Článek
Vzdělaná populace, záruka ekonomické stability státu. Teď je to samý senior, někdo musí pracovat, aby se staří lidé mohli dožít ještě vyššího věku. Cynické? O to pravdivější.
Nastává čas na radikální změnu způsobu práce (a tím života jedince), jsou tu nové technologie, robotizace, k tomu AI. To jsou argumenty pro zvýšení kvalifikace, nový typ vzdělávání na všech typech škol včetně vysokých (dále jen VŠ). Pokrok vyžaduje čerstvou, dobou neunavenou a rutinou nezatíženou mysl. Elán. Odvahu riskovat.
Aby se Česko posunulo, potřebuje kvalitní absolventy VŠ. To je vize státu a MŠMT, provázená zasněním v podobě vysokoškolského vzdělání „(téměř) pro všechny“.
Vzdělání, vzdělání, kupředu tě pohání. Jde o to, co tě čeká. Státní školy, státní doktrína, levné vzdělávání? Dokonce i privátní ZŠ, SŠ a VŠ. Jsou trochu jiné. Platí se. Jsou tím pádem lepší? Kdo ví, odpoví.
Statistika (státní) tvrdí: zaostáváme, máme málo dostudovaných (!) absolventů VŠ. Koncem roku 2024 studovalo na veřejných a soukromých VŠ v Česku 315 tisíc studentů. Každý pátý měl cizí státní občanství. Odkud jsou? A jejda: Slovensko, Rusko, Ukrajina. Před lety byli z jiných (rozvojových) zemí.
Ponořil jsem se do studia reálií. Málo VŠ v Česku? To jako opravdu? Praha už jich je plná, jsou také v Opavě, Liberci, Hradci Králové, Olomouci, Ústí nad Labem, Pardubicích, Zlíně, Plzni, Jihlavě, Českých Budějovicích, Písku a Přerově. Zdá se to až neuvěřitelné. Česko prostě touží po titulech. Proto se studium VŚ zkrátilo na tři roky (titul je Bc.). Generují VŠ chytrou mládež? Nemohu ignorovat fakt, že na některých VŠ studuje mládež, jejíž cílem není v oboru praktikovat. Vím, o čem mluvím. Například pedagogické a zdravotně sociální fakulty. Důvody jsou různé, ale toto není sociologická studie.
Jak se asi cítí čerství absolventi? Za ty 3 roky jen přičichli k poznání, nikoliv k životu. Někteří pokračují další dva roky a mají Mgr. Kdo chce a má na to intelekt pokračuje a má Dr. To jsou výjimky. Na druhé straně je „český fenomén“ jímž je mimořádné množství profesorů! Nejvíc jich je v medicíně.
Jak jsme na tom v porovnání se světem v kvalitě VŠ?
Hodnoceno bylo 17 českých VŠ z 19. Nejlépe dopadla Univerzita Karlova, stejně jako vloni na 401.- 500. místě. To je podle vedení „úspěch, zejména s ohledem na fakt, že počet hodnocených univerzit se proti loňskému vydání zvýšil o téměř dvě stovky“. Druhá je Masarykova univerzita na 601.- 800. místě jako vloni. Rektor konstatuje, že „z aktuálního umístění má radost, i když by si přál meziroční zlepšení“. Třetí je Česká zemědělská univerzita v Praze na 801.- 1000. místě. No dobře, budiž. A co ostatní tuzemské VŠ? Bez šance. Otázka zní: má to smysl? Nemám snahu odpovědět. Důležitá totiž je reálná kvalita vzdělávání na těch „ostatních“. Kde vzít tolik vzdělaných kvalitních VŠ pedagogů, že?
Aktuálně se diskutuje o změně systému VŠ! Většina akademických pracovníků je pro reformu (72 %). Nezjistil jsem, co změna obnáší. To neznamená, že všichni, kdo jsou pro změnu, si představují to samé. Shoda panuje v názoru, že VŠ zápasí s nedostatkem financí, má problémy s akreditacemi studijních programů, podílem studentů v akademických senátech a s jejich právem ovlivňovat rozpočet a personální otázky (pedagogové jsou proti!) a také ve výši případného školného, které by si měla určovat sama VŠ.
Mimochodem, na privátních českých VŠ se náklady studenta pohybují od 50 do 70 tisíc za jeden ročník (2 semestry). Kde jsou náklady na případné ubytování (na kolejích např. od 2 do víc než 5 tisíc za měsíc) a na stravu, dopravu apod. Z toho plynou úvahy o „vzdělání jen pro bohaté“. Nehledal jsem možnosti sociálních dávek, stipendií apod. jak tomu je v USA.
V kontextu s ubytováním a stravováním. Ve zdrojích nebylo nic o studentském společenském životě (raději, že?). Cosi se mi z médií doneslo o alkoholu a marjánce na spaní (?) – dobrý vtip od studentů. Stravování? Zdravá výživa je základem dlouhého zdravého života, že ano? Zapomeňte! No dobře, existují menzy. Dál bez komentáře. Ubytování? Drahé a nekvalita. Před pár dny jsem četl článek o štěnicích, ne-hygieně, ne-vaření. Chyby jsou na obou stranách – u majitele a provozovatele stejně jako u studentů. Často to jsou flamendři, neuklízejí, nepořádek na pokojích i hygienických zařízeních. Ale divili byste se, jak to vypadá na sportovních soustředěních a jak se chovají hosté mnohahvězdičkových hotelů
Co si o tom myslím? Nenuťte mne k vyjádření. Bylo by neobjektivní.
Pár slov na vysvětlení, proč píši tento článek. Neplácám jen tak, mám tituly, učil jsem na několika VŠ jako hostující pedagog, také na jednoroční U3V, nedávno na jedné pražské privátní VŠ. Hodně jsem se tam naučil. Jak učit, jak zaujmout, jak být progresivní. Zjistil jsem, co to je privátní VŠ a jaký je tam cvrkot mezi studenty i mezi pedagogy. Moje zkušenost, moje tajemství. Prostě mne tato problematika profesně zajímá.
A teď to hlavní! Mladí odborníci musí ze školy do života.
Můžeme se dohadovat nakolik je pravda, že mají problém najít zaměstnání, dokonce jakékoliv, nejen to vysněné. Jejich školy tvrdí opak. Tak nevím, ale nastává úsilí o úspěch, přitom je v absolventech touha a snaha žít na vysoké noze a nezávisle. Naivní představy kontra realita? Jak by to popsali absolventi? Myslím, že by se výrazně lišili v komentářích. Přesto je jasně patrný efekt.
Fenomén posledních asi 20 let jsou start-upy. Šance na využití prázdných políček šachovnice byznysu. Následují influenceři, to je lukrativní činnost. Vznikají různé typy odborných „Institutů“, produkujících různé druhy poradenství, školení, kurzů a osvěty. Roste nabídka placených konferencí a školení pro veřejnost včetně rekvalifikačních, roste nabídka v oblasti specializovaných poradenských služeb v různých oborech. Hodně z nich se týká některých oblastí medicíny včetně rehabilitace a fyziatrie a jak terapeutické, tak obecné výživy, především hubnutí, ale také jsou tu finanční poradci a prodejci v oboru MLM (přímý marketing, dříve podomní prodej). Následují neziskovky, privátní doučování dětí, jazykové i státní kurzy, dokonce lokální tzv. místní akční skupiny, zaměřené na mimoškolní vzdělávání.
Tak co říkáte? Docela šrumec. Ale také zdroj problémů. Především v poradenství působí mnoho nedostatečně vzdělaných a nezodpovědných jedinců. V případě, kdy je taková činnost volnou živností, nemá její provozovatel právní odpovědnost! Jde o to, že jakýkoliv druh poradenství, odborných služeb pro jednotlivce i skupiny včetně firem, je v kategorii tzv. pomáhajících profesí. A (teoreticky) se musí řídit etickým kodexem. Ale to už je téma na jiný článek.
Vím, o čem píšu, poradenstvím jsem se zabýval v podstatě celý život. Proto připojím doporučení: buďte velmi opatrní, než se rozhodnete využít služeb poradce nebo dokonce organizace, sdružující odborníky a nabízející jejich služby.
Zdroje:
