Článek
Motto: Dlouhý život jako záruka štěstí? Žili šťastně až do smrti, možná žijí dodnes, pokud přežili „velký blackout“. A co my? Přežijí někteří ještě víc zničující další a poslední světovou válku?
Má v dnešní době, typické závislostí na rozmarech Přírody, přemnožením lidstva, rizik různých globálních havárií, blackoutů a obav z náhlého hnutí mysli několika psychopatů, ovládajících zbraně hromadného ničení, smysl investovat do realizace dlouhověkosti? Nebo přežití lidstva zajistí preppeři? Že by správná a rozumná investice? Bude to jako už několikrát? Přežijí stovky, možná tisíce a povstanou noví bojovníci? Bude další runda?
Proč toužit po zvýšení hranice dožití na 100 let, když aktuálně je 30 % světové populace v seniorském věku, navíc ve špatném zdravotním stavu? Nebylo by moudřejší usilovat o efektivní prevenci a vývoj účinných léků, které nemocného vyléčí, nikoli těch, které musí brát doživotně? Zdravotnictví by se tímto zásahem ubránilo zhroucení a také nebylo jen pro vyvolené. Zbavilo by nevyslovené otázky: Proč investovat do udržování seniora, když to má za pár? Něco jsem vám tím připomenul? Poznámka autora tohoto článku: tento pocit jsem nedávno zažil osobně v nemocnici. Kde jsem byl vlastně poprvé.
Naneštěstí lidé jsou nejenom společenští, ale také nenávistní, chamtiví, bezohlední a egoističtí. Proč žít co nejdéle, když to v podstatě znamená prodloužení boje o zdraví, bohatství a štěstí, ale především o život?
Teď z jiného soudku, protože změna je život.
Proč držitelé Oskarů žijí déle než neúspěšní soutěžící?
Jednoduchá odpověď! Uspokojení z úspěchu a tím pocit štěstí. Mohou si říci – můj život má smysl. Zamyšlení autora tohoto článku? Jako vždy existují dvě řešení: A/ hledat smysl života, B/ vůbec o tom nepřemýšlet, žít tady a teď. Dokud to jde. Stejně s realitou nic neudělám…tak dobře, chcete důkazy, jak se činorodost, úspěch a neustálý kontakt se společností vyplácí? Prověřte dlouhověkou hereckou komunitu! Co třeba Michael Douglas ve věku 80 let v Karlových Varech? Jeho otec Kirk Douglas aktuálně 103 let? Sean Connery momentálně 89, Jack Nicholson 82, Clint Eastwood 95 stále aktivní, v českém rybníčku samozřejmě Jiřina Bohdalová (95).
Lze tohle považovat za výjimky a náhody, nebo za potvrzení vlivu osobního přístupu k životu? Prostě šťastná povaha?
To, co vás zaujme jsou diametrálně rozdílné názory vědců na téma „kdo a proč se dožije vysokého věku a na čem to závisí“. Čtěte dál!
Co má významný vliv na dlouhověkost?
Michael Marmot, britský profesor epidemiologie a zdraví odmítá tradiční tvrzení, že jde o souhru vlivu genetiky a epigenetiky (vliv prostředí a zdravého životního stylu). V 60. letech minulého století zkoumal zdravotní stav státních zaměstnanců v Londýně. Zjistil, že zdraví členů vlády těsně souviselo s jejich pracovním zařazením. Čím vyšší postavení měl dotyčný v práci, tím lepší bylo jeho zdraví. Připomenutí autora tohoto článku? O dlouhověkosti špičkových politiků jsem už napsal několik článků. Důležitým faktorem totiž je činorodost a touha po moci (rovná se touha po životě) a udržení se na špičce „potravního řetězce“.
Další Marmotovy studie ukázaly, že podobný model platí i pro jiné skupiny, včetně akademiků nebo držitelů filmové ceny Oscara. A dál? Lidé, kteří mají doktorát, žijí déle než ti s titulem magistr. A magistři žijí (údajně) déle než lidé s titulem bakalář. Podobně jako herci, kteří získali Oscara, kteří žijí v průměru o tři roky déle než ti, kdo ho nedostali. Viz zmínka výše! Podle Marmota tento princip platí v každé sociální skupině politiky počínaje přes umělce, vědce a politiky až po ty, kdo žijí v chudobě.
Závěr Marmotovy studie?
Zdraví a délku života významně ovlivňuje postavení člověka ve společnosti. Čím vyšší postavení, tím lepší zdraví, tudíž delší život. Marmot připomíná, že obecně se uznává teorie, že délku života určuje ze 25-40 % dědičnost, zbytek obstará životní styl a dostupná kvalitní lékařská péče. Kromě toho je nutné mít svůj život pod kontrolou a být spokojený se svým postavením ve společnosti. Překvapivě malý význam prý má dostatek peněz. Připomenutí autora tohoto článku? Možná, že platí, že „za peníze si štěstí nekoupíš“, nicméně už dnes je jasné, že za peníze si můžeš koupit zdraví a tím delší život!
Můj pohled na problém? S tímto vědcem nesouhlasím.
Na penězích záleží!
U mužů činil rozdíl v délce života stráveném v důchodu mezi těmi, co pobírají nejvyšší důchody a těmi s nejnižší penzí celé tři roky. Muži, kterým bylo v roce 2022 asi 65 let a pobírají nejnižší důchod, mají šanci v důchodu strávit 15,48 roku. Tudíž se dožijí cca osmdesáti let. Muži s nejvyššími penzemi by se měli teoreticky dožít 83 let a v penzi strávit 18 let. Poznámka autora tohoto článku: Princip je v tom, zda ty 3 roky navíc nad průměr budou stráveny v přijatelném stavu!
Když už je řeč o penězích a přijatelném způsobu života v relativně dobrém zdravotním stavu, musí být řeč nejenom o kvalitní zdravotní péči, ale také o životních podmínkách.
Třeba bydlení. Začíná být „husto“.
Stávající kapacita „ubytoven“ pro seniory s pečovatelskou službou je kriticky nedostačující. Může se někdo divit developerům, že investují do nestátních resortů pro seniory? Může, dokonce je kritizuje, zdá se, že je vlastně považuje za „zlé kapitalisty“! Trochu jsem se po těch rezortech porozhlédl na internetu. Realita? Aktuálně jich v Česku existuje vice než 10. Možná víc. Staví se další – a hodně. Stejně tomu je v zahraničí! No jistě, v tom „vyspělém“! Dokonce to má speciální název! Anglicky je to „co-housing“, v překladu sdílené bydlení. Komentář autora tohoto článku: Dovolím si to přirovnat k mládežnickým internátům a vysokoškolským kolejím. Rozdíl je v tom, že ti senioři bydlí samostatně. Mám nutkání to nazvat „sídliště pro seniory“, nebo dokonce „vyloučené zóny“. Zajímavý rozdíl od toho, co si představujeme pod "no-go zóny"? Objevily se projekty, které plánují sdílené bydlení seniorů s dětmi! Jste v šoku, když si vzpomenete na skandál s protesty obyvatel jakési obce proti výstavbě domova důchodců v blízkosti základní školy? Prý trauma pro ty děti.
Mnohem horší je realita, kterou je nutnost už od adolescence vydělávat, ale přitom šetřit na život ve stáří. Co se také může stát? Je to ještě tvrdší, než si dovedete představit. Problém je návrat lidí do života, když opustí nemocnici.
V některých evropských státech samostatně žijícím seniorům pomáhají tzv. ergoterapeuti. To je profese, kombinující odbornost psychologa, logopeda a fyzioterapeuta. V Česku jich je zatím (jenom) asi 700. Přitom je právě tato situace extrémně důležitá pro kvalitu dalšího života. Je nutné, aby se senior co nejrychleji vrátil do svého původního prostředí a začal v něm – opět – přijatelně fungovat. Podle vyjádření vedoucí osobnosti Asociace ergoterapeutů Olgy Markové je problém v primární péči. V Česku ji zajišťuje praktický lékař, ale například v Nizozemsku celý tým včetně terénní sestry a ergoterapeuta. Dokonce přijdou k seniorovi domů a řeší, jaká opatření jsou nutná k tomu, aby mohl zůstat soběstačný. Tohle už není ona profláknutá „domácí péče“, ale něco na výrazně vyšší úrovni. V podstatě je to aktuálně jenom sen!
