Článek
Kam to jde? A co z toho bude?
Motiv: Vlastně, já jsem nejprve myslel na celou Evropu. Ale včas jsem si to rozmyslel, protože jsem pochopil, že ani „Všemohoucí“ to nedá. Ostatně, možná jsme jen loutky v matrixu. Když jsem na to pomyslel, tak jsem omdlel. Klid, už jsem zpět. Aby bylo jasno. Už nevím, co psát. Tak jsem včera poslal provokaci v podobě zdravotní osvěty, je to seriózní, odborně oprávněný článek s názvem Větry? Příroda, legrace a možná problém. Už dnes je to jasné. Nepovedlo se. Nevadí, pro mne je to důležité poznání.
Evropa, potom Česko. Nebo obráceně?
Pokud jsme my, Česko, srdcem Evropy, tak máme na mále nejenom my, ale celá Evropa. Hrozí nám infarkt. Z logiky věci vyplývá, že když srdce Evropy postihne infarkt, tak malér má celý „evropský organismus“. I když možná ne rovnou konec. Nemluvě o tom, že celkový zdravotní stav rozhodně není v optimu. Ten evropský, ten český i ten můj osobní. Přesně tak se cítím já, občan, jeden z deseti milionů. Takže možná některá část evropského organismu bude trpět demencí, jiná poruchou hybnosti, další nedostatečným prokrvením, většina organismu se bude dusit exhalacemi a celá Evropa bude trpět chronickou zácpou (tou dopravní).
Tak abych se představil. Mám toho už hodně za sebou, nejsem v dokonalé kondici, mám štěstí, protože nebudu muset do armády. Mnoho zkušeností, to vypadá dobře. Mohu se prezentovat jako Děd Vševěd. Také jsem to prostřednictvím těch článků zkoušel. Poradce všeho druhu podle potřeby. Ješitnost je hrozná věc. A to já jsem jen nicka v porovnání se světovými vládnoucími geronty. A ztrácím se v tom obrovském evropském organismu. Tak jsem se probral a začal jsem „být moudrý“ jen pro české spoluobčany. Člověk bloger tím, co produkuje neriskuje, dokud se mu daří nenavézt se do slabin politiky nebo podsvětí.
Můj život? Dobře, já vím, že vás nezajímám. Ale s vaším laskavým dovolením - je to můj příběh. Jde o to, že váš život je často dost podobný! Stále vás (nás) někdo straší, že nás (vás) zlikviduje (myslím zprávy z „bojišť“ v mainstreamových médiích), vyhrožují nám další epidemií, strašení jiného typu produkují státní instituce, odněkud z „centrály“ Evropy na mne (nás) tlačí a zadávají nám domácí úkoly. Šťourají a kritizují.
A jak to mám já konkrétně? Veřejnost ve mně vidí příživníka (no, jsem důchodce), mladí dokonce strašidlo. A ještě ke všemu jsem si nestihl včas a dost „nahrabat“, protože jsem žil jako intelektuál. Tady a teď. Přesněji někde jinde než teď a také jsem nebyl sám. Tak jsem zrovna včera napsal další článek, kde jsem připomenul, že je to (nejenom z mého pohledu) aktuálně fakt na prd.
Život penzisty je život v klidu? Kdo z vás si to myslí? Rozhodl jsem se pořádat placené kurzy „jak se dožít vysokého věku a uspořádat si život v seniu“. Problém je, že lidi (myslím veřejnost) už jsou otupělí a unavení nabídkou, rezignují na aktuality a žijí stylem tady a teď. Jarda Dušek má pravdu. Jenomže jsou tu všechny ty servery, oceán informací, plný dezinformačních hlubin, všude jen strašení.
Takže já už vím, že život v klidu bude „až poté“. Nefňukej srabe, ty ve válce bojovat nebudeš, když tak ve špitále o vlastní život. Hladem snad neumřeš i když se nedá vyloučit, že tě unesou mimozemšťani (jako muzejní exponát). Buď v klidu
Hele, víte vy co? Nechce toho! Už vím, právě jsem dostal školení od „bývalky“, to je flegma, která má hodně blízko ke sluníčkářům. Já se jí nedivím, ale já jsem jiný (netroufnul jsem si to já napsat velkými písmeny). Říká se tomu „angažovaný“, myslím do dějů života. A ještě ke všemu vybavený kritickým analytickým myšlením. Ne, nemyslím Alzheimera.
Tak co já vlastně dělám kromě toho, že nic? Po téměř třech letech psaní (300 článků) už vím o spoluobčanech hodně. Jak to? Vím, jak lidé reagují na různá témata, na moje výzvy k aktivitě, k využití „výsledků medicíny, vědy a techniky, dokonce i psychologie“, samozřejmě také do životního stylu, výživy, longevity, anti-aging. Nejde mi o to na poslední chvíli objevit elixír mládí, zajímá mne, kam se situace vyvíjí. Kromě toho, že to začal být neuvěřitelný světový byznys. A co ne, že? Tak asi tolik.
No opravdu, bylo toho tolik, o čem se dalo psát. A dokonce to veřejnost zajímalo! První rok? Paráda. Za tu dobu tuším 700 tisíc přečtení. Dodnes mi to nedošlo. Postupně to šlo do kytek. Hodně jsem přemýšlel, co se děje. Já se fakt hodně snažil. Učil jsem se psát i domyslet, co by se veřejnosti líbilo číst. Už to vím. Dokonce delší dobu. Čte se bulvár. Pochopil jsem proč. No dobře, nejsem sám, kdo to ví. Těmi hlavními jsou vydavatelé toho bulváru. Veřejnost je vystresovaná svým životem dostatečně. Potřebuje úlevu. Pomůže jí, když zjistí, že starosti a strach mají všichni. V lidech je – škodolibost. Mně se nedaří? No ano, ale tobě také ne, kiškiš. No fakt je to hrozné být V.I.P. na veřejné scéně, to je jen pro otrlé a svérázné. A právě tyto osobnosti jsou těmi, které se „obětují“ (aniž by to tušily?) veřejnosti, protože jí slouží jako – teď nevím, jak to pojmenovat, třeba odlehčovač, uvolňovač, boxovací pytel?
Vysvětlení pro ty, kteří čtou jen povrchně (většina). Všechno to, co se děje na veřejnosti, v politice, v médiích, hospodách, je přirozená součást běžného života. Prostě se to stalo. Demonstrace, spolky, protesty, to všechno je manipulováno. Je to evoluce lidské společnosti. Faktorů, které ji vyvolaly je řada. A to nejlepší nakonec? Dnešní svět jede. A je to jízda bez brzd. Tak přesně to je můj problém. Mám z toho trauma nikoliv kvůli sobě, ale kvůli svým mladším blízkým. Vlastně jsem o tom už tady psal! Moc čtenářů jsem ani na toto téma neulovil, ale jen díky sběru informací o realitě jsem pochopil, že my, veřejnost, nemáme šanci do své budoucnosti kecat. Už jen proto, že vždy je přítomna realita, kterou je existence duality. Co to je, sakra? Existence zla a dobra. Vždy, všude, tady a teď.
Klid, milý čtenáři. Použil jsem triky, které jsou nutné k tomu, aby sis to přečetl. Všechno je v pohodě. Všechno dobře dopadne. Nafty bude dost, elektřiny z větrníků také, jídlo bude bez chemie, všude pizza zdarma, ovzduší bude čisté, pitné vody dostatek. Pro „potřebné“ a pubertální mládež dostatek psychedelik. Lidí mírumilovní. Teď jsem si vzpomněl, že jsem na toto téma kdysi viděl jakýsi film. Bylo to o ráji, nesmrtelnosti, prostě o tom všem, co neexistuje.
Zdroje: https://imaginingthedigitalfuture.org/reports-and-publications/being-human-in-2035/; https://www.lifecoachcode.com/2016/10/24/ancient-tibetan-test-reveals-the-deepest-psyche/; https://www.dotyk.cz/magazin/thomas-frey-predpoved); https://www.flowee.cz/psychologie/12500-kdyz-vas-provazi-temna-strana-kolik-zla-v-sobe-nosite; https://www.fonetech.cz/roboti-do-roku-2060-budou-vladnout-svetu-z-lidi-se-stanou-otroci-a-domaci-mazlicci)
