Článek
ÚVOD
Život v reálu? Každý ho vnímá jinak. Každý má jiný cíl. Někdo dokonce nemá žádný smysluplný cíl. Mnohým jde o jediné - přežít. Pak se uvidí. O co jde vládcům a vůdcům? To je přece jasné.
V jakém stavu je česká společnost? Existují objektivní data (průzkumy veřejného mínění), z nichž lze odvodit náladu, pocity, postoje a chování občanů a díky tomu celé společnosti?
Problematika průzkumu veřejného mínění je hlavní téma tohoto článku.
Není společnost, expresivně vyjádřeno, rozdělená do názorových skupin, eufemisticky vyjádřeno „kast“? Samozřejmě je.
Statistika jako zdroj (ne)objektivních dat
Jedním z nástrojů, kterým se dá manipulovat s veřejností, jsou průzkumy veřejného mínění. Klíčem je, zda se jedná o politickou objednávku, zadání státu, konkrétně od ČSÚ (Český statistický úřad), nebo nezávislou vědeckou studii.
Na druhou stranu je evidentní, že jakýkoliv průzkum často je jen „dojmologie“. Samozřejmě vždy je to nějakým způsobem metodicky nastavená studie, motivovaná konkrétním cílem. Tak třeba: „myslíte si, že lidé žijí zdravě“? Překvapivě také některé vědecké studie jsou nepříliš přesný průzkum chování sledovaných osob v rámci výzkumu. Ve všech případech je totiž ve hře nemožnost ověřit si objektivitu odpovědí respondentů na konkrétní otázky. Přitom ani tím možná nespolehlivost nekončí! Výsledky mohou být výzkumným týmem (agenturou) zmanipulované s konkrétním cílem.
Na prvním místě je ovšem vždy nevhodná metodika, výsledky záleží například na způsobu výběru respondentů. Také nelze vyloučit, že čísla jsou „vycucaná z prstu“. Realizační agentura významně ovlivní výsledky tím, jak formuluje otázky, dokonce i tím, jakým způsobem a v jaké lokalitě, dokonce také kdo, je klade. Záleží na tom, kdo průzkum objedná a platí a jaký má motiv (pozn. autora článku: nikoliv většinou, ale vždy). Zdroj: https://denik.to/pruzkumy-mineni-jsou-jako-predpovedi-pocasi-bud-to-vyjde-anebo-se-holt-seknou/
Jiná charakteristika přirovnává průzkumy veřejného mínění k předpovědi počasí. Zdroj níže tvrdí, že většina dospělých už byla alespoň jednou důkladně „promrskána“ stran svých zvyklostí, předností, názorů a jiných povahových rysů či duševních stavů. (pozn. autora článku: tohle si nemyslím!). Zdroj: https://nms.global/cz/politicke-postoje-ceskych-volicu-jsme-levicovejsi-nez-si-myslime/
Níže uvedu anonymně několik příkladů výsledků průzkumu veřejného mínění, nejsou to moje názory!
Politické postoje české veřejnosti jsou spíše levicové. Přitom podporujeme tradicionalistický, nacionalistický stát. Skeptická k vývoji po roce 1989 je nejstarší generace a lidé s nižším vzděláním a příjmy. (pozn. autora článku: to je ta pověstná nostalgie po starých dobrých časech, kdy jsme byli mladí a plní ideálů a očekávání, která se nenaplnila).
Podle zdroje níže je česká společnost rozdělená, panuje nedůvěra, mohou za to především politici. To se dle respondentů výrazně podílí na současné krizi společnosti. Většina si myslí, že společnosti chybí jasná vize. Veřejnost by údajně uvítala celospolečenskou diskuzi. Zdroj: https://www.pedagogicke.info/2024/12/petr-sabata-rok-2024-ve-vzdelavani.html?view=timeslide
Níže v textu autor článku popisuje další možné souvislosti
Co je příčinou stavu, kdy se většina veřejnosti chová škodolibě a navzájem nevraživě? Je to důsledek stresu z reality a nejisté budoucnosti? Mohou za to (jen) politici? Je snaha mít se velmi dobře a užívat si, často na úkor druhých, jen projev frustrace z konkrétního stavu společnosti a světa?
Mnozí lidé žijí stylem „tady a teď“, protože mají pocit (oprávněný?), že všechno jde špatným směrem, tak zvolí filosofii „tak si to ještě užijme“. Nevnímáte stejně jako autor článku, že je to důsledek vlivu standardního kolovrátku dějin, formovaného a non-stop provozovaného nepoučitelným lidstvem?
Válčit se vlastně nikdy nepřestalo. V časech, kdy neustále kdesi probíhají lokální konflikty a aktuálně hrozí ten globální, je pro někoho únikem před depresí a úzkostí, styl vyhýbat se informacím, protože lépe je nevědět a žít výše popsaným způsobem. Zmizí obavy a starosti, plynoucí z reality a blízké budoucnosti. Problém je, že to nefunguje. Autor článku se obává, že strachy a nejistota se přesunou do podvědomí, možná do nevědomí. Takto se často chová při snaze vytěsnit nepříjemnou realitu generace Zet, jejíž většina tvrdí, že politika ji nezajímá. Není to důkaz racionální úvahy. Je to vysvětlení, proč nemají efekt individuální protesty, dokonce ani „ekoterorismus“. Na druhou stranu odevzdanost a pasivita je cestou do pekel.
Rozdělená společnost se podle respondentů několika průzkumů veřejného mínění výrazně podílí na současné krizi společnosti.
Valí se na nás seriózní, fakty podložené informace, nebo jsou to dezinformace s cílem manipulace s veřejným míněním? Politický marketing? Jak hodnotí veřejnost informace (na jakýchkoliv serverech)? Počítá s tím, že často nejde o fakta ale „pohádky“? Lze tvrdit, že informace jsou všechno jiné, jen ne objektivní, seriózní, nezavádějící a nemanipulující? A to jsem zatím nepřipomenul působení umělé inteligence. Už prý umí lhát na objednávku.
Uvědomujete si, když čteme zprávy, že nerozeznáte, zda jde o informace, nebo dezinformace?
Co dělat, jak se chovat, jak žít?
Jak se chovat ve společnosti – a ke společnosti, které vládnou jedinci, postrádající morální kredit, otevřeně prohlašují, že kradou všichni (a mají pravdu) a vyhraje ten, kdo nejvíc ovlivní veřejné mínění za cenu lží, manipulací a podvodů? Kde státní finance jsou před kolapsem, protože nejvyšší státní zaměstnanci pohádkově bohatnou ze svého korupčního chování?
Morálka? Cizí slovo pro dnešní společnost.
Už jste pochopili, že titulky zpráv a článků neodpovídají obsahu? Jsou to jen upoutávky. Stejně neodoláte a dennodenně projdete všechno, co prezentují média, i ta vaše oblíbená. Máte dokonce rádi lidské příběhy, které nejsou interpretovány empaticky, ale formulovány jako skandály.
Proč? Co dělá skandály tak zajímavými?
Působivý, hodně čtený skandál musí být dráždivý, pobuřující, zábavný, uspokojující nepěkné povahové vlastnosti čtenáře, ale také povznášející jeho ego, jak připomíná například americká psycholožka Susan Kolodová. Podle ní skandály sledujícího ujistí, že je na tom mnohem lépe navzdory osobním neúspěchům a vztahovým bouřím.
Tento způsob chování prý má historické kořeny. Lačnost po krvi je stará jako lidstvo samo. Tak třeba středověké kramářské písně? Mordy, zločiny a tragédie. Lidmi oblíbené veřejné popravy! V současnosti je náhradou bulvár! Bulvární noviny vznikly počátkem 19. století a obsahovaly právě a jen skandály a katastrofy. Dnes? Katastrofy a předpovědi fatálních konfliktů jsou na denním pořádku, řada médií se dokonce nestydí je „papouškovat“. Zdroj https://www.dama.cz/clanek/proc-milujeme-skandaly-a-drby
Jak vypadá životní realita? Otázky a odpovědi.
Je společnost v klidu? Na první pohled (dojem) ano. Není občanská válka. Přinejmenším ne ta fyzická.
Zato hrozí šíření beznaděje, generované poznáním, že jednotlivec ani malé skupiny osob nemohou stav změnit. Existují důkazy, že tímto stavem trpí především generace Z a senioři. Každá z jiných, naprosto logických důvodů.
Nepereme se, ale hejtujeme! Co je příčinou?
Nemusíte být známá osobnost. Ani být novinář. Vystupovat na veřejnosti. Stačí jen napsat na svůj profil na sociálních sítích svůj názor, který si vždy někomu nelíbí, a odstartuje to lavinu nenávistných komentářů (hatů – čti „hejtů“). Velmi často, dokonce většinou, od lidí, které neznáte. Ty hejty vás mohou dostat na dno a do depresí. Přitom stačí si uvědomit, že hejtři budou hejtovat za každou cenu. Jakákoliv vaše reakce sytí jejich aktivitu, provokuje jejich vnitřní zlobu. Proč? Důvodů je víc, ale jisté je, že jsou to do značné míry psychicky narušení jedinci, často psychopati. Mají mindráky, protože jsou bezvýznamní. Protože jsou neschopní.
V boji proti online nenávisti je třeba ignorovat negativní komentáře a když už reagovat, tak laskavě. Mám to osobně ověřené. Opatření k omezení nenávisti a podpora empatie dává vznik pozitivního prostředí. Zdroj: https://www.flowee.cz/psychologogie-a-vztahy/12417-kdo-jsou-hateri-kteri-nam-zneprijemnuji-zivot-a-jak-se-jim-postavit-pokud-vubec
Katastrofy?
Podle níže uvedeného zdroje je fascinace katastrofami lidská. Pomáhá nám přežít, protože připomene jejich příčiny a nabídne řešení pro případ opakování. Konkrétně? Povodně a hurikány. Podle psychologa a psychoterapeuta Pavla Pařízka je jádro problematiky v zakořeněném psychologickém fenoménu, známým jako morbidní zvědavost. Je to tendence být přitahován tragickými událostmi. Má to kořeny v evoluci člověka. Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy/fascinace-katastrofami-nestesti-nehoda-psycholog-trauma.A250127_122917_ona-vztahy_lyo
Proč akceptujeme, nebo dokonce favorizujeme hulváty a bezohledné jedince v čele společenských organizací?
Už vám došlo, proč je tak snadné získat moc pomocí populismu? Je vám jasné, že slušní lidé v boji o moc neuspějí? Už jste pochopili, proč dobyvatelé vždy nejprve vyvraždí duchovní elitu? Hloupý lid se dobře ovládá. Chová se jako poslušné ovce.
Důsledky současného vývoje společnosti?
Stoupá počet obětí. Naopak klesá počet objetí. Obětmi jsou obyčejní a naivní lidé. V první řadě to jsou děti a mládež! Lze žít ve světě, kde nemůžete věřit ani svému nejbližšímu? Když předem víte, že ten, kdo o něčem a nepřímo také o vás rozhoduje a přitom automaticky očekává nebo dokonce vyžaduje úplatek?
Jak vysvětlit aktuální dění?
Chování soudců, politiků, ředitelů státních institucí (např. zdravotnictví, doprava)? Jak vnímat třeba profesionální sport, především však zápasy MMA? Krutost, obdivovaná specifickou kategorií diváků! Odpudivé násilí, přitom „přitažlivé“? Gladiátoři, hrdinové dnešní doby? Nikoliv – jen ilustrace faktu, že násilí veřejnost fascinuje. Přitom je to výstižný obraz současnosti, kterou tvoří – lidé! Ale o tom už byla řeč v předchozím textu.
Politika?
Ale no tak, dejte pokoj! Volit podvodníky, pavlačové drbny, psychopaty? Preferovat toho, kdo má nejlepší marketéry a lže (slibuje) bez zábran? Nakonec se zjistí, co je zač – a on stejně lže a manipuluje dál? Ale JAK poznat, o koho se jedná? Koho volím, protože je mi z nějakých důvodů sympatický? To nejhorší? On se téměř vždy v průběhu svého mandátu výrazně změní! Odkryje karty nebo se nechá zmanipulovat ostatními politiky. A vlastní funkcí a důležitostí.
Volby? Automaticky zdroj vzájemných podrazů a obviňování. Boj o koryta, skrytý pod rouškou „respektování vůle lidu“ (výsledy voleb).
Jaké téma, problém, související s existencí, životními okolnostmi nebo osobními příběhy, jaká konkrétní doporučení, vedoucí ke zlepšení kvality života, probudí zájem veřejnosti? Co nás zbaví letargie a odevzdanosti?
Existují techniky, jak mysl přeorientovat na něco pozitivního a konstruktivního. Přidat vlastní vize. Zkusit před spaním vyhodnotit končící den a připomenout si, co se povedlo a mávnout rukou nad tím, co se nepovedlo. Ale to už je jiná písnička.
