Hlavní obsah

Život nejde správným směrem. Je to vážné.

Foto: Unsplash

Složitá přítomnost a utahování opratí. Jak z toho ven? Úzkost z blízké budoucnosti. Přežijí jen připravení?

Článek

MOTTO

Článek je připomenutím reality života, jehož nutnou součástí by mělo být využití principu předběžné opatrnosti. Život stylem tady a teď je na první pohled vhodné řešení, které však plodí riziko zanedbání „vyživovací povinnosti“ v podobě udržení stávající ekonomické a sociální úrovně života nastupující mladé generace.

Prohlášení autora článku: text článku je produkt nezávislého myšlení na státu závislého občana. Doprovodným jevem je únava z reality života a autorova skepse z aktuálního vývoje. Reálný život se vzdaluje představě optima.

Jak se máte, spoluobčané?

Až tak dobře, jak nás o tom přesvědčují politici a ekonomové? V mediálním prostoru jsem zaznamenal znepokojení nad „houstnoucí“ politickou atmosférou, rostoucí nespokojenost se stavem společnosti, zhoršující se mezilidské vztahy a narušení pocitu životní jistoty mladé generace.

Jak nazvu současnost po analýze klíčových parametrů, tvořících životní úroveň a duchovní stav veřejnosti? Napadl mne výraz dystopie. O čem to je?

Dystopie (doslova „špatné místo“) je svět (společnost, stát), v němž se lidé necítí spokojení se životem. Znáte to, že - špatná nálada. Ta už tady byla. Jde o to, zda tomu tak je v reálu navzdory tvrzení odborníků, že „dnešní doba je tou (historicky) nejpohodlnější“. Možná, že nejpohodlnější a nejblahobytnější, nikoliv nejpohodovější. Společnost je vystavena rostoucí politické i existenční nejistotě, která si vynucuje ze strany státu stále četnější sankce a regulace.

Nechám na vás, jak vyhodnotíte možnost, že už žijeme v dystopii. Rozhodně není mým cílem šířit neopodstatněnou skepsi, ani tvrdit, že žijeme v dystopickém režimu.

Dystopie hrozí navzdory tomu, že stát je hospodářsky úspěšný a dobře organizovaný (?), přitom politicky nestabilní a současně se snadno může stát něčí kolonií. Výsledkem je, že život veřejnosti (občanů) je stále víc organizovaný. Tím myslím rostoucí represivní opatření, obhajované potřebou eliminovat destruktivní vliv údajně nezodpovědného chování občanů. Jaký je ve skutečnosti život dnešní společnosti? Zkuste použít níže uvedená kritéria pro označení současnosti za dystopickou.

Kritéria

Úplná kontrola nad lidmi prostřednictvím represivních nástrojů, sledovacích zařízení všeho druhu, zákonů a vyhlášek, intenzifikace cenzury, vnucování důvodů pro aplikaci regulačních opatření, manipulace s názory, tlak na schvalování státní doktríny, ztráta individuality vynucováním konformity. K ovládání společnosti slouží nereálné fikce dalších plánovaných úspěchů, pokusy o státem dirigované změny ve výchově a vzdělávání dětí a mládeže.

Jak to vidíte vy?

Když se zamyslíte nad konkrétními okolnostmi, provázejícími současný život, musí vám dojít, že demokracie a tím také občanské svobody někdy (?) dostávají na frak. Protiargumentem politiků by mohlo být připomenutí, že demokracie nerovná se „mohu si dělat co chci“. Připusťme, že do jisté míry je pravda na straně státu až na to, že těmi, kdo si může dělat téměř co chce, jsou politici, představitelné státu a nejbohatější podnikatelé.

Dalším (logickým?) argumentem pro rozšíření regulací je mezinárodní situace (v globálním měřítku po stránce hospodářské i vztahové) a v důsledku toho pocit existenční nejistoty. K té přispívá nezbytnost omezit blahobyt ve prospěch sebeobrany. Zaznamenal jsem ve společnosti pokusy o osobní obranu proti úzkosti z blízké budoucnosti v podobě „děláme že nic a žijeme stylem žít a užit“. Navzdory tomu, že veřejnost se ráda bojí, takže s oblibou čte nepříznivé a katastrofické zprávy všeho druhu, mezi nimi dokonce o „třetí a poslední“ světové válce a konci civilizace.

Zamyslete se! Nebylo by užitečnější ignorovat katastrofismus a žít bez „strašáků“, usazených v podvědomí? Na druhou stranu, proč se nenechat poučit myšlenkami a doporučeními známých osobností, shromážděných v níže citované publikaci?

Víte, co je pro mne seniora, naprostý šok? Připomenutí „BLACKOUTU“ v podobě brožury jako návodu co dělat, když k němu dojde, který se mi objevil ve schránce. Fakt to není Black Friday. Máte ji? A co vy na to?

Kociánová Martina, Henek Ladislav: Čekání na ráj nebo apokalypsu (nakl. Eminent 2025)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz