (uvážlivě) hledat nové zážitky, setkávat se s akčními lidmi a pozoruj, zda jsou účinky pozitivní.
Jak poznám, že jsem na správné cestě? Pozoruj, zda žiješ v pohodě a spokojenosti, cítíš energii, lépe spíš, upravily se vztahy a cítíš pocit bezproblémového průběhu každodenních činností.
Tvoje další kroky při tvoření individuálně smysluplného života
Průběžně hodnotit, zda nejbližší dny přináší nové příležitosti, utvářející směr tvého života. Každá volba, rituál, záměr, který si stanovíš, přidává další kostku domina. Rozumné je volit z možností aktuálně jen jednu. Před vyhodnocením prozkoumat důsledky konkrétní situace.
- být aktivní a tvůrčí, nikoli nechat působit Osud. Průběžně hodnotit proces a porovnávat s původními představami. Formovat další kroky.
- začít v předem vyhodnocené realitě, nikoliv se snažit o realizaci vizí. Vědět, kým chci být, jaké důsledky to bude mít na možnosti růstu.
- osobní hodnoty nejsou jen fráze. Týkají se profesních, vztahových, osobního růstu a důsledků toho všeho. Nutné je uplatnit je při svých rozhodnutích. Stačí začít skromně, například vybrat tři základní a žít podle nich nejbližší týdny. Sledovat a vyhodnotit, co se změnilo a jakým směrem.
- způsob každodenního života utváří celkový obraz ideálního dne, který není jen vzdálenou fantazií. Nutné je zkusit ho v plném rozsahu realizovat.
Jak poznat existenční krizi?
Možná si říkáte, že to není existenční krize, ale jen těžké období?
Šest zkušeností, které lidé zažívají, když procházejí existenční krizí.
- Intenzivní zpochybňování smyslu života, účelnosti vlastní existence a hodnot svých činů. Otázky pramení z pocitu, že život je v podstatě bezvýznamný.
- Drtivý pocit izolace, osamělosti a odloučení nejen od ostatních, ale i od společnosti a vesmíru. To se může projevit odpojením od lidí kolem sebe navzdory existenci v kolektivu nebo dokonce v davu.
- Časté myšlenky na smrt: Mohou být akutní. Není to jen strach ze smrti, ale přesvědčení pomíjivosti života a nevyhnutelností smrti.
- Ztráta motivace a uspokojení z vlastního života. Činnosti a jejich cíle, které přinášely uspokojení a motivaci, již nejsou naplňující. To může vést k beznaději, nedostatku entuziasmu a změně duševního stavu.
- Emoční nestabilita nebo necitlivost: Emoce mohou být náhle nepředvídatelné. Může dojít k pocitu nezájmu a lhostejnosti k událostem, na kterých záleželo.
- Nejistota ohledně vlastní blízké budoucnosti. Nejistota ve výhledu další kariéry, pochybnosti ve vztazích a ztráta vize dlouhodobých cílů. Kam a jak dál?
Pět kategorií krizí:
- Svoboda a zodpovědnost. Přeješ si mít víc svobody v rozhodování, ale zároveň se cítíš neschopný rozhodnout o způsobu řešení, protože ti chybí konkrétní cíle.
- Smysl a nesmysl? Možná máš práci, která nenaplňuje tvoji představu, jaký má smysl. Nebo cítíš, že životem jen nějak proplouváš. To způsobí úzkost.
- Smrtelnost a logika smrti a stárnutí a s tím související nemoci mohou člověka motivovat k zamyšlení nad smyslem života a nad tím, co přijde po smrti.
- Úzkost z osamělosti.
- Cítíš-li spíše příznivé emoce a příjemné prožitky, blokuješ emoce negativní. V případě, že zažíváš smutek, hněv a zármutek a zaháníš jejich efekty tím, že je ignoruješ, zablokuješ se také vůči pozitivním emocím.
CO se vám v životě také může přihodit?
Burnout syndrom (syndrom vyhoření) je důsledek dlouhotrvajícího, většinou pracovního, ale také vztahového přetížení, rutiny a nudy, k jehož vzniku přispívá jednotvárnost činnosti a neustále se opakující ty samé okolnosti. Může postihnout jak inteligentního jedince tak „manuála“. Stres je intenzivnější, když konkrétního jedince práce (už) nebaví, začne ji nenávidět, což znamená ztrátu efektivity, účelnosti a kvality činnosti. Ani nadprůměrný plat není dostatečným stimulem. Nejčastěji se syndrom projevuje ztrátou zájmu o život, práci a iniciativy cokoli dělat nebo tvůrčím způsobem měnit.
Vyhoření začíná extrémní přecitlivělostí a končí extrémní otupělostí. Většinou je to provázeno depresemi. Takový jedinec musí mít podporu okolí, které mu vysvětlí zbytečnost í jeho pocitu zbytečnosti, méněcennosti a selhání. Vyhořelí lidé potřebují změnu režimu práce, aktivní odpočinek, osobní rozvojový program (péči psychologa a life-coach-e), najít nové výzvy, změnit práci nebo pracovní tým nebo pracovní prostředí, najít kompenzaci v kvalitním partnerském vztahu a rodině. Komplikací je, když tento jedinec hledá řešení ve změně práce, která vykazuje stejné atributy jako ta stávající nebo ve změně osobních vztahů.
Níže jsou jednotlivé kroky k nápravě
1. Vyhledávejte „výzvy“ ale nesmíte to přehnat
2. Nevzdávejte úsilí při prvním nezdaru
3. Chybujete? To patří k procesu, není to projev neschopnosti
4. Přestaňte se malomyslně srovnávat s ostatními (konkurencí)
5. Vhodné je občasné porovnání s cílem uvědomit si, co ti úspěšnější dělají jinak a lépe
Následující doporučení mohou být předmětem odborné diskuze a mohou se měnit v kontextu s vývojem oboru (klinická psychologie a psychiatrie), ale ty níže platí:
1. Trénujte rozumové přijetí reality (realismus) v duchu obsahu sloganu „realista je dobře informovaný pesimista“.
2. Přistupujte s opatrností k proklamacím „optimismus za každou cenu“. Snažte se tlumit úsilí klienta o (neodůvodněný) optimismus, aniž by to v něm vyvolalo negativní pocity včetně beznaděje.
3. Vyhýbejte se předčasným závěrům a neoprávněným domněnkám (predikcím).
4. Vyhýbejte se spekulacím typu „co by kdyby“
5. Řešením není „vždy byly problémy (pravda), ono to nějak (dobře?) dopadne
6. Člověk v syndromu vyhoření nesmí sledovat zpravodajství a prognózy všeho druhu („věštby“)
7. Nenechte se „deprimovat“ negativními hodnoceními vašeho jednání v případě, že jste si ověřili, že postupujete správně a efektivně podle plánu
Opatrný optimismus je jediným akceptovatelným a racionálním přístupem k současnému životu
